Test Škody Rapid Spaceback 1.2 MPI: tříválec neurazí, ale ani nenadchne

Druhá karosářská verze rapidu vychází z liftbacku představeného loni. Proti němu je ale kratší, má jinak naladěný podvozek, jiný posilovač řízení. Spaceback se nám líbí více než liftback, tvary působí vyváženějším dojmem, karoserii tolik netrápí převisy, zadní trojúhelníkové okno opticky prodlužuje délku jinak menšího sourozence.

Spaceback je totiž o 179 mm kratší, rozvor náprav, rozchod předních i zadních kol, šířku interiéru má ale totožnou s dříve představenou verzí. Interiér, podvozek i motory jsou stejné.

Zavazadelník je menší než u liftbacku, největší rozdíl je v délce – 1048 vs. 842 mm. Liftback nabídne po hranu zadního okna 550/1490 litrů, spaceback pak 418/1380 mm. Zavazadlový prostor spacebacku je i přes mírně zvýšenou nakládací hranu a schod v samotném zavazadelníku dobře přístupný.

Interiér nabídne velmi dobrou prostornost v podélném směru, limitem je ale vcelku úzký vnitřek. Testované provedení mělo jakousi variaci sportovních sedaček s integrovanou opěrkou hlavy, v praxi bychom raději volili standardní sedačky, které nabídnou větší pohodlí.

Moc nás také nenadchlo seřizování sklonu sedadla uvolněním pojistky a zatlačením těla vpřed či vzad, klasické kolečko by bylo lepší volbou. Ještě postřeh k zadním sedadlům, respektive k ukotvení Isofix: obě kovová oka jsou v sedačkách více „schovaná”, instalace dětské sedačky je tak složitější než v případě fabie druhé generace.

Nepřekvapí tvrdší naladění podvozku, které je typické pro většinu modelů od koncernu Volkswagen. Je znát mírný posun oproti prvnímu novodobému rapidu, který po pár měsících výroby dostal podvozek přepracovaný.

Ten současný není prkenný a neodskakuje ani na silnicích se špatným asfaltem, a třebaže občas – zejména na kratších nerovnostech, při nižších rychlostech nebo při přejezdech spár na dálnici – tlumiče svou práci neodvedou úplně dobře, život s popisovaným modelem není z hlediska komfortu nepříjemný.

Trend ladit auta tak, aby obstála v losím testu (zjišťování chování vozidla při prudkém vyhýbacím manévru), je zkrátka evidentní, a třebaže agilita na technických tratích je na „low budget auto“ až nečekaná, komfort odpružení tolik neutrpěl jako u rapidu představeného přesně před rokem. Pro doplnění, testovaný rapid jezdil na šestnáctipalcových pneumatikách Dunlop s rozměrem 215/45.

Novinkou je také elektromechanický posilovač řízení, který nahrazuje původní elektrohydraulický. Rozdíl mezi nimi prakticky nepoznáte. Jeho odezva, rychlost i přesnost patří k tomu lepšímu, co nabízejí auta s cenovkou od 300 000 korun. Pochvalu zaslouží i brzdy, které se příjemně dávkují a v běžném provozu jsou k neutahání.

Na několika místech interiéru je vidět, že se šetřilo, místy patrně úmyslně, aby se rapid více odlišoval od větší octavie. Tolik kritizované elektrické ovládání zadních oken z místa řidiče už konečně nechybí, na delší stisknutí tlačítka sjede zcela dolů jen u řidiče. U všech ostatních oken musíte při stahování či vytahování držet stisknuté tlačítko.

Základní motor pro rapid, tedy tříválcová dvanáctistovka se čtyřmi ventily na válec, má sice obchodní označení MPI, s nesčetněkrát pranýřovaným motorem HTP sdílí ale řadu technických prvků. Díky několika poměrně zásadním konstrukčním změnám se ale jedná o dva různé motory, tedy alespoň co se kultury chodu týče.

Blok i hlava válců jsou stejné, MPI je vybaven protiběžným vyvažovacím hřídelem, který snižuje vibrace. Aby agregát, z jehož miniaturní velikosti v motorovém prostoru musí být opraváři v servisech nadšeni, plnil emisní normu EU5 a byl kultivovanější, dostal proti 1.2 HTP jiný sací a výfukový trakt (to mírně zvýšilo výkon).

V praxi proti 1.2 HTP zaznamenáte menší vibrace a menší hluk, i když tříválcového řinčení se i zde dočkáte v dálničních rychlostech. Model 1.2 MPI funguje opravdu dobře do nějakých 100 km/h. Za touto hranicí už se motor těžko sbírá ve výraznější sprint; musíte podřazovat a ani pak se nic moc neděje.

Ztrápený motor se navíc projeví výraznějším hlukem. Pokud jedete kupříkladu na dálnici plynule, není to až takový problém. Ten nastane ale v momentě, kdy vás zpomalí třeba kamión v levém pruhu a následně musíte znovu akcelerovat.

Ve městě a v legálním limitu okresních silnic funguje MPI docela dobře, a pokud nemáte plně naložené auto (užitečná hmotnost je přes 500 kg, což je výtečná hodnota), dočkáte se obstojného zrychlování. Mnohem lepšího, než kolik by naznačoval oficiální údaj zrychlení z klidu na 100 km/h (13,8 sekundy). Spotřeba paliva se při klidné jízdě mimo město vejde do sedmi litrů naturalu 95, v kombinovaném režimu osciluje mezi sedmi až osmi litry.

Pokud ale nutně nepotřebujete kupovat spaceback pod 300 tisíc, je lepší volbou přeplňovaná dvanáctistovka, obzvláště ve výkonnější variantě (77 kW), která má šestistupňovou přímo řazenou převodovku.

Za slabší 1.2 TSI (63 kW) se proti tříválci připlácí pouhých 10 tisíc korun, které se vám vrátí na nižší spotřebě paliva (cca o 1 litr na 100 km dle Škody).

Rapid Spaceback lépe vypadá než liftback, díky kratší délce a tužší karoserii lépe jezdí a třebaže má o pár litrů menší kufr, při rozhodování mezi oběma karosářskými verzemi bychom dali přednost právě spacebacku.

Kritiku si u obou verzí zaslouží úzký interiér, několik laciných detailů a chudá základní výbava.