Test SsangYongu Korando D20DTF: návrat do automobilového světa

Vozy korejské automobilky SsangYong byly minimálně v Evropě vysmívané pro svůj mimořádně nevzhledný zevnějšek i nevalné jízdní vlastnosti. Není divu, že automobilka vloni málem zkrachovala. Zachránila ji však indická Mahindra. Do Česka se nyní dováží jediný model – nové Korando, které se nedávno začalo prodávat. První dojem? Jeho oblé tvary se nám v kombinaci s výrazným oranžovým lakem líbily, po předchozích kreacích korejské automobilky jde nikoliv a krok, ale o pořádný skok kupředu.

V nabídce tak je v Česku jediný model, navíc pouze s jedním motorem – dvoulitrovým turbodieselem. Zmiňovaný motor má vstřikování common rail a elektricky ovládané turbodmychadlo s proměnlivou geometrií lopatek. Je to moderní motor splňující Euro 5. Jeho 175 koní a zejména 360 Nm předvádí i s docela těžkým Korandem velmi dobrou práci. Motor úderně zabírá od dvou tisíc otáček a ve středním pásmu předvádí výtečný zátah.

Po týdenním ježdění nám palubní počítač ukázal průměrnou spotřebu 8,4 l, což je vzhledem k velikosti a váze automobilu a pohonu všech čtyř kol slušná hodnota. Problémem tohoto motoru tak zůstává pouze hlučnost – typické dieselové klapání je větší než u konkurence a posádku ruší.

Podvozek dobře filtruje nerovnosti vozovky, naladění je vysloveně komfortní. Kvůli vyšší stavbě i hmotnosti se Korando nehodí pro rychlou jízdu na zatáčkovitých silnicích, karoserie se pak i přes jistý podvozek více naklání. Rychlé jízdě nefandí ani odtažité řízení bez zpětné vazby. Zvykat si budete na hrubší záběr spojkového pedálu a nástup brzd, který by měl být o něco razantnější. Šestistupňová manuální převodovka je dobře zpřevodovaná, a pokud nebudete chtít řadit velmi rychle, pak i přesná.

Uvnitř potěší kromě velkého prostoru pro cestující i zavazadla (486 l) také hodně odkládacích prostor na drobnosti. Tvar i výplň sedadel rovněž zaslouží pochvalu, řidič si navíc může dát pohodlně nohy od sebe, což u většiny moderních automobilů kvůli velkému středovému tunelu nejde.

Interiér Koranda je i přes výrazné oranžové podsvícení ovladačů celkově tmavý, s tvrdými plasty. Na druhou stranu dílenské zpracování a koneckonců i ergonomie jsou velmi dobré. Drobným škraloupem bylo u testovaného vozu odlepení (a vypadnutí) ozdobného prvku na hlavici řadicí páky. Nepříjemné také bylo, že při regulaci intenzity ventilační soustavy se občas automaticky sepnula klimatizace a po jejím vypnutí foukal vzduch na „plné obrátky“, přestože nebyla nastavena nejvyšší intenzita.

Jako z počátku devadesátých let působí nesklopný klíček s velkým plastovým ovladačem dálkového ovládání. K otevření a zamknutí vozu je navíc nutné na plastové tlačítko výrazně zatlačit.

Kromě základní verze za 579 900 korun je k dispozici verze s pohonem 4x4. Jde o elektronicky připojitelný pohon, který při prokluzu předních kol samočinně připojí kola zadní nápravy. Pohon 4x4 lze mimochodem „natvrdo“ zapnout do rychlosti 40 km/h. V lehkém terénu nemá Korando problém, nájezdové a přechodové úhly odpovídají tomu, co nabízí konkurence. Korando se může brodit až do hloubky 300 mm.

Popravdě řečeno jsme nečekali, že Korando bude tak dobré. Nečekejte od něj prémiovost podobně velkých SUV od Mercedesu, jízdní vlastnosti BMW a bezpečnostní výbavu Volva a máte tady konkurenta, který může zejména asijským SUV sebrat klienty. Potěší i téměř kompletní bezpečnostní a komfortní výbava pro všechny stupně výbavy. Překvapí snad jen to, že k prvním dvěma výbavovým stupňům nedostanete roletu a síť pro zavazadlový prostor, a co je horší, nemůžete si ji ani přikoupit.

Celkově se návrat SsangYongu podařil až nečekaně dobře. V nabídce je ale jediný model, nabídku by měla automobilka – pokud se zde chce výrazněji zapsat do prodejních statistik - pro evropský trh rozšířit. Uvidíme, s čím přijde SsangYong příště.