Test Toyoty Corolla Cross: Všestranně výborná

Corola Cross může působit jako včerejší noviny – představila se už v roce 2020. Jenže tehdy byla určena pro thajský trh a dva roky trvalo, než se dostala k nám do Evropy. Je to jen další crossover, vzniklý, aby měla japonská automobilka co nejširší nabídku, nebo skutečně stojí za zvážení, hledáte-li hybridní alternativu třeba pro Škodu Karoq? Na to se pokouším najít odpověď, když ji řádně protáhnu po všech možných typech českých silnic.

Po stránce vzhledu není moc co popisovat, Corolla Cross je už dobře známá jak z původní premiéry thajské specifikace, tak i ze statického představení v Praze. Ohromně velké přední lampy spolu s maskou chladiče nevytvářejí zrovna přívětivý výraz, svítí ale docela slušně, třebaže ledky s funkcí vykrývání okolního provozu v nabídce nejsou.

Cením aspoň manuální regulaci sklonu, díky níž se mi nestane, že by vůz svítil do země, kdykoliv se v dohledu vyskytne jiné auto. Zajímavý je také kontrast směrovek – vpředu jsou blinkry ledkové a sekvenční, vzadu tuto funkci obstarávají obyčejné žárovky, stejně jako brzdová světla nebo párové couvačky. Líbí se mi obrysovky, které svítí jednou tlustou a několika tenkými linkami.

Nasedám za volant do pohodlné a příjemně čalouněné sedačky, která má elektrické ovládání, ale jedno úskalí – opěradlo nejde napřímit tak moc, jak bych si přál. Potřeboval bych ještě tak centimetr, takže se na to dá zvyknout, ale kdo má kratší ruce, nebude z pozice za volantem nadšen. Manuální spolujezdcova sedačka má rozsah sklonu opěradla mnohem větší.

Toyotě patří palec nahoru za to, že se pro klimatizaci a ramena volantu drží osvědčených tlačítek. Jejich rozvržení si navíc člověk snadno zapamatuje a záhy provádí potřebné úkony po paměti, byť třeba malinký knoflík k zapnutí vnitřního okruhu ventilace je vždy třeba najít očima. Klasickou pákou je také volič převodovky.

Centrální displej a systém v něm je známý už z menšího yarisu cross, ovšem přece jen tu jsou jisté rozdíly. Zatímco yaris nabídne na straně kromě tlačítek k ovládání hlasitosti také knoflík pro návrat na domovskou obrazovku a čtvrtý pro přejití k Androidu Auto či Apple CarPlay, zde zůstala jen ta hlasitost a ovládání je tak zbytečně složitější a zdlouhavější.

Systém má však pěknou grafiku a slušně použitelnou vestavěnou navigaci, která zná data o dopravě, má dobrou databázi rychlostních radarů a na cestě, kterou jste projeli, zobrazuje „drobky chleba“ ve formě teček. Žádné myši je ale nesní, takže cestu zpět najdete vždy snadno, i pokud nechcete zadávat zpáteční trasu do navigace.

Centrální displej nabídne nejen couvací kameru, ale i systém 360° rozhledu kolem auta, navíc dokonce s virtuálním průhledem skrz auto. Na manévrování kolem obrubníku na centimetry to není, stejně jako všechny podobné systémy, jejichž kamery nezabírají přímo kolo např. ze zpětného zrcátka, ale rozhodně lze hovořit o nadprůměru.

Větší novinkou je přístrojový štít, který je velkým displejem a Toyota v něm slibovala „widgety“ jako u smartphonu. Vpravdě, lze si tu nastavit tři různé obrazovky, mezi nimiž je následně možné relativně snadno přepínat za jízdy.

Kromě slušné přehlednosti to je bohužel tak všechno, co je na přístrojovém štítu snadné. Třeba na to, abyste za jízdy změnili jas, si musíte připravit jednu ze tří obrazovek – je nutno doprostřed umístit přístup do nastavení. A také není možno v rámci obrazovek za jízdy snadno přepínat mezi zobrazeními palubního počítače. Samozřejmě, k úpravě obrazovek vůz vyžaduje zastavení. Výsledek je tedy na pohled hezký, ale praktičnosti bohužel moc nenabízí.

Za zmínku stojí také ne zrovna velkorysá prostornost zadních sedaček – „za sebe“ se s výškou 184 cm sice vejdu, ale těsně; v prostornosti karoq vyhrává – a možnost měnit sklon zadních opěradel ve dvou polohách. Praktické jsou také držáky nápojů v loketní opěrce, kde bude mít kelímek po ruce i malé dítě. A zavazadelník prostorností nenadchne, ale ani nezklame.

Jeden by to nečekal, ale největším tahákem Corolly Cross jsou jednoznačně jízdní vlastnosti. Vůz je totiž při jízdě po jakémkoliv povrchu velmi příjemně sebejistý, nerovnosti filtruje tiše a důkladně.

Ne že by byl měkký či plavný, pohodlnost mu však nechybí, a to ani na dálnici v rychlostech běžných v Německu, ani při mnohem klidnějším tempu na rozbitých středočeských okreskách, a příkladně zvládá i polní cesty.

Navzdory perfektnímu odpružení však sportovního ducha ve voze nehledejte. O pohon zadní nápravy se stará pouze 41k elektromotor a jeho přínos je nejvíc znát mimo asfalt a při rozjíždění. To zabere všemi čtyřmi i na suchém asfaltu a rozjezd tak je příjemnější a jistější, bez rizika protočení odlehčených předních kol. S rostoucí rychlostí jízdy je čím dál víc znát, že první housle tu hraje přední náprava.

K převodovce e-CVT, která využívá planetové soukolí a pomocný elektromotor k nastavení patřičného převodového poměru, nemám výhrad. Dvoulitr pod kapotou nemá nepříjemný zvuk, i když je ve výjimečných případech slyšet, a síly je k brysknímu startu i důstojnému pružnému zrychlení dostatek.

Corolla Cross dostala pátou generaci hybridního systému, v níž je největší změnou nová lithium-iontová baterie, která je o 40 % lehčí a dává o 14 % vyšší špičkový výkon než dřív. Má kapacitu 4,08 Ah a Toyota říká, že tak může vůz jezdit na elektřinu větší podíl času.

V reálném světě to znamená, že po městě je podíl jízdy na elektřinu nadpoloviční a spotřeba se pohybuje do šesti litrů. Celkový průměr mého testovacího týdne ovšem značně ovlivnil velký počet dálničních kilometrů, a tak jsem skončil na 7,3 l/100 km. Ani to ale není špatná hodnota, a pokud často po dálnicích nejezdíte, počítejte s hodnotami začínajícími šestkou. Zůstanete-li ve městě a na okreskách, dostanete se i pod šest litrů.

Zbývá jen zmínit adaptivní tempomat s funkcí poloautonomního řízení, k němuž nemám výhrad – funguje výborně, kdykoliv vidí na silnici čáry, včetně městského provozu.

Je tedy Corolla Cross dokonalá? To nikoliv, ale velkých nevýhod není mnoho. Skutečné výtky mohou mířit snad jen k menší prostornosti na zadních sedačkách a ke složité práci s přístrojovým štítem, zbytek jsou veskrze drobnosti.

Není konfekčním crossoverem, kterých je dnes v nabídkách automobilek třináct do tuctu. I s vědomím toho, že za testovanou Premiere Edition je třeba zaplatit víc než milion korun, je to opravdu výborné auto, které zvládá v podstatě cokoliv, na co namíříte jeho příď.