Test Renaultu Mégane GrandCoupé 1.3 TCe: Atraktivní, téměř bez chyby

Když odešel minulý model Mégane, nahradil ho Renault vozem Mégane GrandCoupé. Je to takový trochu hloupý trend, označovat jménem kupé karoserii sedanu apod. Ale budiž. Tohle ale podle nás prostě klasický sedan je, a že mu střecha mírně klesá, nestojí za řeč.

Ano, stačí se podívat z profilu na toto auto a skutečně se člověk může zamilovat. Prostě láska ke klasickým tříprostorovým karoseriím nevymizela, i když česká nátura (včetně té mé) vyznává kombíky, SUV, MPV a vůbec auta, kam se dá vzadu strčit dětské kolo, pytel cementu, a ještě se dovnitř vejde celá rodina.

To se sedanem nezvládnete, ale je to prostě paráda. A hlavně rozdělení na motorovou část, kompaktní uživatelskou část a zavazadlový prostor výrazně utlumí hluk. A to jak vnitřní, kdy se tolik nerozléhají vibrace apod., tak i hluk od kol nebo od obtékajícího vzduchu. Sedan je prostě výrazně tišší.

Zpátky k designu. Jakkoli se nám líbí auto z boku, je zepředu už mnohem horší. Na velká světla jsme si pořád nezvykli. Zadní část si naopak zaslouží pochvalu.

Měřím 190 cm, takže nejsem žádný drobek. Sedadla v interiéru mě ale podržela dobře a jsou i příjemná na delší cesty. Problém je ovšem při takové výšce potřeba řešit nad hlavou. Vepředu je to hodně těsně, vzadu už pár centimetrů chybí. Tady by komfortně jel člověk o 10 cm nižší.

A co kolena ve druhé řadě sedadel? Výborné. Víte proč? Protože sedan dostal podvozek z kombíku, takže delší rozvor znamená i víc místa pro sedadla.

A když už mluvíme o prostoru, je třeba se zmínit o kufru. Ten je prostorný. Hodně prostorný. Nabízí velkorysých 550 l, a to je pod podlážkou ještě plnohodnotná rezerva!

Přístrojová deska je jednoduchá, kompaktní, digitalizovaná po všech stránkách a centrální displej o velikosti tabletu ovládá prakticky všechny funkce auta.

Bohužel ovládání je občas trochu zmatečné - tlačítkem na středovém tunelu se sice přepínají jízdní režimy, ale jen dva a na zbylé tři je třeba klikat na displej apod.

Zajímavý je podvozek. Už dávno francouzské značky opustily své tradiční houpavé pružení, které bylo pohodlné tak někde na dálnicích, ale když se s ním člověk pral na klikatých silničkách, byl z toho pořádně unavený.

I Renault Mégane nabízí jiný charakter, přitvrdil podvozek, a hlavně zpřesnil jeho vedení ve všech fázích zdvihu kola. Takže přejezd přes příčný práh už nezní v interiéru jako dělostřelecká palba a vlítnutí do vymletého kanálu neznamená okamžitou návštěvu stomatologa.

GrandCoupé jede velmi příjemně. Je cítit dobré rozložení zátěže na nápravy, takže se v zatáčkách neřeší, jestli je auto neotáčivé, nebo přetáčivé. Vepředu je lehký motor, také nestrká auto ven ze silnice. Odpružení dává rány jen kvůli tomu, že dnes je doba velkých kol. O kousek menší a určitě by komfort jízdy byl lepší.

Největší slabinou je řízení. To je příliš měkké a nepomůže ani sportovní režim. Kdyby na něm ještě zapracovali, bylo by to opravdu super. Takhle je třeba říct, že asi tohle je ta největší chyba na autě. Vytáhnout ho do zatáček není i přes dobrý podvozek žádná radost, protože točení gumovým volantem nakonec člověka rozladí.

Emisní limity daly vale dvanáctistovkovému zážehovému motoru s přeplňováním. Nově je tu třináctistovka, která z předchozího agregátu sice vychází, ale je tak změněná, že je to vlastně nový motor. A nutno říct, že moc dobrý.

Především je velmi dobře odhlučněný, vyvážený a vůbec není znát, že je pod kapotou. Často je třeba se zadívat na otáčkoměr, zda motor jede, nebo ho zrovna přiškrtil stop-start systém.

Pravda, je třeba počítat s tím, že nízké otáčky mu moc nevoní, ale jinak v celém spektru příjemně táhne a nemá problémy v žádné situaci – na křižovatkách při zrychlování z klidu, ale ani na dálnicích při dynamickém předjíždění.

Je cítit, že někde kolem 2800 otáček lehoulince dojde ke změně nastavení turbodmychadla a auto začne silněji táhnout, ale nemyslete si, že je to kopanec jak u starého pumpe-düse náfuku u octavie.

Benzínový motor překvapil jak svou pružností, kultivovaností, tak i spotřebou. Za celý test spotřeboval v průměru 7,4 l na 100 km, což je docela solidní výkon na to, že prázdný jel vůz vlastně jen v rámci předávek s Renaultem a pak ještě během focení. Jinak byl plně naložen a kus si odsloužil i na dálnici.

Tohle auto má několik menších nedostatků. Mezi ně patří třeba ne úplně nadmíra místa nad hlavou na zadních sedadlech nebo trochu podivný infotainment.

Nejvíc kritizujeme řízení, ale někomu to vyhovuje. Auto tedy nemá vyloženě závažnou chybu, i přes atraktivnější kabát.