Test Škody Kodiaq Laurin a Klement: Vrchol nabídky má překvapivého konkurenta

K výročí mladoboleslavské automobilky jsem si na sklonku roku 2020 na test vzal věc, která je jedním ze současných vrcholů nabídky, a navíc nese jména zakladatelů mladoboleslavské firmy – Václava Laurina a Václava Klementa.

Kodiaq nicméně není zrovna novinkou, po silnicích jezdí už od roku 2016, a pracuje se na modernizaci. Takže – má ve srovnání s modernějšími škodovkami co nabídnout? A bude vůbec pro někoho kromě mě lákavý s benzínovým motorem?

Šplhám do pohodlné, ale trošku tvrdé sedačky s ventilací a vyhříváním – a koženým čalouněním, které je sice velmi příjemné, ale látka připomínající džínovinu v před časem testovaném Seatu Tarraco byla na dotek lepší. Stejně tak si o pár sekund později všímám, že interiér španělského dvojčete Kodiaqu působil vzdušněji díky méně mohutné palubní desce.

Výhled z interiéru je ale velmi dobrý, auto má kolem dokola i kamery, takže tady není moc co vytýkat. Snad jen nášlapy prahů jsou diskutabilní – menším lidem se budou při nastupování hodit, ale já je nevyužiji a spíš si o ně zašpiním kalhoty. Jsou totiž magnetem na nečistoty od kol.

Stejně tak nemůžu než chválit druhou řadu sedadel. Je tu až neuvěřitelné množství místa a zadní cestující nejenže mají vlastní zónu klimatizace, ale můžou si před sebe upevnit tablet či smartphone do připraveného držáku. Kufr, který v tomto případě nenabízí šestou a sedmou sedačku, je podobně gigantický. Chválím i čtyři bytelné a posuvné háčky na tašky na stranách zavazadelníku.

Když vyrážím na cestu, jako první zkouším komfortní režim. Nastavitelná tuhost podvozku je u nejvyšší výbavy samozřejmostí, ovšem nikoliv výsadou – dá se objednat i k jiným verzím. Kombinace měkkého, až houpavého podvozku, jaký od luxusního SUV ostatně očekávám, s lehoučkým řízením mi dává pocit, že řídím opravdu velké auto.

Později zjišťuji, že co se týče podvozku, všechny režimy jsou fajn. V tom sportovním auto není prkenné, jen trochu jistější, když chcete jet svižněji. Stejně tak řízení neztuhne do absurdna; všechno je naladěné s důrazem na komfort v první řadě, nikoliv na sportovnost.

Jediná věc, kterou je nutné mít ve sportovním režimu pořád, nechcete-li přijít o nervy, je převodovka DSG. Běžně motor neuvěřitelným způsobem podtáčí, což není příjemné posádce a nesvědčí to jeho životnosti. Nepomůže ani drobné přidání plynu, to jen začne motor víc dunět a protestovat. Musím do plynu skoro až kopnout, aby elektronika podřadila.

Anebo prostě pákou zvolit režim S – a najednou je vše v pořádku. Tedy, téměř – v tomto režimu zase elektronika příliš dlouho drží druhý převodový stupeň, i když nedávám moc plynu. Chápu to jako snahu auta být vždy připraveno okamžitě vyrazit, ale při popojíždění městem to není úplně ideální. Nezbývá tedy než doufat, že při modernizaci kodiaqu projde úpravou i řídící elektronika.

Motor samotný je téměř opakem – je velmi dobře utlumený a kultivovaný, a když ho převodovka zrovna nepodtáčí, posádka o něm vůbec neví. Zároveň je dost silný; V6 nebo V8 to pochopitelně není, ale nemůžu si stěžovat. Trochu mě tedy mrzí, když ho pro modelový rok 2021 nevidím v ceníku; protože se blíží facelift kodiaqu, je dostupný jen mezi skladovými vozy.

Ovšem dlouhodobá jízda ve sportovním režimu převodovky se podepisuje na spotřebě paliva – po týdenním ježdění jsem skončil na 9,8 litru na 100 km. Klidná jízda městem, kdy motor často vypíná při zastavení, ukázala na displeji 9,3 l/100 km.

Na celkovém průměru se podepsal i krátký výlet mimo asfalt; v terénu všechna auta „žerou“ hodně. Nic náročného to samozřejmě nebylo kvůli silničním pneumatikám, které jsou spolu s oplastováním nárazníků hlavním limitem, kam se chce člověk pustit. Jízdní režim Offroad ale trošku změní chování pohonu všech kol a na běžné použití mimo zpevněné cesty to bohatě stačí.

Má tedy luxusní varianta kodiaqu vůbec šanci někoho zaujmout? Má, a překvapivě velkou. Šedivá barva maskuje designově výraznou příď, takže výsledkem je nepříliš nápadné, ale zároveň poměrně schopné auto se silným motorem a pohodlným interiérem. Takže když vám firma nedovolí služební volvo, může vrcholový kodiaq být dobrou náhradou.

Jenže netrváte-li na znáčcích Laurin & Klement, je tu drobný problém – Superb Scout TSI. Nabízí podstatně více výkonu při zhruba stejné spotřebě paliva, příjemnější interiér s krásným pseudodřevěným obložením díky méně mohutné palubní desce a na zadních sedačkách je prostoru ještě víc.

Světlá výška je sice menší, ale řekněme si na rovinu - do skutečného terénu si koupíte něco úplně jiného než škodovku. Superb má navíc světlomety LED Matrix a dlouhé trasy umí lépe, a tak bych mu před kodiaqem jistě dal přednost.