Test VW Multivan 2.0 BiTDI 4Motion DSG: na vrcholu sil

Volkswagen Transporter je v aktuální T5 mimořádně oblíbené auto. Jezdí v něm zásahové jednotky, řadoví policisté i celní správa, převážejí se v něm pacienti do nemocnic, dělníci na stavby, pytle s cementem ve verzi valník atd. Vzhledem k obrovské variabilitě můžete mít transporter buď v čistě užitkové verzi, nebo ve verzích pro přepravu osob (multivan, obytná california nebo caravelle). Interiér lze uzpůsobit pro převoz až osmi lidí, lze si objednat i verzi pro sedm s koženými sedadly a luxusní výbavou.

Zkrátka variabilitou je tento model mimořádný. Stejně tak jízdními vlastnostmi, které připomínají SUV. Multivan se velmi příjemně řídí, kromě příčných spár a občasného špatného odfiltrování díry si nelze stěžovat.

Pro multivan v konfiguraci pro sedm osob jsme připravili úkol, který by ani sebevětší sedmimístná MPV nezvládla: odvézt šest dospělých včetně bagáže a lyžařského vybavení do 500 kilometrů vzdáleného lyžařského centra. Díky krabicovitému tvaru není problém s uložením zavazadel, byť některá se do kufru musí vložit ze zadních sedadel, protože jinak by vypadla. Ale i v tomto úkolu multivan obstál, protože šestero párů lyží se naskládalo do široké mezery mezi sedačkami v uspořádání 2 – 2 – 3.

Sedadla ve druhé a ve třetí řadě jsou nejenom sklopná, ale i posuvná a otočná, takže cestující ve druhé řadě jsou otočeni k těm ze zadní, třebaže spoustě lidem vadí jezdit proti směru jízdy. Díky snadnému posuvu v kolejničkách lze jednoduše vytvořit prostor „na míru“. Po pravdě, partu sedmi dospělých basketbalistů byste do multivanu „nenacpali“, ale pro normálně vzrostlé jedince není problém cestovat ani na delších tratích.

Místa není na rozdávání, ale když dva nejvyšší usadíte za volant a na sedadlo spolujezdce, vcelku pohodlně se za ně vejdou další čtyři lidé (pět na kratší cesty). Stěžovat si ale v druhé i třetí řadě budete na prostor pro nárty, který vyplňuje nevyjímatelná schránka. Velká škoda, cestování by bylo o dost pohodlnější.

Příjemné jsou elektricky ovládané posuvné dveře, které ovládáte buď zatažením za kliku, tlačítky přímo z auta, nebo čudlíky na klíči dálkového ovládání. Problém je s nástupem na třetí řadu sedadel, kdy musíte sklopit sedačku(y) druhé řady, jinak se dozadu neprotáhnete, respektive  nevystoupíte. Se sedadly je celkově jednoduchá manipulace až na jejich úplné vyjmutí (z auta máte rázem středně velkou dodávku), které je trochu složitější. Sedačky mají v druhé řadě dokonce integrované sedadlo pro děti.

Výtečná je pozice za volantem, z auta je skvěle vidět a díky rozměrným zrcátkům dobře vidíte i za sebe. Je malý zázrak, že i s takto velkým autem (4892 x 1904 x 1970 mm) se pohodlně manévruje v úzkých uličkách měst, problém není ani podélné či kolmé parkování (samozřejmě, pokud je dostatečná mezera, což v centrech měst často není).

Pochvalu zaslouží i vnitřní stropní osvětlení, které je dostatečně výkonné pro všechny cestující a přitom neoslňuje řidiče, a hlavně stropem vedené výdechy klimatizace, které umožňují individuální nastavení teploty i intenzity foukaného vzduchu.

Během tisíc kilometrů dlouhé trasy (70 procent dálnice, zbytek okresní silnice) multivan spotřeboval 95 litrů nafty, což je vzhledem k velikosti, šesti lidem na palubě a pohonu 4x4 a převodovce DSG výtečná hodnota.

Při svižnější jízdě spotřeba stoupá přes deset, naopak při ekojízdě rychlostí 90 km/h a obsazení pouze řidičem klesla spotřeba na hodnoty, které se zdály být i přes prolhanost palubních počítačů současných aut skoro až nereálné (kolem 7,5 l). Reálný dojezd je vzhledem k 80 litrové nádrži přibližně 900 km, při úsporné jízdě by mohla padnout i meta 1000 kilometrů.

Motor na sedmý stupeň točí při 90 km/h velmi příjemných 1500 otáček a ani při nejvyšší povolené rychlosti na dálnicích se otáčky (2100 otáček) nezvednou do pásma, kdy obtěžují hlukem i zvýšenou spotřebou.

Dvoulitrový čtyřválec BiTDI se sekvenčním dvojitým přeplňováním je nejsilnějším motorem v nabídce. I tak ale při plném obsazení a potřebě rychlé akcelerace přicházela na mysl kacířská myšlenka, že 180 koní a 400 Nm sice stačí, žádný zázrak ale s takto velkým autem nesvedou. Ve středním spektru otáček je motor akceleračně příjemný, trochu větší zátah odspodu by ale neuškodil.

Sedmistupňové DSG trochu cuká při popojíždění, jinak o automatické převodovce skoro ani nevíte, řadí rychle a inteligentně. Zcela ale chybí možnost řadit pádly pod volantem, třebaže během těch celkem 1300 ujetých kilometrů jsme sekvenční řazení použili jednou, maximálně dvakrát.

Pohon 4x4 zajišťuje mezinápravová spojka Haldex čtvrté generace. To že nemá multivan „pětku“ ale vůbec nevadí, i na několika málo metrech zasněžené krajnice jsme si ověřili to, co známe už léta, totiž že v trakci i rychlosti záběru nelze tomuto řešení nic vytknout.

Navigace má přehledný výstup, hodně ale vadí nutnost nechat zasunuté podklady v přehrávači (takže hudební cédéčko si nepustíte). Navíc, což je pro celý koncern Volkswagen tradiční, chybí vstup na MP3. Na interiéru je už vidět zub času, přeci jen první generace T5 debutovala v roce 2002. Interiér je trochu více plastový, nikde ale nic nevrže a i s ohledem na „dodávkový“ původ si není moc na co stěžovat.

Tedy do té doby než uvidíte aktuální ceník, transportery, respektive multivany jsou dost drahá auta, jakkoliv si výtečně drží zůstatkovou hodnotu. Pro rodiny se třemi čtyřmi dětmi jsou skvělou volbou, aktivní sportovce nebo živnostníky (velmi komfortně lze tahat i velké přívěsy). Ostatní budou vozit stovky litrů volného vzduchu, MPV je pro ně výrazně lepší volbou.

Základní výbava testovaného provedení Executive obsahuje všechno důležité, připlácet je ale nutné za skvělé bi-xenonové světlomety, někomu by také mohly přijít vhod přední a zadní parkovací senzory. Jinak nemusíte dokupovat prakticky nic, i tak je ale výsledná cena 1,3 miliónu vysoká.