Test Toyoty iQ 1,0 VVT-i: malé velké auto

Toyota iQ klame tělem – na délku sice neměří ani tři metry (2985 mm), je ale docela široká (1680 mm). Má to výhodu v tom, že dva přední cestující nemají problém pohodlně složit svá těla – dost místa mají nejenom pro hlavu, ale i v oblasti loktů. Na druhou stranu to částečně snižuje obratnost í-kvéčka při parkování a proplétání se městskými uličkami.

Faktem je, že s třemi metry délky se parkovací prostor hledá snadno a celý manévr nutný pro zajetí do mezery mezi auty je díky krátké délce až směšně jednoduchý. Škoda jen, že dozadu není ještě lepší výhled.

Toyota prezentuje iQ jako 3+1 místné auto. S oběma přimhouřenýma očima se do iQ vejdou tři dospělí, ale mnoho komfortu mít nebudou. Zadní sedačky je tak lepší využívat jako další místo pro zavazadla nebo na nich vozit v autosedačce malé děti.

Kufr auto má, ale jeho velikost je – decentně řečeno – takřka neznatelná. V řeči písmen je to 32 litrů, což je zhruba stejná velikost jakou má středně velký batoh. Prostě nic moc. Na druhou stranu, není problém jednoduchým pohybem sklopit zadní sedadla a zvýšit prostor na 242 litrů. Během zkušebních jízd jsem v autě převážel dvoumetrový vak s lyžemi plus výbavu na hory a prostorový problém nenastal (v autě ale nejel nikdo další).

V nabídce jsou dokonce tři motory - dva benzínové (tříválec a čtyřválec s výkony 68 a 100 k) a spotřebou paliva kolem čtyř litrů na 100 km. Třetím je 90koňový turbodiesel s točivým momentem 190 Nm.

Nechybí ani automatická převodovka, ale pětistupňový manuál, jenž jsme testovali je skvělý – přesný a přímý. Také pohonná jednotka postačovala – ve městě, kde by mělo trávit nejvíce času, je auto mrštné a nepůsobí jako „brzda provozu“.

Výtečné jsou jízdní vlastnosti – auto s koly umístěnými až v rozích je dostatečně komfortní, dobře pohlcuje většinu nerovností, ale v zatáčkách se nenaklání a má výtečný rejd. V praxi nebyl problém uhánět stotřicítkou po dálnici.

Skvělá je pasivní bezpečnost, ohodnocená pěti hvězdičkami EuroNCAP a možností mít ve vozidle až devět vzduchových vaků.

Objevili jsme malý problém palubního systému, jenž vám na displeji pomocí šipky ukazuje, kdy zařadit vyšší nebo naopak nižší rychlostní stupeň. Zejména v kopcích ukazoval při rychlosti nad 120 km/h a zařazeném pátém stupni palubní displej šipkou dolů ať řidič podřadí – přestože otáčky motoru byly nad 4000 otáčkami a rozhodně nebylo třeba pohonnou jednotku vytáčet. Tento nešvar se nahodile stával pouze v rychlostech nad 110 km/h.

Problém je samozřejmě s cenou – už základní verze je dražší než nejlevnější Škoda Fabia s tříválcem, která – když na to přijde – odveze pět lidí. Toyota iQ by také mohla nabídnout větší zavazadlový prostor a kolébkový ovladač rádia by měl být mnohem jednodušší. Také výhled dozadu by mohl být lepší. Jinak jde o chytře navržené auto, jež absolutně využívá svou velikost, každý centimetr své šířky a délky. Potěší jízdní vlastnosti, solidní prostor pro cestující na předních sedačkách i bezpečnostní výbava.

V našich končinách nepůjde o rozšířené auto, což ještě zvýší jeho atraktivitu. Především ve velkých městech a v Praze by mohlo tomu, kdo se s autem pohybuje nejčastěji na městských silnicích, udělat výtečnou službu.