Test skútru LML Star Dlx 150 4T, stroje času z Indie

Skútr LML (Lohia Machines Ltd.) není bezduchou asijskou variací na tvary legendární Vespy. Nejde o totiž o kopii, je to přímo „originál“ -  design i technologie totiž do severoindické továrny v Kampuru přivezl sám koncern Piaggio, majitel Vespy. Vyrábět začali v roce 1983, a když se v roce 1999 rozešli, tak se LML zavázalo, že do roku 2009 nebudou vozit své výrobky na Starý kontinent. Moratorium pominulo a motorky mohou zaplavit Evropu.

Se zaplavováním to nebude tak žhavé, jak ukázal náš test. Tak jako jezdí LML už totiž nejezdí žádný evropský stroj. Musíte být jistým způsobem nekonformní jedinec, abyste v LML našli zalíbení.

Vzhled stroje se dá označit jako fantastický – tedy v případě že máte rádi klasické tvary. Ne všechny díly na LML sedí perfektně, jak jsme dnes zvyklí, ale zase jde o poctivý celokovový(!) skútr a navíc před 25 lety byla kritéria i na zpracování někde jinde. Úchvatné jsou nabízené barevné kombinace – jako ze starých časů.

Skútr disponuje čtyřtaktním jednoválcovým motorem kompletně navrženým i vyrobeným v LML. V případě verze 150 ccm nabízí výkon 9 koní v 6250 otáčkách. Stroji sice chybí otáčkoměr, ale pocitově máte dojem, že tak vysoko snad motor ani vytočit nejde.

Průběh a charakteristika agregátu je blízká pracovnímu stroji, což mimo jiné znamená nízkou spotřebu – v testu těsně přes dva litry na 100 km.

S agregátem je překvapivě spojená manuální čtyřstupňová převodovka. Ovládáte ji řazením na levé rukojeti (ano, tak jako například u Stadionu). Z testu v hustém městském provozu metropole jednoznačně vyplynuly výhody dnes používaných moderních variátorů – díky nim jsou moderní skútry obratnější, rychlejší a řidič se může víc věnovat hustému provozu. Řazení rukojetí je sice docela zábavné, ale na dnešní podmínky zdlouhavé a do metropole nepohodlné. Navíc jsou s pohyblivou rukojetí spojeny i přepínače blinkrů, které se je třeba pořád „hledat“. Mimo město si řazení levačkou užijete více.

Jízdní vlastnosti motorky nemůžete hodnotit dnešními měřítky, to ale zájemce o LML ví. Retro skútr má taky odpovídající retro jízdní vlastnosti. V rychlostech cca nad 70 km/h začíná být neklidný a i když se ručička dotkne i 110 km/h, toužebně očekáváte sjezd z dálnice, kam jste na tomto stroji zabloudili zřejmě z donucení. Taky prudké zpomalení nedělá jezdci dobře. Motorka sice zpomaluje velmi dobře, přední brzda je ostrá, ovšem stroj se vlní, což je další z jeho charakteristických vlastností.

Když to shrneme, tak LML do puntíku splňuje očekávání specifické skupinky motorkářů a motorkářek. U stroje z Indie za relativně nízkou cenu, navíc s retro vizáží, se od počátku nedají očekávat vytříbené vlastnosti moderních mašin. Tou nejdůležitější otázkou, kterou si bude muset zájemce vyřešit, jsou tedy peníze. LML vyjde téměř na 60 000 Kč, Vespa na 85 000 Kč. Je sleva proti originálu (s žíznivějším, ale živějším dvoutaktem) dostatečná?