Test Yamahy FJR 1300A – do světa s pouhými pěti rychlostmi

Cestovní motorku bez elektronického plynu, kontroly trakce či palivových map (o ABS nemluvě) už nenajdete. I veškerá konkurence testované Yamahy (BMW, Triumph, Kawasaki, Aprilia, Honda) se vydala cestou elektronických pomocníků.

Elektrické polohování plexi štítu, který si velmi snadno upravíte podle aktuálních podmínek přímo za jízdy, je praktické. Štít by možná mohl být jen o několik centimetrů vyšší - pak by totiž nabídnul úplnou ochranu i jezdcům vzrostlejších postav.

Fakt ale je, že aerodynamika je náročná záležitost a možná by ony centimetry navíc měly negativní vliv za jiných okolností. Rozhodně platí, že celková ochrana proti nepříznivým podmínkám je na FJR 1300A propracována velmi zdařile.

Přestože díky hliníkovému rámu patří Yamaha FJR s hmotností 289 kilogramů mezi konkurenty k těm lehčím, střízlík to rozhodně není. Poznáte to nejen v sérii rychlých zatáček, ale především na brzdách. Vyžadují od jezdce nasazení. S váhou se budete prát také při manipulaci, zejména na horším povrchu.

Cestovatelé ocení tempomat. Jeho nastavování za jízdy je velmi snadné – ovladači na levé části řídítka. Použit se dá nejen při klidné jízdě například na měřených městských úsecích, ale i při cestování vysokou rychlostí.

Slušně čitelné jsou také údaje z palubního počítače. Nabízí veškeré informace, které můžete na cestovním stroji potřebovat – od dojezdu, přes teplotu nebo průměrnou i aktuální spotřebu. Ta se po 1200 ujetých kilometrech ustálila na šesti litrech. Při dálniční jízdě vysokou rychlostí (kolem 175 km/h), si motorka bere podle palubního počítače kolem osmi. Do nádrže natankujete maximálně 25 litrů benzínu.

V uzamykatelné schránce v levé části kapoty najdete zásuvku na 12V. Schránka díky svým rozměrům pojme i navigaci. Boční kufry pak helmu.

Za chladných rán a večerů cestovatele potěší vyhřívání rukojetí, což je výbava dodávaná ve standardu. Intenzitu nastavujete stejným integrálním ovladačem jako plexi štít nebo palubní počítač.

V motorce ale netřímají jen cestovní geny. Jezdecká pozice pochopitelně není nijak ultimátní, ale samotná řídítka zůstala relativně úzká, a tak se s trochou dobré vůle poloha za nimi za sportovní označit dá. Možná proto, aby jezdec nezapomněl, jak jede, svítí mu na přístrojovce T (Tourist) nebo S (Sport) – podle toho, co si navolil přepínačem na pravé straně řídítek.

Jízdní módy neupravují jen citlivost na přidání plynu, ale také zásahy asistenčních systémů. Podle prodejců Yamahy má režim T pomoci jezdcům v dešti na náročném povrchu.

Zkušenosti ale říkají, že v dešti se na motorce příliš nejezdí. Na náročný povrch se pak tato motorka taky dostane jen nedopatřením, takže v praxi se mód „T“ se svým „prodlouženým elektronickým plynem“ zdá nadbytečný.

Motor je excelentně pružný. S ohledem na objem bere i dole, aby posléze stejně nahoře jezdce vždy znovu a znovu rozvášní. Překvapením je počet rychlostních stupňů – pouhých pět sice fakticky stačí, ale za celou dobu testu jsem nepřestal při řazení nahoru hledat stupeň šestý. Otáčky motoru nejen na dálnici byly nejen s ohledem na konkurenci zbytečně vysoko. Šestka by tak možná pomohla „jezdit pomaleji“ - minimálně po dálnici.

Dovozce nabízí model FJR 1300 ve dvou variantách. Testovaná verze A vyjde na necelých 435 000 Kč. Pokud byste chtěli řadit bez spojky – nohou nebo palcem – a k tomu elektronicky stavitelný podvozek, je k dispozici verze AS. Vyjde o 65 000 Kč dráž. Podle Yamahy přináší ještě víc potěšení při každé jízdě.