Test Škody Fabia 1,0 MPI: Víc než důstojný základ

Druhá fabia nové generace, která se mi dostala do rukou, má pod kapotou motor, který se už dnes zas tak často nevidí – motor s atmosférickým plněním a nepřímým vstřikováním paliva. Kvůli normovaným emisím CO2 a škodlivin tato kombinace už téměř vymizela, ovšem Škoda ji stále drží při životě.

Proč, když jsou jeho nejostřeji sledované emise CO2 o gram vyšší než u slabší verze 1,0 TSI, normovaná spotřeba je o deci vyšší a výkon je o 15 koní níž? Tím spíš, že cenový rozdíl je jen 20 tisíc korun? Existuje někdo, kdo by si takové auto mohl chtít koupit? Takové otázky si kladu, když do ní prvně sedám.

Fabii jako modelu jsem se už dopodrobna věnoval při podzimním testu přeplňovaného a velmi dobře vybaveného bílého kousku. Mimo mnoha jiného byl vybaven autonivelací světlometů, jejíž řídící software často kužel sklápěl o něco níž, než by bylo vhodné, takže jsem neviděl, kam jedu. Základní lampy jsou také LEDkové a třebaže nesvítí tak silně, světlo na silnici vrhají rovnoměrně a díky manuálnímu nastavování sklonu si s nimi můžu dělat, co chci, a vidím hezky.

Zajímavá jsou i zadní světla, která jsou žárovková – až na mlhovku a couvačku. Ty jsou ledkové a obě na levé straně auta. Couvačka pouze vlevo je dost neobvyklá, vlastně si nejsem jistý, jestli jsem něco takového vůbec někdy viděl, takže jsem se samozřejmě vyptával, jaký je důvod.

Podle zástupce automobilky není třeba tolik svítit při couvání, když vůz není vybaven parkovací kamerou, takže tu je jen jedna couvačka. S parkovací kamerou svítí obě couvačky i u těchto základních světel a autům s kompletně LEDkovými světly vzadu svítí obě couvačky v každém případě.

Samozřejmě, hodí se dobře vidět, kam člověk couvá, i bez kamery, ale hádám, že tady automobilka při výrobě ušetřila pár korun. V objemu vyrobených fabií se to nasčítá.

Základní sedačky jsou adekvátně pohodlné, dokážu v nich bez problému strávit půl dne. Dvouzónová automatická klimatizace je samozřejmě s příplatkem, ovšem musím se ptát, zda za to stojí.

V režimu Auto nedokáže v zimě příliš dobře udržet čelní sklo bez zamlžení a já tak musím buď každou chvíli na pár desítek sekund zapnout maximální ofuk čelního skla, nebo ji používat jako manuální klimatizaci. Což má tu nevýhodu, že se to musí dělat v displeji, ač má klimatizace vlastní ovládací panel.

Klasické analogové budíky jsou kvůli dvojitým linkám stupnic ve stejné barvě, jakou mají ručičky, trochu hůř čitelné, ale dá se na to zvyknout. A černobílý centrální displej nakonec úplně stačí.

U přístrojového štítu jsem si všiml jedné zajímavosti, která není úplně příjemná. Zvykl jsem si jezdit na manuálně zapnuté obrysovky u těch nových aut, která běžně s denními světly nesvítí vzadu, ale když manuálně zapnu obrysovky, vpředu zůstanou světla svítit intenzitou denních.

Jsem tak lépe vidět v situacích, kdy není úplně světlo, ale vpředu pořád denní svícení stačí. Dále, má-li auto nějaký zajímavý světelný podpis vzadu, můžu ho dávat na odiv. A v neposlední řadě je zapnuté podsvícení tlačítek na palubní desce.

Fabia k takovým autům patří, ovšem pokud manuálně zapnu obrysovky, plynule tlumí podsvícení ciferníků (ne ručiček, jen stupnic) přístrojového štítu, když má zrovna názor, že bych měl mít zapnutá potkávací světla, resp. s ovladačem v pozici Auto by potkávačky rozsvítila. Je to zajímavé a svým způsobem působivé, ale když zapnu světla manuálně, chci, aby byla kompletně manuální.

Za zmínku stojí také přehlídka sítí a podobných prvků k upevnění nákladu v kufru; nepočítám-li háčky, které jsou dobře umístěné a bytelné, je tu takových věcí pět. Cokoliv tedy vezu, můžu to krásně uchytit; tady by se ostatní automobilky mohly učit. Ovšem, trochu to vyzdvihuje smutný fakt, že fabia se nebude vyrábět jako kombík.

Klasickým klíčem ve spínačce startuji tříválec pod kapotou a jsem zvědavý, jak se předvede. Stodesetikoňové TSI se mi na podzim docela líbilo – až na neskutečnou letargii pod dvěma tisíci otáček. Tahle atmosféra má na litr objemu docela slušných 80 koní a těší mě, že kromě slušného utlumení přenosu vibrací i hluku do interiéru je živá i v nízkých otáčkách.

Reakce na plynový pedál nicméně nejsou kdovíjak bryskní, a třebaže je ve vyšších otáčkách jasně znatelná lepší chuť k jízdě, není tu výrazná výkonová špička. Ale to ani nevadí – tohle auto není sporťák, je to městské přibližovadlo. Jedním dechem je však třeba dodat, že na dnešní dobu výkon tak tak stačí k normální jízdě při obsazení dvěma lidmi.

Díky vycizelované aerodynamice ovšem fabia umí bez zadýchání udržovat rychlost i okolo českého dálničního limitu, a to bez daně v podobě vysoké spotřeby paliva. Při tempomatu nastaveném na 131 km/h se okamžitá spotřeba drží těsně pod sedmi litry, nejedu-li do kopce nebo proti větru.

To má samozřejmě efekt i na celkový průměr. Po pěti stovkách kilometrů, které jsem mimochodem zvládl bez rozsvícení „hladového oka“, vidím na displeji rovných šest litrů na 100 km. Nutno připomenout, že bílé TSI na podzim podobným stylem jízdy chtělo 5,8 l/100 km, ovšem u něj nebylo třeba při téměř každém zrychlení mimo město sešlapávat plyn až na podlahu, jako v případě červeného MPI.

A také mělo šestistupňovou převodovku, zatímco zde mám jen pětikvalt. Naštěstí je zpřevodovaný vcelku příjemně, aby se dalo městem jezdit na trojku i čtyřku. Pětka ovšem mimo dálnici není ke zrychlování, nýbrž k ustálené jízdě.

Zbývá pochválit podvozek, který je pohodlný i na rozbitých silnicích, ale zároveň obstojně vzhledem ke třídě a zaměření auta zvládá svižnější průjezdy zatáčkami nebo pohotově a přesně reagující ESP.

A také zmínit trochu otravný fakt, že když rádio začne hrát dopravní informace, hláška o tom se zobrazí přes celý displej, nikoliv např. jen v horní liště, takže přes ni nevidím na mapu. Instrukce navigace sice umí zobrazovat i v displeji mezi budíky, ale já často jezdím jen se zobrazenou mapou, bez zadané trasy.

Komu by se tedy fabia se základní motorizací mohla líbit? I přes nízký výkon má tento motor své výhody – zejména v nepřímém vstřikování paliva, které zamezí zanášení sacích ventilů karbonem, když člověk bude s autem jezdit jen pomalu, v nízkých otáčkách a na krátkých trasách.

Na takovéto použití bude fabia MPI výborně sloužit a zvládne i výjimečnou delší cestu. Škodovka se za to, jak vypadá její aktuálně nejlevnější auto, vůbec nemusí stydět. A to až do té míry, že se mi zejména v nastupující éře elektromobilů chce říct „Kupujte, nebudou“.