Test Subaru BRZ s automatem: Loučení se sporťákem na každý den

Subaru BRZ druhé generace asi není potřeba dlouze představovat, ostatně poprvé jsme ho měli v testu již v létě loňského roku. Tehdy jsme ovšem testovali klasickou konfiguraci, tedy s šestistupňovou manuální převodovkou, která je mezi zájemci o kompaktní sportovní kupé s atmosférickým motorem a pohonem zadních kol jedinou přijatelnou volbou.

Podobně jako první generace je však i nové Subaru BRZ dostupné rovněž s šestistupňovým automatem. A ačkoliv je zřejmé, že půjde mezi zákazníky o méně vyhledávaný model, automobilka několik vozů dovezla. A mezi nimi i jeden novinářský, který jsme dostali zapůjčený do testu.

Motivací k jeho zápůjčce byla především zvědavost, možná trochu škodolibá, neboť nás na první dobrou nenapadal žádný důvod, proč by si měl vlastně někdo objednávat tenhle skvělý řidičský stroj s převodovkou, která má obvykle potenciál zabít většinu zábavy. Jenže pochopení přišlo záhy.

Mezi nejrůznějšími mezigeneračními inovacemi, jako je často skloňované posílení motoru s vyšším objemem, zvýšení tuhosti karoserie či další optimalizace podvozku, došlo i k vylepšení technologické výbavy. A tím není myšlen jen větší osmipalcový infotainment.

Nové Subaru BRZ s automatickou převodovkou totiž snadno poznáte už při pohledu na čelní sklo. Poprvé totiž nabízí bezpečnostní asistenční systém EyeSight, dobře známý z jiných modelů značky, který prostřednictvím dvojice kamer upozorňuje na potenciálně nebezpečné situace.

U sportovních vozů na asistenty běžně nadáváme, nicméně s automatickou převodovkou už BRZ nepůsobí jen jako auto na vymetání okresek, ale jako každodenní společník. Kromě tradičního upozornění na nebezpečné situace navíc EyeSight přináší i adaptivní tempomat, udržování jízdního pruhu a další praktické funkce, zpříjemňující dlouhé cesty.

Pro puritány, kteří vnímají Toyotu GR86 a Subaru BRZ jako jedny z posledních skutečně řidičských vozů na trhu, může jít o zbytečně otravné systémy. Pro lidi, kteří hledají zábavný vůz na každodenní ježdění s možností zpříjemnit si cestu z práce, ale může jít o vítané asistenty. Navíc je lze docela snadno vypnout.

Další změny už byste ale při pohledu na exteriér hledali marně. Testovaný vůz dostal charakteristickou subaráckou modrou barvu, za kterou se ovšem stejně připlácí 12 000 Kč. Za zmínku pak stojí snad jen příplatkový výfukový systém Miltek v ceně 31 000 Kč, který krásně umocňuje charakteristický zvuk plochého čtyřválce, aniž by v nižších otáčkách působil zbytečně rušivě.

Teď už ale vzhůru do kabiny, která se oproti verzi s manuální převodovkou na první pohled opět téměř nezměnila. Dokonce i volič automatu má podobnou hlavici, jakou nabízí manuál. Automatická převodovka umožňuje manuální řazení pádly pod volantem i samotným voličem, vyšší stupeň se ale bohužel řadí pohybem vpřed, zatímco nižší pohybem vzad. Tedy naopak, než je zvykem u závodních vozů.

Samotná automatická převodovka s hydrodynamickým měničem vychází z převodovky TX6A, použité již v minulé generaci Toyobaru, prošla ovšem výraznou proměnou. Kvůli přenosu vyššího výkonu a točivého momentu dostala nové lamely, současně ale díky úpravě softwaru a logiky řazení slibuje lepší a rychlejší řazení.

Nepřekvapí, že se BRZ s automatickou převodovkou příjemně plynule rozjíždí, hlavní přednost jsem si ale uvědomil zanedlouho po vyzvednutí vozu, kdy jsem skončil v husté pražské dopravě. Zatímco při testech vozu s manuální převodovkou mě po půl hodině práce s tužším spojkovým pedálem už trochu unavovala a přepadala mě touha přesednout na tramvaj, s automatem vás nic podobného netrápí. Řazení je navíc hladké a plynulé.

Po opuštění města jsem si ale rychle začal všímat citlivosti vozu na pohyb nohy na akcelerátoru. Při poklidné jízdě převodovka nechávala motor v běžných otáčkách, jakmile jsem ale naznačil důraznější sešlápnutí, briskně si podřadila a čekala na možnost vytáhnout z motoru to nejlepší.

BRZ přitom nikdy nepatřilo k trhačům asfaltu, s 2,4litrovým motorem typu boxer vyladěným nově na 172 kW (234 k) a 250 Nm točivého momentu ovšem ve verzi s manuální převodovkou zrychlí z 0 na 100 km/h za 6,3 sekundy, zatímco automatu to trvá 6,9 sekundy. Nepatrně horší je také maximální rychlost. Zatímco manuál zvládá 226 km/h, automat jen 216 km/h.

Japonské kupé ze společného vývoje Subaru a Toyoty ale nikdy nebylo o jízdě v přímce. Hlavní doménou tohohle auta jsou zatáčky, ve kterých automat překvapil asi nejvíc. Kdo se chce bavit, přepne si převodovku do manuálního režimu. Převodovka reaguje na povely pádly téměř okamžitě a řidiči dává naprostou svobodu. Klidně vás nechá dojít až k omezovači, aniž by si okamžitě hned přeřadila.

Skvělý je však i nový automatický režim Sport, který pracuje s informacemi o podélném a příčném zrychlení vozu. Před průjezdem zatáčky tak převodovka začne dřív a důrazněji podřazovat, během průjezdu drží delší dobu nižší převod a později řadí nahoru. Zkušený řidič bude asi vždy schopen projet zatáčku rychleji či stylověji, jenže před chováním subaráckého automatu jsem měl i tak potřebu smeknout.

Navíc se vůbec nemusíte bát, že byste přišli o možnost se sklouznout. Mezi zadními koly je stále samosvorný diferenciál a auto je pořád krásně čitelné. Pokud si ho před zatáčkou lehce rozhodíte, můžete si dopřát i elegantní průjezd řízeným smykem. A pokud by vás snad přetáčivost nachytala nepřipraveného, můžete ji vždy velmi jednoduše korigovat pohyby na volantu i pedálech.

Mezigeneračně vylepšený systém řízení totiž působí hezky citlivě a dává nad vozem pocit naprosté kontroly. Oceňuji také kvality podvozku, který je sice tuhý, nicméně není nekomfortní, neodskakuje a osobně se mi jeho naladění líbilo víc než v Toyotě GR86. Rozdíly přitom nejsou jen v naladění, ale také v použitých komponentech.

Celkově jsem si týden se Subaru BRZ v automatu až překvapivě užíval. Se svou výškou 183 cm a rozložitější postavou na mě sice kabina působí stísněnějším dojmem, naprosto mi ale vyhovovala sportovně tvarovaná sedadla i perfektní ergonomie ovládacích prvků, kdy je vše na dosah ruky a většinu funkcí stále ovládáte mechanickými ovladači.

Po stránce praktičnosti potěší celkem využitelný kufr, včetně možnosti sklápění zadních opěráků, i dostatek odkládacích přihrádek v kabině. Zadní sedadla jsou pak spíše čalouněnou odkládací poličkou pro svršky či menší zavazadla spolucestujících, na kratší vzdálenosti ale možná svezete alespoň děti. Dospěláci zde však budou trpět.

Vcelku přijatelná je pak i spotřeba, která se při troše snahy dá udržet kolem 9 l/100 km. Pokud si ale začnete jízdu trochu víc užívat, připravte se spíše na hodnoty kolem 10 l/100 km. Benzinová nádrž má objem 50 litrů.

Jízda v Subaru BRZ s automatickou převodovkou mě ve výsledku až nečekaně mile překvapila. Vlastně jsem se přistihl při kacířské myšlence, že bych automat vzal raději než manuál. Při mých potřebách a stylu jízdy by mi vyhovoval o něco víc. Při hledání mezi ojetinami navíc existuje šance, že vozy s automatickou převodovkou za sebou nebudou mít tak náročný život.

Právě trh s ojetými vozy přitom brzy bude jedinou šancí, jak si BRZ pořídit. Kvůli novým evropským směrnicím totiž od léta nebude možné nové vozy Subaru BRZ ani Toyota GR 86 v EU registrovat. Obě automobilky tak přestaly již s předstihem přijímat objednávky na nové vozy a nyní vyprazdňují své sklady.

Podle českého zastoupení Subaru pak koncem dubna zbývalo na skladech dealerů kolem posledních 20 vozů. Pokud tedy o Subaru BRZ vážně uvažujete, opravdu už není na co čekat. Dalších podobných aut už se totiž v Česku, a nejspíš v celé Evropě, asi nedočkáme. Minimálně v blízké budoucnosti.

Subaru BRZ přitom stále pořídíte za skvělou cenu. Zatímco model s manuální převodovkou startuje od 1 030 000 Kč, s automatickou převodovkou startuje od 1 080 000 Kč. K tomu přičtěme 12 000 Kč za metalický lak a 31 000 za laděný výfuk. Na to kvantum emocí a zábavy, které vám BRZ dokáže zprostředkovat, je výsledná cena 1 123 000 Kč stále skvělá.