Test Škody Citigo 1.0 MPI (44 kW): žádné city, ale ve městě je jako doma

Bratr trojce malých aut koncernu Volkswagen dostal podobně jako Seat Mii všední design, který zachraňují palety výrazných barev (žlutá, zelená, červená). Svůj podíl na strohém designu má bezpochyby i skutečnost, že konstruktéři chtěli maximalizovat prostor pro posádku. Říká se, že na design auta nejezdí, na druhou stranu vzhled je první, čeho si všimnete a co vás zaujme nebo se vám nebude líbit. Subjektivní sympatie či antipatie k mladoboleslavskému miniautu ovšem necháme na individuálním hodnocení každého z čtenářů.

Prostornost pro posádku je u citiga, auta s rozměry 3,56 m na délku, 1,64 m na šířku a 1,48 m na výšku, velmi dobrá. Nastupuje se širokými dveřmi a možnosti pro posun sedačky jsou tradičně výtečné – ať už v podélném nebo příčném směru. Ani vyšší řidič nebo spolujezdec se v citigu nebude tísnit, zejména v příčném směru překvapí velký dostatek volného prostoru.

Řidič si možná bude stěžovat na vystouplý středový tunel, který trochu omezuje jeho pravou nohu. Přední sedačky s neobvyklým tvarem mají tvrdší výplň, jsou bez bočního vedení, ale pro účely městského vozidla vyhovují. Ovladače uvnitř vozu jsou sympaticky jednoduché, ergonomie je tedy bezproblémová – snad až na titěrný otáčkoměr. Pokud nemáte příplatkovou navigaci, která na displeji otáčkoměr taktéž zobrazuje, na malém displeji poblíž rychloměru toho moc neuvidíte.

Pochvalu zaslouží volant, který má tlustý věnec i optimální velikost (stejný je i ve Fabii  RS). Nastavit ho lze pouze výškově, ale vzhledem k bohatým možnostem nastavení řidičovy sedačky to příliš nevadí. Ergonomicky nepotěší, že ovladač pro elektrické stahování okna spolujezdce není v dosahu řidiče. Madlo u dveří je hodně tvrdé, počítat je třeba také s nezakrytým kovem v okolí madla.

Přední těžké dveře budete proklínat při parkování, kdy po stranách budou stát další auta. Při prudším otevření dveří citiga je odření vlevo stojícího auta téměř zaručené. Kufr má vyšší nákladovou hranu, ale v tomto případě jde o vcelku snadno akceptovatelnou oběť designu zadních partií. Horší je to s nečalouněným vnitřkem kufru - působí to lacině. Kufr je i přes obrovskou  hloubku na délku docela malý; papírově má ovšem nadprůměrných 251 litrů.

Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, tužší odpružení je znát stabilitou a dlouhou neutralitou v rychleji projížděných zatáčkách. Podvozek je postaven na předním zavěšení MacPherson se spodními trojúhelníkovými rameny a příčným zkrutným stabilizátorem, vzadu je kliková náprava s vlečenými rameny. Citigo se i při relativně rychlé jízdě chová nezáludně, dobře tlumí nerovnosti a v projížděné zatáčce je až nečekaně neutrální. Drobné zhoršení komfortu tak zaznamenáte pouze na sérii krátkých příčných nerovností.

Pětistupňová převodovka MQ 100, vyráběná v Mladé Boleslavi, je přesná. Pohyb páky v kulise je lehký, dráhy přiměřeně krátké. Brzdy mají ostrý nástup, ale dávkují se dobře. Také jejich účinnost je přiměřená; vepředu jsou kotoučové s vnitřním chlazením, vzadu bubnové, což vzhledem k nízké pohotovostní hmotnosti nevadí.

Pro model Citigo jsou k dispozici dva tříválcové benzínové motory: oba mají objem jeden litr a výkon 44 kW/60 k, resp. 55 kW/75 k. Kultura jejich projevu je lepší než u tříválcových motorů  HTP, chrastění je sice slyšet (zejména při volnoběhu), ale utlumení je dobré. Vyšší hluk zaznamenáte při vytočení k červenému poli.

Slabší z nabízených motorů nabídne papírově nižší spotřebu paliva, po vyzkoušení silnějšího agregátu lze říci, že ani s verzí 44 kW neuděláte chybu. Ve městě je tento motor příjemně pružný a hbitý, slušné tempo lze udržovat i na okresce. Snad jen na dálnici se projeví limity litrového tříválce, jeho ochota ke zrychlování ve vyšších rychlostech citelně klesá.

Celkový dojem ze Škody Citigo je i přes výše uvedené nedostatky dobrý, jde o povedené auto do městských ulic, případně jako druhé či třetí auto do rodiny. Větší praktičnost nicméně přinese pětidvéřová verze, kterou mladoboleslavská automobilka uvede uprostřed roku.