Test Toyoty Land Cruiser 3.0d: tradiční svalovec

Tohle auto vzbuzuje respekt všude, kam se postaví. Kolos s rozměry 4850 x 1790 x 1905 mm nezaparkuje jen tak lehce. Standardní parkovací místo zabere do posledního centimetru a občas je potřeba dávat pozor i na výšku v podzemních garážích.

Land Cruiser je klasik. Srovnejte současný model třeba s verzí HDJ 80 z roku 1993. Poznáte, že kontinuita ve vzhledu se u Toyoty dodržuje. Mohutná karoserie je přehledná, okny je báječně vidět na všechny strany a kola stojí na velkých balónových pneumatikách.

V interiéru je ovšem situace zcela jiná. Moderní pojetí přístrojové desky vůz nijak nezhanobilo a naopak jej povzneslo ještě o úroveň výš. Zachovány jsou totiž všechny základní ergonomické poučky, i když je auto hodně elegantní. Moc se nám líbí "toyoťácké" přehledné podsvícení přístrojů, jednoduchý displej palubního počítače na středu a umístění všech ovladačů podvozku a pohonu kol na jednom místě.

Toyota sází na osvědčenou konstrukci podvozku, která je do terénu ideální. Vůz drží svou železnou pěstí fortelný rám. Také zadní náprava je klasická tuhá se čtyřprvkovým vedením. Jen pružení už nemá nasazená listová pera. Přední náprava pak má tak mohutnou konstrukci, že není třeba se o ní obávat ani při větších nárazech.

Všechna kola jsou stále poháněna a redukční převodovka přiřazuje jen zpomalovací Low převod. Auto má navíc uzávěrku mezinápravového diferenciálu. Nápravové závěrky jsme neměli, ty zde musela suplovat elektronika. Není však nad pořádné mechanické zablokování, jaké má třeba Land Rover Defender.

Turbodiesel nebyl vždy v nabídce Land Cruiseru. Byly doby, kdy se nabízel jen velký benzíňák o objemu 4,2 l. Toyota však nyní nabízí moderní a velmi dobrý agregát, který má všechny přednosti turbodieselů značky - příjemný chod, velkou sílu a nízkou spotřebu.

Ze tří litrů dává k dispozici 122 kW a především 410 N.m při 1800 ot./min. Není třeba říkat, že je skvělý v terénu, ale překvapila nás jeho agilita na silnici. Není problém s ním zrychlit na stovku za menší časový úsek než jakýkoli malý osobák. Nehlučí, dobře spolupracuje s automatickou převodovkou (i když podřazení trvá trochu déle, než je obvyklé) a jeho spotřeba kolem 9,8 l na 100 km je na tak ohromný stroj více než potěšující.

Auto jsme vyzkoušeli i v terénu, kde se po vydatném dešti vytvořila mazlavá povrchová vrstva. Ta rychle zanesla drážky v pneumatikách, což by nás mělo v kopci na výsypce hlušiny zastavit. Jenže všechno je jinak. Zdvihnuté vozidlo do vysoké polohy a zavřený mezinápravový diferenciál (nikoliv nastavený low převod, který by zpomalil výjezd) dokázalo snad nemožné. Kola se protáčela rychlostí dětské káči, auto klouzalo do stran a ruce na volantu musely intenzivně pracovat, ale vrchol jsme pokořili. Kdyby byly na voze nasazeny vyloženě terénní pneumatiky, bahno by bylo jen nepříjemnou záležitostí při umývání wapkou.

Vysoká terénní výbava vozu, gigantická karoserie až s osmi (!) sedadly (v zavazadelníku jsou sklopná plnohodnotná sedadla) a velikost karoserie však mají za následek i další - poněkud nepříjemnější stránku věci. S třílitrovým turbodieselem totiž vůz stojí v základu 1 050 000 Kč, naše vysoká výbava Sol pak přijde ještě na dalších 260 000 Kč. S automatem pak auto vyjde nejméně na 1 195 000 Kč. A to si nemůže dovolit jen tak každý. Ještě že je v nabídce verze N1, tedy s možností odpočtu DPH.