Test Škody Scala G-Tec: Perfektní souznění

Netajím se tím, že nepatřím k fanouškům Škody Scala. Protože jezdí na menší z modulárních platforem, tedy MQB A0, avšak je největším autem na tomto základu, v určitých situacích se na silnici chová jako nafouknuté malé auto.

Přesto jsem se na test plynové varianty nesmírně těšil, a to zejména kvůli plynovému pohonu, třebaže jsem to stejné ústrojí kdysi zkoušel v Seatu Ibiza. Alternativní paliva mě totiž vážně baví, ať už to je CNG, LPG, vodík, elektřina nebo třeba syntetický benzín; jednak svou jinakostí a jednak také šetrností k životnímu prostředí.

Protože scala není žádnou novinkou, z jejího designu vypíchnu jen detaily. Líbí se mi chromová „hokejka“ po stranách, zejména v kontrastu s relativně tmavou modrou barvou, a taky zadní světla. Jsou úzká a elegantní, ale přesto efektivní, neplýtvají místem a skvěle řeší couvací světla v kombinaci se sekvenčním blinkrem – LEDky blinkru na pátých dveřích se rozsvítí bíle, když zařadíte zpátečku.

Ani interiéru není z uživatelského pohledu příliš co vytknout, snad jen sem tam si všimnete snahy šetřit na materiálech.

Pravé koleno řidiče těžko nachází komfortní opření na poměrně členité středové konzoli, chtěl bych si volant přitáhnout o kousek víc k sobě než to lze, a na řidičových dveřích bych prohodil madlo s ovladači oken, aby se dveře snáze zavíraly a tlačítka snáze používala. To je všechno – a všechno to je ryze individuální.

Dvouzónová klimatizace a výsuvné lištičky k ochraně hran dveří však jsou příjemnými detaily, které ukazují, že škodovka nešetřila na nepravých místech.

Stejně jako povedené sedačky s příjemným čalouněním a roletka gigantického střešního okna, která se zasunuje dopředu, takže můžete sobě vytvořit a dětem na zadních sedačkách otevřít výhled k obloze.

Menší verze centrálního displeje – ano, trčí nahoru jako tablet, ale je takhle mnohem blíž linii pohledu na silnici, než kdyby byl schovaný ve středové konzoli – nenabízí vlastní navigaci, ale podpora Androidu Auto tu je, takže používám Waze ve svém mobilu. Pro fyzické ovládací knoflíky dokonce pokládám tuhle levnější variantu infotainmentu za lepší.

Levnější analogová verze přístrojového štítu má na můj vkus trochu složité stupnice v „budících”, zejména protože jsou ve stejné barvě s ručičkami, ale jsou slušně čitelné. Displej uprostřed stačí černobílý, bohužel jeho reakce na povely tlačítky na volantu jsou zoufale pomalé.

Specifika plynového pohonu začínají právě v přístrojovém štítu. Teplotu chladicí kapaliny vidíte pouze v displeji, malé analogové budíčky jsou pouze palivoměry; jeden pro plyn, druhý pro benzín. A když jedu na plyn, svítí zelená ikonka.

Na jedno naplnění 13,8kg nádrží je dojezd zhruba 270 kilometrů. To není žádná sláva, ale plná nádrž stojí okolo 350 korun a Waze umí najít plnicí stanice, takže třebaže delší trasy chtějí trošku plánování, nejsou problémem.

Během testovacího týdne sice tankuji několikrát, ale s průměrnou spotřebou okolo 5 kg/100 km, které se mi daří dosahovat, jsou náklady na palivo v přepočtu na ujetý kilometr při aktuální průměrné ceně CNG 27,53 Kč/kg ve výši 1,40 koruny na kilometr.

Proces tankování není náročný. Do plnicího hrdla, umístěného vedle hrdla nádrže, zasunu hadici, zajistím ji a pak držím tlačítko na výdejním stojanu. Trvá to stejně dlouho, jako bych tankoval benzín do běžného auta.

Benzínu má Scala G-Tec zásobu jen 9 litrů, což stačí na 120 kilometrů – má malinkou nádrž jen jako nouzovku. Výhodou je, že s takto malou nádrží může Škoda vůz homologovat jako tzv. monovalentní, tedy s pohonem na jedno palivo, a sice zemní plyn. Jeho spalování je podstatně čistší než spalování benzínu v motoru s přímým vstřikováním paliva a motor produkuje i méně CO2.

Mimochodem, trochu to reflektuje i český stát – dálniční známka pro auta na CNG stojí polovinu.

Spalování plynu je znát i na chodu motoru, který je oproti benzínovému 1,0 TSI hladší a tišší. Charakteristické tříválcové vrčení je ale pořád přítomné. Podobně jako u kdysi testované Ibizy mě pořád otravuje nesmírně dlouhá prodleva turbodmychadla, ale 90 koní scale sedí.

Scala jako by vznikla právě s tímto pohonným ústrojím, a ta ostatní do ní byla vtlučena násilím bez velké snahy všechno sladit. Celou svou existencí mi říká, že vznikla, aby v ní jezdil „pan klobouk“ na nákup – pomalu, klidně, s rozvahou a oceněním nízkých provozních nákladů a tichého chodu před vším ostatním.

Silnější 115k motor, který jsem před časem testoval v bílé scale, byl příliš – motor už byl rychlejší než podvozek. Plynová 90k verze je i přes prodlevu turbodmychadla hezky vyvážená, hodnotím-li auto jako jednu entitu, nikoliv v jeho součástech.

Nízký výkon sedí měkkému, houpavému podvozku, který sice nezvládá vysoké dálniční rychlosti, ale to je jedno – do 130 km/h je všechno v naprostém pořádku a na okreskách při klidné jízdě nemám absolutně co vytknout.

Zbývá jen dodat, že LEDkové světlomety po drobné úpravě sklonu šroubovákem pod kapotou svítí výborně a mám radost i z ostřikovačů.

A plynovou scalu uzavřít slovy, že je to po všech stránkách nejlepší varianta tohoto mladoboleslavského hatchbacku, i přes vyšší cenu danou nestandardním pohonným ústrojím.