Test Volva V60 D4 AWD: modrá rebelka

Současná Volva i přes nepopiratelně atraktivní vzhled (obzvláště u verzí R-Design) za volantem mnoho vzrušení nepřinášela. S tímto klišé sedal autor článku za volant mimořádně pohledné verze V60 (hodně parády udělala světlá metalíza i osmnáctipalcová kola). Překvapení přišlo krátce po rozjezdu, namísto rozbředlého řízení bez zpětné vazby je cítit tužší nastavení posilovače, a přestože kontakt s předními koly není dokonalý, je o dost lepší než dříve.

Znatelně tvrdší je i podvozek, respektive pružiny. Standardně se dodává ve „sportovní“ verzi, z ceníku lze objednat i „komfortní“ verzi. U Volva očekáváte, že na nerovnostech bude tlumení lepší než v případě zkoušeného modelu, nastavení ale pro běžnou jízdu – přes občasné rázy - není špatné.

O dost lepší je chování na zatáčkovitých silnicích, kdy vé-šedesátka výtečně drží stopu bez nervózních náklonů. Není to pocitově tak povznášející jako třeba u BMW či některých Mercedesů, citlivostí, naladěním a jízdním projevem ale V60 překvapivě nezaostává za většinou svých konkurentů. A není ani nepříjemné s V60 uhánět dvoustovkou po dálnici, řízení i podvozek poskytují řidiči dostatek jistoty.

Trakce při prudkém rozjezdu nebo při jízdě po zasněžené cestě je díky pohonu všech kol výborná. V modernizované V60 je už použit Haldex páté generace (koncern VW zatím používá čtvrtou generaci). Nové je šestipístové radiální čerpadlo přímo poháněné výkonným elektromotorem. To prý v praxi snižuje spotřebu, pocitově jsme však z hlediska trakce nezaznamenali žádný rozdíl proti starší verzi mezinápravové spojky Haldex.

Interiér, jakkoliv šedé barvy je přespříliš, působí originálně, což u Volva nepřekvapí. Originální středová konzole je oku lahodícím prvkem, přestože úložné prostory za ní asi málokdy využijete a větší řidiče bude patrně tlačit do pravého stehna. Méně příjemný je pak hodně malý displej navigačního systému (stojí 31 800 korun!). Naopak pochvalu zaslouží skvělé přední sedačky s tvrdší výplní, na kterých záda nebolí ani po ujetí stovek kilometrů během několika hodin.

Vzadu je místa dostatek i pro vyšší cestující, pouze pro nárty by mohlo být více prostoru. Zavazadelník je podprůměrně velký, přestože na délku, výšku i šířku není úplně malý, nabídne pouhých 462 litrů. Složený kočárek sice dozadu dáte, cesta na dovolenou ve čtyřech lidech bude vyžadovat trochu přemýšlení nad tím, co kam složit (případně nechat doma). Pro rodiny s běžnými přepravními nároky ale vzdor menší velikosti (a vstupnímu otvoru, díky čemuž V60 vypadá tak atraktivně) velikost pravidelně tvarovaného kufru nejspíš bude stačit.

Volva mají i přes stále se lepšící konkurenci image bezpečných aut a V60 není výjimkou. Výborný je již mnoho let nabízený systém BLIS (sledování mrtvého úhlu za autem), užitečný je i systém samočinného brzdění (s rozpoznáváním chodců).

Turbodmychadlem přeplňovaný pětiválec poskytuje perfektní dynamiku, zejména v rozsahu nad 2000 otáček, kdy je k dispozici 420 Nm. Volvo má v nabídce i silnější verzi téhož motoru s výkonem 215 koní a 440 Nm, verze D4 ale bohatě postačuje a navíc se obě verze dynamicky příliš neliší. Spotřeba se pohybuje lehce nad sedmi litry nafty.

Naftový pětiválec je v případě verze 4x4 spojen výhradně s šestistupňovým jednospojkovým automatem Geartronic (pro motor D2 je k dispozici i dvouspojková převodovka Powershift), který zejména rychlostí při řazení vyššího či nižšího stupně patří k průměru. Zde je bezpochyby prostor pro další zlepšování.

Cena za V60 je tradičně vyšší, už základní výbava je ovšem dostatečně bohatá. Zamrzí, že u automobilky zaměřené na bezpečnost musíte připlácet za dětskou bezpečnostní pojistku zadních dveří (2700 korun), v ceníku je i posilovač řízení s proměnlivým účinkem (5800 korun), což je dost možná tisková chyba. Také pouze dvouletá záruka příliš zákazníkům „nenadbíhá“. Je to škoda, protože na V60 je na silnici opravdu pěkný pohled. V Česku jich žel mnoho nepotkáte.