Test Toyoty Land Cruiser 3,0 D-4D: digitální off-road v analogovém terénu

Nová generace bezpochyby legendárního off-roadu, narostla pouze nepatrně, velké změny ostatně nebyly potřeba. Land Cruiser je nyní o 45 mm delší a o 10 mm širší. Výška vozu poklesla o 10 mm, což sice zlepšilo vlastnosti při jízdě na běžné silnici, zhoršilo to ale schopnosti při překonávání vyšších terénních nerovností. I tak ale „papírové“ možnosti pro jízdu v terénu působí velmi schopně – světlá výška 220 mm, stoupavost 42 stupňů a stejnou hodnotu má i boční náklon. Nejvyšší brodivost činí 700 mm.

Toyota naštěstí nechtěla z popisovaného modelu udělat SUV, které dnes nabízí kde kdo, ale zůstala u tradiční robustní rámové konstrukce, která zaručuje výborné vlastnosti při jízdě v terénu.

Celkově Land Cruiser v terénu mimo zpevněné silnice jen tak něco nerozhází, jak jsme si ověřili na terénním polygonu v pražském Hummer centru, stálý pohon všech kol s redukcí a diferenciálem s omezenou svorností a dobrá křížitelnost náprav zaručuje vozu mimořádné schopnosti. Asi jediný problém představovala relativně nižší světlá výška, která ani při maximálním zvýšení nezaručila, že se spodek auta tu a tam nedotýkal vrcholku terénní nerovnosti. To už se ale pohybujeme v mimořádně náročném terénu.

Mimo silnice navíc pomáhá spousta elektronických pomocníků, čtyřmi (!) kamerami počínaje a pomocníkem pro rozjezd v kopci konče. Nechybí ani asistent pro sjíždění příkrých svahů, kdy řidič pouze ovládá volant a nemusí se soustředit na brzdění. Z Land Cruiseru, auta s více než padesátiletou historií, se tak stal o něco méně analogový prostředek. Digitální pomocníci neruší, naopak jsme je během testů shledali užitečnými.

Prostornost 4,7 metru dlouhého a 1,9 metru vysokého off-roadu je výtečná, posádka zde najde nejenom široká sedadla, ale i bohatě dimenzovaný prostor pro nohy či hlavy – problém nebudou mít ani vysocí lidé při dlouhých cestách vzadu. Land Cruiser nově umožňuje elektricky zvednout z podlahy dvě nouzová sedadla, na kratší vzdálenosti tak není problém uvézt sedm pasažérů.

Také místo pro náklad je dostatečně velké, pokud řidič nebude využívat třetí nouzovou řadu sedadel, nabídne „stopadesátka“ dostatečnou kapacitu (konkrétně je to 655 litrů). Praktická je i možnost zafixovat otevřené dveře nebo otevírat pouze zadní okno bez nutnosti otevřít celé robustní dveře.

Druhá řada sedadel lze pochopitelně složit, pak se z Land Cruiseru stane malý stěhovák – ověřili jsme si to při převozu dvou na sobě položených postelí s rozměry 200x90 centimetrů. Jedna výtka: zadní rezerva už není přidělána na páté dveře, ale nachází se na méně praktickém místě vzadu pod vozem.

Land Cruiser můžete mít buď s benzínovým osmiválcem (282 k / 387 Nm) nebo třílitrovým čtyřválcem. Vznětový motor se k charakteru vozu hodí více a pokud nebude auto provozováno v oblastech, kde není k dispozici kvalitní nafta, jde z hlediska provozních nákladů o vhodnější verzi. Třílitr má vstřikování common-rail a nabídne 173 koní při 3400 otáčkách a 410 Nm v pásmu 1800 – 2800 otáček. Mezi nevýhody tohoto agregátu patří vyšší hlučnost.

Při vracení auta nám ukázal palubní počítač hodnotu rovných 10 litrů, což vzhledem k velikosti, výkonu a hmotnosti vozu není špatná hodnota (výrobce udává optimistických 8,1 l / 100 km).

Pokud chcete sportovně-užitkové auto (SUV), zapomeňte na Toyotu Land Cruiser. Je to podobný nesmysl jako pořídit si do panelové garsonky hlídacího psa, který má geneticky naprogramované hlídat ovce v pustých horách. Land Cruiser sice na běžné silnici nabídne solidní komfort, vzhledem k robustní konstrukci a celkovému zaměření to ale není vůz na běžné cestování. Jeho pravé místo je mimo silnice.