Test Smartu ForTwo Coupé 1.0: minimax

Kdo by to do Smartu ForTwo řekl. Jeho život je jak na houpačce. Když se začal vyrábět, byl na vrcholu a lidé si mohli peněženky strhat, aby doma tenhle "bonbónek" měli. Pak ale přišel útlum a s ním i otázka - přežije Smart nebo ne? Druhá generace je už na trhu a zase se zdá, že Smart má nejhorší krizi za sebou.

Auto se ve své druhé generaci příliš nezměnilo, pokud se díváme na tvar karoserie a jeho koncepci. Jinak je vše o stupínek lepší. Vážně.

Uvnitř třeba najdeme materiály, za které by se nestyděl ani velký Mercedes, místa je tu také více (v podélném směru určitě, v příčném někteří lidé říkali, že se cítili v předchozí verzi lépe) a zavazadelník už není jen jako statistický doplněk.

Smart je totiž o devatenáct centimetrů delší, o kousek vyšší, o málo širší, prostě narostl do všech stran. Je to dobrá zpráva pro dva cestující, ale horší pro města, protože se už nedá parkovat s vozem kolmo k chodníku.

A právě to byla hlavní výhoda tohoto vozu. Zaparkovat do řady automobilů kolmo k chodníku byla neuvěřitelná výhoda, která byla vždy odměněna údivem chodců. Jenže devatenáct centimetrů je už opravdu hodně velký přídavek a takhle by se auto neschovalo ani za Hummer.

Ve městě ale i tak kraluje. Jeho velikost zaručuje báječnou hbitost a takové parkování, že člověk si prakticky vidí zadní nárazník.

Bohužel tato koncepce dvojmístného vozu má svá úskalí. Na pražské dlažbě se auto chová jako pinčl nakažený vzteklinou a zkusit si rychleji projet křižovatku u letenského tunelu, kde kola znejistí série kanálů, kolejí a pak kočičích hlav, to chce už odvahu.

Auto jsme otestovali i na dlouhé trati. Sice je v technickém průkazu psáno, že vůz může jet rychlostí až 145 km/h, ale to za cenu divokého vytí motoru a nejistoty v řízení. Dálnici jsme v klidu "zmákli" ve 110 km/h  a na okresní silnici nebyla devadesátka problém. Komfort to sice nebyl jako u větších vozů, ale auto si s tratí poradilo bez nějakých větších problémů.

Pod podlahou zavazadelníku je pečlivě ukryt tříválcový motor o objemu jeden litr. Jednalo se o výkonnější verzi s 62 kW. Motor měl celkem dobrý zvuk, který díky nutnému vytáčení zněl jak u motokáry.

Tak, jak se nám líbil motor, tak jsme byli nespokojení s převodovkou. Jedná se o robotizovanou mechanickou verzi, díky níž nám snad zešedly vlasy. Převodovka je totiž v řazení pomalá a silně cuká. Ale to se dá vyřešit, když člověk jede na manuální režim.

Jenže pak přijde například parkování. Auto zastaví, zařadíte zpátečku a... Nic. Spojka nic nedělá, Musí se vytočit motor do vyšších otáček. Takže plyn klesá, klesá... A najednou auto poskočí o metr dozadu. Podobné je to i u převodu vpřed. Parkovat tak někde v mezeře je úkol pro hodně silné nátury s rychlou reakcí.

Testovaný automobil stál včetně všech příplatků 373 955 Kč. Základní cena motorizace je 327 500 Kč. Základní cena vozu pak 257 000 Kč. Ať na to koukáme z jakékoli strany, je to dost. Dejte nám do ruky auto o 50 000 levnější a s manuálem a neřekneme proti němu ani slovo. Takhle však musíme stále konstatovat, že Smart je prostě Mercedes v malém a na stříbrnou hvězdu musí být nátura a plná peněženka.