Test Subaru Forester: Modernizovaný lesník

Jakkoliv se forester současné generace může zdát jako relativně nové auto, zkraje letošního roku přišla modernizace po čtyřech letech na trhu.

Znatelné změny v designu doprovází rozšíření bezpečnostních jízdních asistentů a hlídačů. A také pár prvků, které mají napomoci komfortu na palubě.

Začnu-li zvenčí, nejvýraznější změnou jsou nové světlomety. Design je diskutabilní, ale tak tomu bylo u Subaru vždy; důležité je, že světla slušně svítí a natáčejí se do zatáček. A taky mají ostřikovače, které se hodí, pokud s „lesníkem“ chcete jezdit i mimo asfalt.

Interiér, stejně jako dosud, boduje prostorností vpředu, vzadu i v kufru. Tam automobilka při představení slibovala lepší využití výšky. Jak toho docílila? Umístila háčky na tašky do stropu. Unesou tři kila a radši na ně nic nevěším, aby to za jízdy nebouchalo o sebe či do skel vozu, třeba na ramínko s šaty to ale není špatný nápad.

Vrátím-li se za volant, na první pohled tu není moc změn. Systém tří displejů, který Subaru v řadě svých aut využívá, sice je trochu kontroverzní, ale nakonec není vůbec špatný, pokud se ho naučíte ovládat a pořádně využívat.

Snad nejlepším využitím je současné zobrazení výstupu couvací kamery a kamery v pravém zrcátku, která ukáže prostor kolem pravého předního kola.

Manévrování v těsném prostoru či v terénu tak je úžasně snadné, a to i když v této verzi „fozzy“ nemá přední parkovací čidla. Zpoza volantu ale vidím většinu kapoty, a i díky hranaté přídi mi senzory nechybí.

Jednou z dalších novinek je možnost ovládání teploty ve voze gesty rukou. Zůstaly ale fyzické ovladače klimatizace, a tak soudím, že jejich používání je pohodlnější a méně rozptylující než zkoušet, kdy a jak vůz zareaguje na pohyb dlaně před centrálním displejem.

V rámci faceliftu přibyly i tři asistenční systémy do balíku EyeSight, který je tak nově označen číslem 4.0. Jsou to automatické nouzové zatáčení pro pomoc úhybnému manévru, přídavek autonomního vedení v jízdním pruhu pro adaptivní tempomat a hlídač opuštění jízdního pruhu, který registruje nově nejen čáru na silnici, ale i okraj asfaltu.

Ten první naštěstí zkoušet nemusím, stejně jako většinu ostatních elektronických bezpečnostních prvků; celkem jich tu je 11. 

Autonomní vedení v jízdním pruhu při zapnutém adaptivním tempomatu funguje dobře, hlídač neoznačené krajnice taky – ale na velmi úzkých okreskách občas dokáže nepříjemně zatáhnout za volant směrem do protijedoucího autobusu, kterému se snažím vyhnout najetím na samotný okraj asfaltu, či snad i kousek za něj.

Systém má i lepší kameru s větším zorným polem, v této verzi však nesleduje značky kolem silnice. Rychlostní limity vůz sice zobrazuje, ale výhradně z navigace a leckdy špatně – v tunelu Blanka, kde je sedmdesátka, zobrazuje 80 km/h podle toho, že se jedná o silnici pro motorová vozidla ve městě.

Pod kapotou zůstává stejné pohonné ústrojí na pomezí mild hybridu a tzv. full hybridu, nazvané e-Boxer.

Vůz umí jezdit na elektřinu díky elektromotoru integrovanému do převodovky CVT, ale ujede jen 1,6 km velmi lehkým plynem a rychlostí do 40 km/h. Jeho hlavní výhodou je, že dokáže velmi často vypnout motor i za jízdy a plachtit.

Nevýhodou je, že v takové chvíli neběží klimatizace, což je v horkých dnech docela problém. Forester je totiž docela skleník – je z něj nádherně vidět ven, ale když se do oken opře slunce, rychle je uvnitř horko.

Další nevýhodou je trochu cukavý rozjezd, který pramení z toho, že vůz se vždy nejprve rozjíždí na elektřinu, a až pak startuje spalovací motor, i když od začátku sešlápnu plyn víc než mírně.

Kromě toho každá výraznější akcelerace znamená relativně vysoké otáčky motoru; kdyby spalovacím motorem v ústrojí byla „dvaapůle“ z outbacku – koní má sice navíc jen 19, ale točivý moment je vyšší o 58 Nm a navíc jeho maximum leží v nižších otáčkách – forester by mohl jen získat.

Na druhou stranu, spotřeba je na takhle velké auto veskrze příznivá, dokud jezdíte nízkými rychlostmi. Dá se jet i dynamicky; spotřeba je v tomto případě opravdu nejvíce odvislá od rychlosti jízdy, protože vysoká karoserie má poměrně velký odpor vzduchu. Po dálnici tak jezdím v průměru za 9,5 l/100 km, naopak po okreskách o litr méně a za řídkého provozu ve městě dokonce o litr a půl.

To nejlepší si schválně nechávám na konec – jízdní vlastnosti. Podvozkem, řízením, odpružením, v podstatě čímkoliv, co souvisí s jízdou a není to motor či převodovka, je forester vynikající auto.

Nástrahy rozmlácených okresek zvládá mistrně a při trochu svižnější jízdě i díky nízkému těžišti pohonného ústrojí s plochým motorem nepůsobí těžkopádně.

Veskrze kladný dojem z něj tedy mám, když ho po týdnu a zhruba devíti stovkách kilometrů vracím, a ani nevadí, že jsem ho tentokrát nevzal moc daleko mimo asfalt.

Je prostorným a schopným autem, které by sice zasloužilo vyšší výkon, ale tím zbytkem vám jeho nedostatek bohatě vynahradí.