Test Toyoty Prius 1.8 VVT-i: nenápadné setkání s hybridní budoucností

Toyota Prius se na trh dostává už ve třetí generaci. Téměř totožný vzhled odkazuje na předchozí generace tohoto průkopníka hybridních vozů – ve stejném úhlu kolmá přední část karoserie až do B sloupku a vyboulená záď hatchbacku s děleným zadním sklem. K tomu připočtěte standardně dodávaná sedmnáctipalcová litá kola a máte před sebou docela hezké auto. Faktem je, že tvar Priusu pomáhá aerodynamice (cx = 0,25, minulá generace měla 0,26), výhled dozadu je ovšem nevalný.

Pochválit musíme pohodlná, prostorově dostatečně dimenzovaná sedadla s na dotek příjemným čalouněním. Vzadu je dostatek místa pro nohy, ale pro hlavu ani přes úpravy karoserie Prius dostatek volného prostoru vyšším cestujícím nenabídne. Zavazadlový prostor poskytuje velmi dobrých 446 litrů.

Klasickému zážehovému motoru pomáhá ještě elektromotor (synchronní s permanentním magnetem) s nikl-metal hydridovým (NiMH) akumulátorem (jeho kapacita je 6,5 aH). Po nastartování motoru neslyšíte naprosto žádný hluk z motorového prostoru. Při první jízdě možná budete kontrolovat, zda motor skutečně běží. Rozjezd trochu připomíná moderní tramvaje, kdy slyšíte jenom tiché bzučení. Nutno dodat, že sladění elektromotoru a spalovacího motoru je výtečné. Navíc – když pořádně prošlápnete plynový pedál, Prius až nečekaně rychle akceleruje a nejsou tedy na místě obavy, že by tento vůz v případě potřeby nedovedl nabídnout dobrou dynamiku. Dodáváme, že samotný elektromotor má 82 k (60 kW) a 207 Nm točivého momentu.

Odhlučnění zážehového motoru není špatné s jednou výjimkou – ve vysokých otáčkách obtěžuje posádku. Také dojezd výhradně s použitím elektromotoru je velmi, velmi krátký a v praxi dosáhl během našich testů dva, maximálně tři kilometry.

Na hodnoty spotřeby paliva udávané výrobcem se nám nepodařilo dostat, faktem ovšem je, že v běžných podmínkách se dá s Priusem jezdit v režimu za pět až šest litrů, což jsou na zážehový motor velmi dobrá čísla. My jsme při svižnější jízdě s 30procentním podílem městského provozu, 30 procent okresní silnice a 40 procent dálnice dosáhli dle palubního počítače 5,4 litru.

Výtečné spotřeby lze s Priusem dosáhnout i při troše snahy v městském provozu (lehce nad čtyři litry), kde má většina motorů velmi vysokou spotřebu – tady by Prius zvítězil nad většinou dieselových motorů. Ovšem – mimo městské silnice by to byly zase moderní vznětové motory, jenž nabídnou větší dynamiku při podobné či dokonce ještě menší spotřebě paliva.

Mimochodem, v případě testovaného kusu palubní počítač sveřepě hlásil dojezd 0 km, přestože dle jiného ukazatele byla nádrž plná ještě ze čtvrtiny.

Řízení u nového Priusu poskytuje lepší zpětnou vazbu, stále je ale přeposilované a působí umělým dojmem. U hybridního auta nikdo nečeká zpětnou vazbu jako u sportovních vozů, více citu ve volantu by ale vozidlu rozhodně prospělo.

Problém jsme zaznamenali i v případě brzd. Tedy ne takový, že by testovaný Prius samovolně zrychloval, což vyvolalo celosvětovou a nutno dodat že velmi přehnanou hysterii. Brzdový pedál u Priusu každopádně neumožňuje citlivé dávkování brzdného účinku. Nutno zdůraznit, že samotný brzdný účinek je bezproblémový a přiměřeně účinný.

Poměrně tužší podvozek (vzadu s torzní příčkou) hůře tlumí nerovnosti, v rychle projížděných zatáčkách si ale nechá líbit až nečekaně mnoho a potěší i malým náklonem.

Celkově je Toyota Prius zajímavé auto, vylepšit by rozhodně chtěla citlivost brzdového pedálu a malý dojezd výhradně na elektrickou energii. Co se nám nejvíce líbilo, byla nízká spotřeba (obzvláště ve městě), pohodlná sedadla i dobrá ergonomie. Rovněž jízdní vlastnosti splnily očekávání.