Test Škody Fabia 1,0 TSI: Překvapivě všestranná

Škodu Fabia jistě netřeba příliš představovat – kdykoliv se podíváte z okna, je dost velká pravděpodobnost, že aspoň jednu uvidíte. Tato stálice českých silnic patří k hrstce aut, za jejichž volant jsem měl příležitost se posadit ve všech existujících generacích, a na té první, když byla novým autem, jsem dělal autoškolu.

Čtvrtá generace bude mít zásadní handicap v podobě absence verze kombi – „dlouhé“ fabii to dle mého názoru vždycky o trochu víc slušelo, a taky samozřejmě dokázala víc převézt, což je u většinového českého motoristy klíčový parametr. Skoro tak důležitý, jako spotřeba paliva.

Zbrusu novou fabii přebírám na test několik týdnů poté, co se s ní kolega poprvé krátce projel na novinářské prezentaci. Mám na ni přichystáno víc než tisíc kilometrů po silnicích všeho druhu – od rozbitých pražských ulic přes dlážděné silnice v okolí přehrady Vír, táhlé silnice první třídy v Česku a děsivé vyjeté koleje městských průtahů na Slovensku až po dálnice se špičkovým povrchem.

Padl na mě kousek s nejsilnější, stodesetikoňovou verzí litrového zážehového tříválce s manuální převodovkou a paketem asistované jízdy, který obsahuje adaptivní tempomat a aktivní vedení v jízdním pruhu. Ve vidině několikasetkilometrových přesunů si říkám, že jsem na tom docela dobře.

Začněme ale zvenčí. O co se fabii zmenšila přední světla, o to větší je maska chladiče, kterou skutečně nepřehlédnete. LEDkové hlavní světlomety svítí velmi efektivně a kvituji ostřikovače, i když je automatika má často tendenci sklápět až příliš nízko, jsou-li okolo nějaká auta, takže občas mám dojem, že nevidím, kam jedu.

Vzadu má fabia poprvé světla i na pátých dveřích, zdůrazňují dojem šířky karoserie. Designéři tu našli místo na párová couvací světla. Mlhovka je tu jen jedna, od obrysovky je oddělená – a na pravou stranu by se vešla taky.

To s tou šířkou ovšem není jen dojem, nová fabia se oproti předchůdkyni zvětšila do délky o 110 mm na 4107 mm a do šířky skoro o 50 mm na 1780 mm. Rozvor narostl taky o jedenáct centimetrů na 2564 mm a kufr se zvětšil o 50 litrů na 380.

Co to všechno naznačuje o prostoru uvnitř? Do šířky tu strádat nebudete, zejména na předních sedadlech. Prostor pro nohy zadních cestujících je ale pořád, řekněme, adekvátní své třídě – že by tady kolena měla o celých 11 cm navíc oproti třetí generaci, to ani náhodou.

Zavazadelník o něco větší je, ovšem je třeba umístit dvojitou podlahu do dolní polohy. Pokud to neuděláte, čtyři menší batohy a dvoje pohory ho zaplní tak, že bude třeba nad uložením přemýšlet, aby plato při zavírání pátých dveří zapadlo na své místo, jak má.

Na druhou stranu, nejbližší konkurenti v podobě Hyundai i20, Renaultu Clio a Seatu Ibiza nabízejí kufry o objemu 262, resp. 391 a 355, takže tady je na tom fabia ještě velmi dobře.

Pod její podlahou je navíc rezervní kolo – sice dojezdové, ale aspoň nějaké – a taky malá plachta, kterou můžete zacvaknout za oka u podlahy a zavěsit za háčky nahoře, a ona tvoří jakýsi prostor pro drobnější věci. Ten prostor není nijak dělený příčně, takže tam těch věcí musíte naskládat víc, aby v zatáčkách nejezdily sem a tam, ale není to špatný nápad.

Vraťme se ale za volant, kde si všímám pár chytrých řešení. Škodovka některým z nich, třeba klipsu na kartu ve středovém odkládacím prostoru nebo poutku na tužku tamtéž, věnovala vlastní tiskovou zprávu.

Mě však zaujala i madla dveří, která jen trčí zespoda, nejsou ukotvena na svém horním konci, a taky vyjímatelný držák nápojů ve středové konzoli. Na co člověku taková věc je? Když se vám tam rozlije káva, můžete ho vyndat a v dřezu pořádně umýt.

Ohromným zlepšením oproti třetí generaci jsou sedačky, které jsou sice pořád tvrdé, ale sedí se v nich mnohem příjemněji i na dlouhé cestě. Líbí se mi také moderní, členitý design palubní desky, stříbrná linka táhnoucí se přes celou její šíři, kulaté krajní výdechy ventilace a látkový potah.

Škodovka si ale mohla odpustit lesklé plasty s vyraženým nápisem FABIA na bocích kapličky přístrojů, protože občas hází do očí „prasátka“ – takových míst je tu víc, ale není to tak strašné, jako v nové octavii. Za ušetřených pár korun mohl jít volant podélně nastavit ve větším rozsahu. K ideálnímu posezu mi tu chybí tak dva centimetry.

Nakonec to je ale detail, protože jinak mi tu nic nevadí ani při popojíždění po městě, ani při dlouhé cestě. Nikde nic netlačí, na všechno dobře dosáhnu, klimatizace má vlastní ovládací panel, hlavice řadicí páky se dobře drží a spodní půlka věnce dvouramenného volantu je pevnější než u octavie.

Víckrát zmíněnou dlouhou cestou myslím cestu z Prahy do Nízkých Tater, kam jsem vyrazil na prodloužený víkend s jednou odbočkou na okresky v okolí Tišnova. Tu sobotu jsem dohromady najezdil celkem přes 650 kilometrů a s potřebnými, ale nikoliv příliš častými zastávkami jsem ji zvládl bez nadměrné únavy či potřeby energetických nápojů.

V takhle malém autě to nebývá zvykem, ta nebývají na dlouhé cestování tak dobře stavěna. Nová fabie to ale zvládá jak díky již zmíněným sedačkám, tak i adaptivnímu tempomatu a aktivnímu vedení v jízdních pruzích – ať si staromilci říkají, co chtějí, tyhle systémy jsou ve zmírňování únavy při dlouhém cestování nesmírně efektivní.

A taky díky svému dospělejšímu jízdnímu projevu. Podvozek fabie zvládá i vyšší rychlosti s jistotou, dokud v těch vyšších rychlostech nepřijde větší příčná nerovnost v zatáčce – tam je znát určitá nejistota.

Ale stačí trochu zpomalit někam těsně nad stovku a je to mnohem lepší – tohle auto vznikalo pro okresky a občasnou dálnici, ne naopak. V každém případě, pokud je někde znát posun oproti předchozí generaci, je to právě v jízdním projevu.

Motor 1.0 TSI je pro běžnou jízdu podobně příjemný. Má dvě kladné vlastnosti – je velmi dobře utlumen a jezdí s vážně nízkou spotřebou. Za vcelku svižných 1300 km vidím na displeji průměr 5,8 l/100 km, což by šlo ještě o pár deci srazit, kdybych jezdil pomaleji.

Tady bych mohl co do pohonné jednotky skončit, protože valnou většinu zákazníků nebude nic víc zajímat. Budou chtít, aby je to neotravovalo a aby to málo žralo, o víc se starat nebudou. Jenže pak zjistí, že jim na motoru něco vadí – to, jak neochotně se sbírá z otáček pod dva tisíce.

Šlápnete na plyn a neděje se nic. Čekáte uprostřed rušné křižovatky nebo na železničním přejezdu sekundu, dvě, tři, než motor přiškrcený emisními normami zabere.

Dá se to trochu obejít tím, že při rozjezdu přidáte víc plynu, necháte déle prokluzovat spojku a při jízdě obecně nepůjdete pod dva tisíce otáček, i když vás tam rádce řazení bude pořád vehementně tlačit. Troufnu si ale říct, že rozjezdy na dvojku, když před křižovatkou téměř zastavíte, nejsou reálné.

S převodovkou se však pracuje klasicky škodovácky dobře, tady bych nečekal nic jiného, a kvůli dlouhým převodům je snadné při ustálené jízdě po rovince srazit otáčky velmi nízko.

Ale taky nechtěně jet v otáčkách vysokých – několikrát jsem se přistihl, že jedu zbytečně na čtyřku s vytočeným motorem, místo abych tam měl dávno šestku. Motor je totiž tak dobře odhlučněn, že s hlukem od obtékajícího vzduchu a pneumatik a ještě s puštěnou hudbou v podstatě není za jízdy slyšet.

Zbývá jen pochválit, že automobilka použila starší infotainment a nikoliv koncernový systém MIB3 diskutabilní kvality. Nepadá a v přístrojovém štítu můžu mít své oblíbené zobrazení velkého otáčkoměru uprostřed s velkým zobrazením rychlosti číslem. Je nejpřehlednější, zobrazuje teplotu oleje a v nové octavii mi vážně chybí.

A taky vzpomenout na ten jediný pokus použít hlasovou asistentku Lauru. Chtěl jsem po ní navigovat do „Praha, Nové Butovice“ – je třeba začít obcí, jinak vám vůbec neporozumí – a odpovědí mi bylo, že „číslo popisné 2 není dostupné. Zvolit místo toho číslo popisné 14?“ Nedělám si legraci, ani s konkrétními čísly. Proč zrovna 14, nemám nejmenší tušení. Navigovat do „Praha, Galerie Butovice“ už ale zvládá.

I přes tyhle detaily ale nemohu nad fabií vyřknout jiný verdikt, než že to je veskrze povedené malé auto, ve kterém občas i dojedete docela daleko v překvapivé pohodě, bude-li třeba. Osobně bych radil počkat na kombík, protože je díky délce hezčí a elegantnější, ale vzhledem k tomu, že v prodeji nebude, není moc na co čekat, chcete-li škodovku téhle velikosti, než přejde na elektrický pohon. To je totiž jen otázka času.

Nová fabia zaplaví spoustu firemních flotil a s tím i české silnice, stejně jako se to povedlo všem třem generacím před ní. Troufám si říci, že kdo ji dostane, či i kdo z cílové skupiny zákazníků si ji koupí za vlastní peníze, nebude mít valné důvody k nespokojenosti.