Test Škody Octavia Scout 2.0 TDI: jedeme na chalupu

Když jsme představovali Škodu Octavia Scout v prvním testu, konstatovali jsme, že takhle měla vypadat čtyřkolka od začátku. Přidat pár plastů na karoserii, madlo do interiéru a zvýšit podvozek o pár milimetrů nemůže být taková práce, která by vyžadovala roky příprav.

Změn je na karoserii celkem málo. Především se podívejme na přední a zadní nárazník. Tady najdeme oplastování nelakovaným kusem, který z estetických důvodů má v centru imitaci stříbrného plechu. Jenže ten je opravdu jen falešná imitace a pod podvozek nepokračuje. Na zadním nárazníku je ještě navíc falešný výkroj, jako by zde měl být další výfuk.

Nelakovaný plast najdeme i na lemech podběhů či na prahu, kde plní asi nejlepší funkci, když odletující kamínky zachytí a přitom se nepoškodí.

Na první pohled už tak jasné není, že podvozek je zvýšen o dalších 14 mm, což je jistě dobrý přínos pro terénní vlastnosti.

V interiéru je největší změnou velké plastové madlo před spolujezdcem, jenž je však poněkud "fórově" přiděláno. Takže za něj se raději nedržte. Také jsou zde nové potahy sedadel, určené výhradně pro Scout.

Máme se opakovat a opět povídat o motoru, který nebyl nic jiného než starý známý 2.0 TDI? Vždyť jsme jej testovali už v Jeepu Compass [celý test], Seatu Altea XL [celý test], Volkswagenu Touran [celý test] či Dodgi Caliberu [celý test]. Ale dobrá - alespoň stručně. Vznětový čtyřválec o objemu 2,0 l má výkon 103 kW, což vozu vyloženě sluší. Je to tak akorát na pořádné dálniční běhy, stejně jako na terénní projížďky. Automobilu stačí i menší "jedna-devítka", dvoulitr však nabízí lepší a plynulejší zátah. Jeho nevýhoda je v příliš velké hlučnosti, která je dána principem vstřikovacího systému čerpadlo-tryska.

Škoda Octavia Scout je ideálním pomocníkem pro ty, kteří občas jedou mimo nezpevněné cesty. Stačí pár desítek metrů vyjetými kolejemi mezi poli a hned je znát vyšší světlá výška a pohon všech kol. Ten sice spíná trochu později než bychom očekávali, ale máme vyzkoušeno, že třeba na sněhu když začne zadek zabírat, už se téměř nevypne.

Oplastování chrání auto před drobnými oděrkami, které se v terénu objeví během okamžiku. Jenže je třeba vzpomenout to, že tato čtyřkolka není pravověrný teréňák, takže do lesa s ním jet raději nezkoušejte.

Na silnici se auto chová stejně jako klasická 4x4. Není zdě žádný rozdíl, jen možná díky větším kolům drží o něco více na silnici.

Cena je vyšší než u klasické 4x4. Kdo by ale čekal, že naskočí o závratnou sumu, ten se spletl. Škoda Auto přidala navíc pouze 15 000 Kč. Náš testovaný model však svojí zvláštní cenu nemá. Bohužel se jednalo o speciální předsériový vůz určený pouze na testovací jízdy, takže byl nacpán kompletní výbavou. 815 900 Kč za vznětový dvoulitr by určitě nestačilo. Jen xenonové světlomety stojí dalších 22 500 Kč. A to jsme měli ještě navíc navigaci, hlavové airbagy, dvojitou podlahu v zavazadelníku, vyhřívání sedadel... Jen zběžným počítáním by se cena šplhala k jednomu miliónu korun.

Náš testovaný vůz jsme si nechali vybavit i příplatkovou výbavou - střešním nosičem s boxem o nosnosti 50 kg. Původně jsme měli v plánu vytvořit větší materiál o takovémto příslušenství různých značek, ovšem neochota některých dealerů zatím plány hatí. Takže nyní v dobách dovolených je asi nejlepší představit právě tento druh velmi oblíbeného střešního nosiče.

Jedná se o model Thule Ocean 500, jenž vyniká velmi snadnou montáží na střechu. Má čtveřici rychloupínáků, které se snadno přichytí k příčníkům přidělaným na střešních lyžinách. Ačkoli box vypadá velmi hubený a nízký, vejde se do něj opravdu solidní náklad - směstnají se zde tři velké turistické batohy za sebou a ještě kousek zbude. Bohužel nosič je limitován zatížením - maximálně 50 kg.

Zavírání i otvírání na klíč je jednoduché, víko drží v aretované poloze i v silném větru.

Ovšem box má i několik nedostatků. Když si jej pořídíte, při instalaci si jej nejdřív bez jakéhokoli upnutí příčníků i boxu na střeše nastavte a pak teprve všechno utahuje. Posléze už totiž nebude jakékoli úprava možná - vždycky se někde něco vzpříčí. Dlouhá verze navíc dost omezuje vyklápění pátých dveří. Ačkoli jsme měli box téměř v nejpřednější poloze, stejně dobrých dvacet stupňů chybělo. Posledním nedostatkem a popravdě řečeno dost závažným je akustický hluk. Od střechy se neustále ozýval pískot, který utichal pod 50 km/h. S ním se sice u střešních boxů musí počítat, ale v našem případě byl už opravdu dost silný, aby dokázal otrávit život i třeba jen na cestě z Prahy do Brna.