Test Volkswagenu Caddy California: Nejmenší bydlík příjemně překvapil

Když jsem před pár lety vyrazil na dovolenou v klasickém (a nejdražším) Volkswagenu California, tedy v užitkovém T6 s obytnou vestavbou, pozastavoval jsem se nad tím, proč ji nepostavili z prodloužené verze, že by bylo v interiéru po rozložení postele mnohem víc místa. Ve vidině podstatně menšího caddyho s obytnou vestavbou jsem si tedy říkal, že se dovnitř nemůžu vejít ani já, natož nějaké další příslušenství. To jsem se ale velmi zmýlil.

Caddy se ve své páté generaci představil už před víc než rokem, ovšem jeho obytná verze přišla na trh až něco později a já jsem dostal příležitost ji vzít na krátkou dovolenou. Ve dvou lidech, samozřejmě – třebaže sedět v ní může normálně pět pasažérů, vyspí se tu oba.

Protože o caddym jako o modelu jste si u nás mohli přečíst už vícekrát a dozvědět se, v čem vidíme výhody a v čem nevýhody auta jako takového, pojďme rovnou k věci – k obytné vestavbě.

Schválně používám slovo „vestavba“, neboť california není jen caddy s vařičem a postelí uvnitř. Inženýři nad jeho vývojem přemýšleli mnohem důkladněji. Díky tomu se s ním lépe nocuje, ale zároveň jen těžko půjde do již vyrobeného caddyho dodatečně instalovat takováto výbava.

Kromě světýlek s individuálními tlačítky ve stropnici a na pár dalších místech interiéru totiž změny začínají už na B-sloupcích, kde jsou drážky pro vložení nohou postele.

Abyste ji mohli rozložit, je potřeba kromě sklopení zadní lavice také přední sedačky odsunout a odklopit co nejvíc dopředu. (Jsme v užitkovém autě, takže samozřejmě nejsou elektrické s pamětí, takže to trvá a ráno si musím sedačku štelovat vždycky nanovo.) Pak se trojdílná postel rozloží a její přední nohy – nemíří dolů, nýbrž do stran, ale nohy to jsou – zapadnou do drážek v B-sloupcích.

Nápad to není špatný a postel je tak pěkně stabilní, ovšem má to dvě nevýhody. Jednak, je lepší na to jít ve dvou, kdy každý manipuluje s postelí z jedné strany. Snáze se tak trefíte do drážek. A jednak, s rozloženou postelí auto nikam neodjede, takže před „rozbitím tábora“ to chce pečlivě vybrat místo, aby vůz ničemu nepřekážel.

Pak už stačí jen natáhnout prostěradlo – stačí na jednolůžko, i když se tu s přítelkyní vyspíme pohodlně oba, zas tak málo místa tu není, a vybalit zatemňovací záclonky na okna. Je jich tu šest; okna mezi C a D-sloupky vyplňují a zatemňují brašny na drobnosti.

Instalují se velmi snadno díky magnetům všitým do lemů a ty na okna posuvných dveří mají i výřez, abyste ty dveře mohli zevnitř otevřít. V zatemnění jsou efektivní, ovšem chcete-li použít mřížky do předních bočních oken kvůli větrání, je třeba patřičné dvě záclonky instalovat jen částečně, pokud vůbec.

Postel spolu s výsuvným vařičem a skříňkou a také s brašnou na stolek a dvě židličky zabírají většinu zavazadlového prostoru. Podobně jako u obytných vložek do obyčejných dodávek, tedy např. vaření kávy, člověk dělá vně auta a výklopné zadní čelo poskytuje stříšku.

Vařič má i štít proti větru a běží na malou propanbutanovou bombu, která jde snadno vyměnit téměř všude, když vám v ní dojde plyn. Skříňka pod ním neobsahuje ledničku – ta by se docela hodila, ale znamenalo by to nutnost druhé baterie, takže chápu, že tu není –, místo ní tu je v části úložného prostoru pořadač na příbory či drobné věci.

Všechno působí bytelně, a co je nejdůležitější, za jízdy to samotné nedělá kravál. A protože úložný prostor není moc velký, nepotřebujete do něj dát hodně věcí, aby byly na nerovnostech a v zatáčkách zticha i ony.

Samozřejmě, vedle tohoto prostoru už v zádi auta nezbývá moc místa pro zavazadla. Pohodlně se tu vejde malá cestovní taška a pár drobností, jako např. brašna s fotoaparátem. Deštník ukládám podél kraje zavazadlového prostoru a boty před zadní sedačky. Nakonec není problém se sem ve dvou lidech na pár dnů sbalit.

Kromě ledničky tu není ani markýza na pravé straně auta, kterou se mohou pochlubit větší californie. Hodila by se při lehkém dešti či ostrém slunci, jenže protože caddy není moc vysoký, pokud by nebyla markýza upevněná na ližině, musel bych se pod ní sklánět.

Absence markýzy ale znamená, že caddy california na první pohled vypadá jako obyčejný caddy. Skrz silně zatmavená zadní okna není dovnitř vidět a že tohle není jen dodávka se sedačkami uvnitř, odhalí jen loga California a štítek revize plynového zařízení na zádi.

Proto jde i docela dobře používat jako normální auto, pokud s sebou běžně netaháte hromadu věcí. To pak jezdí jako každý jiný naložený caddy – bez velkých výhrad, pohodlně a v tomto případě i s dobře fungujícím DSG. To řadí příjemněji v režimu S, nepodtáčí motor a neškube, a i tak jezdím za rovných 7 litrů na 100 km.

Zůstává ohromný úložný prostor nahoře na palubní desce, výborná prostornost interiéru a kvůli rozměrné sedačce i dojem, že mi je auto jaksi fyzicky velké, jako bych si oblékl o dvě tři čísla větší košili. A taky velmi kvalitní zpracování i materiály a kontroverzní infotainment MIB3.

Ač se ji tedy pořád zdráhám nazvat obytným autem, nejmenší california se Volkswagenu opravdu povedla. Slušně využívá dostupný prostor, kterého ve sféře spaní v autě není zas tak moc, i když je základem prodloužená verze Caddy Maxi.

Třebaže bych osobně, mít zhruba 1,2 milionu korun na nové obytné auto, do své garáže radši pořídil T6.1 s kompletně vyndavací obytnou vložkou, je caddy california víc než povedený malý „stan na kolech“.