Test Renaultu Wind 1,6 16V: s větrem o závod

Renault k vývoji modelu Wind z nemalé části použil sportovní verzi modelu Twingo, což ušetřilo náklady. Na vzhled Windu si musí udělat názor každý sám, malý roadster působí podle nás docela sympatickým, moderním dojmem. Vysoký ponton karoserie sice možná působí disproporčně, naživo je ale na malý roadster příjemný pohled. Hezkým detailem jsou malý zadní spoiler nebo standardní sedmnáctipalcová litá kola.

Skvělá je rychlost, s jakou se z kupé stane roadster. Střechu po manuálním odjištění velké kulaté pojistky složí elektronika za pouhých 12 vteřin. Takhle rychle to umí málokdo. Navíc díky tomu neutrpěla ani praktičnost - při jakékoliv pozici otevírací střechy nabízí Wind 270 litrů zavazadlového prostoru. Mechanismus sklápění totiž do kufru vůbec nezasahuje, což je technicky vynikající, přesto málo používané řešení.

Při natažené střeše působí interiér mírně klaustrofobicky, vyšší řidiči nebudou mít i přes nižší posed zrovna ideální prostorové podmínky. Skrz malé okno je hůře vidět.

Malé rozměry na druhou stranu zajišťují, že při stažené střeše dovnitř nefouká. Což ovšem nebude platit, pokus budete zkoušet maximální rychlost, která o jeden km/h přesahuje dvoustovku.

Pochvalu zaslouží také sedačky s dobrým bočním vedením, v případě testovaného vozu byly navíc vyvedeny ve světle žluté kombinaci, která efektně kontrastovala s černým interiérem. Bohužel, v už tak malém dvoumístném interiéru nezbylo místo na odkládání drobností. Volant lze seřídit pouze výškově.

Řízení není přeposilované, jak je zvykem u běžných Renaultů, naopak klade vcelku příjemný odpor a nezklame ani náročnější zákazníky. Ani manuální pětistupňová převodovka není vůbec špatná, i když by jí při dálničních rychlostech slušel - i kvůli kratšímu zpřevodování - šestý rychlostní stupeň.

Na hůře dávkovatelné, nicméně velmi účinné brzdy s okamžitým nástupem účinku si budete chvilku zvykat.

V nabídce jsou dva motory, námi testovanou atmosférickou šestnáctistovku (133 k) nebo přeplňovanou dvanáctistovku (100 k). Šestnáctistovka se musí více točit, pak předvádí solidní dynamiku, která ovšem vzhledem k téměř 1,2 tuny pohotovostní hmotnosti neohromí. Motor se nechá vytočit až k sedmi tisícům, jeho akustický projev je vcelku příjemný. Spotřeba se při rychlejší jízdě vešla do osmi litrů na sto kilometrů, což není daleko od údaje výrobce.

Podvozek díky krátkému rozvoru a naladění reaguje na povely volantu hbitě, náklon přichází až ve vyšších rychlostech. Ani torzní tuhost karoserie není špatná (vzhledem k tomu, že jde o otevřený vůz) a pokud nepojedete po hodně rozbité silnici, nabídne Wind dostatečný komfort při přejezdu nerovností. Problém může být s „uskákaností“ při přejezdu série krátkých příčných nerovností.

Celkově jde o zajímavé rozšíření nabídky; Wind potěší originálním sklápěcím mechanismem střechy, neotřelým vzhledem i velmi dobrými jízdními vlastnosti. Největší nedostatek spatřujeme v omezeném výhledu vyšších řidičů při natažené střeše a celkově až příliš stísněném interiéru.