Test Saabu 9-5 2.8T XWD: volba individualistů

Nechybělo málo a švédský Saab by zmizel z automobilového světa. Naštěstí jej zachránil nizozemský Spyker, Švédi se nadechli k velkému návratu a jedním z nových modelů je i automobil vyšší střední třídy – 9-5.

Pětimetrový automobil nabídne typicky „saabovskou“ přední masku. V příplatkové černé metalíze vypadá devět-pětka velice elegantně a zároveň svým způsobem nenápadně. Není to designérsky nudná „tuctovka“ jako současné Audi A6 a zároveň do světa nekřičí nic o prestiži jako Mercedes-Benz třídy E. Na druhou stranu Saab 9-5 nenabídne extravaganci a prvoplánovou reprezentativnost, kterou někteří zákazníci vyžadují.

Elegantní styl najdete i uvnitř, i když zde jej popravdě kazí některé prvky z Opelu Insignia (s nímž 9-5 sdílí některé části) a možná až příliš retro výdechy klimatizace. Na druhou stranu se řidič za volantem musí cítit jako v letadle – jeho pracoviště jej „obejme“, hezkým detailem je i natočená konzola.

K tomu si připočtěte klasický „výškoměr“, který ukazuje aktuální rychlost – zde je spíše pro parádu, protože samozřejmě nechybí klasický rychloměr a příplatkový systém promítání rychlosti (a dalších důležitých údajů) na přední sklo. Výborným detailem je analogová kontrolka plnícího tlaku turbodmychadla - ve světě stále častějších digitálních ukazatelů takovýto detail oko konzervativního fanouška jednoznačně potěší. Výborné je i tlačítko Nigh panel, které vypne zobrazení všech ukazatelů kromě rychloměru – při jízdě v noci je to příjemný doplněk.

Interiér je podle očekávání prostorný, dostatek místa najdete i na zadních sedadlech. Klasickou bolístkou sedanů je horší přístup do zavazadlového prostoru, respektive omezené možnosti přepravy větších předmětů, a 9-5 v tomto není výjimkou. Dodáme, že kufr pojme průměrných 515 litrů.

Vrcholem nabídky motorů pro 9-5 je přeplňovaný 2,8 litrový šestiválec, který 300 k a 400 Nm přenáší na všechna čtyři kola (Haldex 4. generace). S trakcí tedy nebyl problém ani na zasněžených silnicích. Motor skvěle táhne už od nízkých otáček, ve středních otáčkách je zátah velice bezprostřední a v tu chvíli dovede tomuto vozu sekundovat jen málo automobilů; dech motoru dojde při 250 km/h.

Horší je to se spotřebou – i při běžné jízdě atakuje 12 l, není žádný problém ji ale zvednout o dva až tři litry.

Řízení je přesné, ale zejména kolem neutrální polohy mu chybí cit. Šestistupňová automatická převodovka řadí místy trhaně a necitlivě, řadit lze i „pádly“ pod volantem.

Celkově je vůz zajímavým rozšířením vyšší střední třídy, bez kterého by automobilový svět byl o cosi ochuzen. Vzhledem k sebevědomé ceně by interiér mohl působit luxusněji a převodovka by měla být přívětivější.

Mezi klady patří jednoznačně image, vzhled, prostornost a široká nabídka motorů, včetně výkonného benzínového šestiválce. Jak již bylo řečeno, je nutné počítat s vyšší spotřebou kolem 12 – 13 litrů na sto ujetých kilometrů.