Test Toyoty Avensis kombi 2.0 D-4D: v Česku nedoceněné kombi

Japonci minulé generaci avensisu naordinovali dynamický design, který měl rozbít nudnou image Toyot coby nezáživných dopravních prostředků. Nynější facelift už pouze cizeluje to, co Toyota vypustila na trh koncem roku 2009. Přestože tento model stále nepůsobí excentricky, jeho design by mohl zaujmout a co je hlavní, je zároveň funkční.

Skvělá je prostornost: vepředu i vzadu je spousta prostoru pro nohy i hlavy cestujících, vzadu se bez problému usadí i habáni. Nové je čalounění v kombinaci alcantara/kůže, sedačky nyní mají o trochu lepší boční vedení. Vynikající je i velikost zavazadlového prostoru, byť papírově to nezní tak skvěle (543 l). Délka kufru, velký vstupní otvor  i nízká nákladová hrana si bezmála nezadá kupříkladu se superbem, králem této kategorie ve střední třídě.

Pracoviště řidiče je přehledné, volant i sedačka se dobře seřizují i v případě nekonfekčně vzrostlých řidičů. Jednoduché ukazatele s oranžovým podsvícením jsou skvěle čitelné a oceňujeme i jejich jednoduchost. Žel v noci se na levé přední okno jejich odraz zrcadlí o trochu více než by bylo příjemné. Další negativum: nepříjemně překvapí kovový zvuk při zabouchávání dveří, který se do střední třídy prostě nehodí. Praktičnost dále snižuje méně vhodné umístění USB slotu (je úplně dole v přihrádce mezi předními sedadly).

Spotřeba paliva se po ujetí devíti stovek kilometrů ustálila na rovných šesti litrech nafty, což je skvělá hodnota, jakkoliv je od údajů výrobce vzdálená o více než litr a půl. Z nabízených tří trubodieselů má nejslabší agregát papírově nejnižší spotřebu (o 0,9 – 1,3 l/100 km).

Nejslabší turbodiesel má odspodu trochu méně síly, ve středních otáčkách už odvádí výbornou práci a velmi solidní zátah. Jde o řadový čtyřválec se vstřikováním common-rail, který se od dvou výkonnějších verzí liší sníženým zdvihovým objemem (o 0,2 litru) a rovněž pochopitelně nižším výkonem a točivým momentem (o 30, respektive 90 Nm).

Velmi dobrá je šestistupňová manuální převodovka; dá se s ní řadit rychle a je přesná s přiměřeným mechanickým odporem. Horší je to se spojkou, na kterou si pro její trochu zbrklý chod budete muset chvilku zvykat. Brzdy mají ostřejší nástup a dobře se dávkují. Při tachometrových 130 km/h točí motor přesně 2000 otáček a neobtěžuje hlukem, ať už motorickým či aerodynamickým.

Řízení je relativně lehčí, přesto zachovává přijatelný kontakt s předními koly. Jisté jsou jízdní vlastnosti, které sice mírně preferují komfortnost, při rychlé jízdě nebo v mezních situacích to ale není příliš znát. Avensis se chová jistě a dobře potlačuje přirozenou nedotáčivost. Stabilní chování předvádí testovaný model i při rychlé jízdě nedaleko jeho nejvyšší rychlosti.

Avenis nabídne dobrou základní výbavu, která obsahuje vše potřebné. Jak to u japonských automobilek bývá, individualizace výbav není tak snadná jako u evropských automobilek, v tomto případě to ale vzhledem k dobrému základu příliš nevadí.

Avensis není tak nóbl jako někteří evropští konkurenci a samozřejmě není bez chyb, svou práci ale odvede dobře. Bonusem navíc jsou dobré výsledky v testech spolehlivosti a díky mnohem menším prodejům než v případě konkurenčních aut koncernu Volkswagen také malý zájem zlodějů.