Test Renaultu Kangoo: Schopná, ale nedokonalá osobní dodávka

Automobilky dnes zhusta nahrazují vozy třídy MPV crossovery pro ty zákazníky, kterým jde o image, a dodávkami s druhou řadou sedadel a čalouněným nákladovým prostorem zase pro ty, kterým se na „minivanech“ líbila užitná hodnota. Renault Kangoo je ukázkovým příkladem té druhé kategorie a já, ač nejsem fanouškem ani jednoho z těchto přístupů, ho zkouším v týdnu, kdy bude třeba přepravovat spoustu věcí tam a spoustu lidí zpátky. Obstojí?

První dojem dává vcelku dobrou naději, že ano. Samozřejmě, že je plný tvrdých plastů – v kufru jsou už teď poškrábané, mimochodem – ale celkově působí bytelněji a dospěleji než předchozí generace, a to o parník. Ten tam je také podivný design v detailech, kdy spáry kolem dveří vedly zdánlivě nahodile ve vztahu k ostatním obrysům.

Cením obstojně fungující LEDkové světlomety, párové couvačky i mlhovky a třeba také příčníky integrované do podélných ližin, tím spíš, že k jejich umístění nepotřebujete žádné nářadí. A třebaže jsou A-sloupky stále docela tlusté, a tak omezují výhled z vozidla, je to o trošku lepší než u předchůdce či třeba u Citroënu Berlingo a jeho koncernových sourozenců.

Přístrojový štít je stejný, jako např. v novém cliu, takže si v něm můžu nastavit jak vzhled zobrazení v displeji, tak i jeho barvu. Hlavní důvod jeho přítomnosti ovšem je v tom, že dokáže zobrazit výstup suity jízdních asistentů Easy Pilot, kterou je testovaný kousek vybaven.

Za zmínku stojí také slušně pohodlné sedačky s příjemným čalouněním a fakt, že i v posuvných dveřích je možné stahovat okna. Přední dveře se zase otvírají do téměř 90° úhlu, což jednoho vyděsí, když to nečeká. Vadí mi ale těsné rozmístění pedálů a hlavně oblast kolem plynu – pořád tu botou o něco zachytávám. A dozadu se obtížně nastupuje, protože otvor posuvných dveří je docela krátký a je tu i poměrně vysoký práh.

Odhlédnu-li od „budíků“, pracoviště řidiče docela zásadně připomíná modely značky Dacia. Pochází odtud většina ovládacích prvků včetně displeje s portem USB umístěným na zbytečně prominentním místě. Člověk to ale pochopí, stejně jako ty tvrdé plasty, když si uvědomí, že sedí v autě, jehož alfou a omegou jsou nízké výrobní náklady.

Z hlediska používání to nakonec není vůbec špatně, stejně jako přítomnost sériového držáku mobilu, pokud byste třeba potřebovali k vestavěné navigaci či Androidu Auto vidět ještě druhou mapu. Navíc je možné ho přemístit na druhou stranu volantu a v přihrádce, v níž je ukotven, nacházím další nabíjecí USB a 12V zásuvku.

Odkládací prostory obecně jsou poměrně velkou devizou osobního Renaultu Kangoo. Kromě schránky nad volantem a kapes ve dveřích – včetně těch zadních, posuvných – tu je malá přihrádka před voličem převodovky, bezdrátová nabíječka dole mezi sedačkami, přihrádka nahoře uprostřed palubní desky, šuplík – skutečně – před spolujezdcem a velká polička nad hlavami předních členů osádky. Chytré je také otočné zrcátko, kterým můžete sledovat dění na zadních sedadlech.

Naopak zavazadelník tolik neboduje. Je sice fajn, že tu je roletka místo odklápěcího deklu a že se zadní lavice – dělená mimochodem 2/3 ku 1/3, nejsou to individuální sedačky – snadno sklápí, ale nevytvoří rovnou plochu. Co hůř, musím při sklápění odsunout svou sedačku o kousek dopředu, a tak se nevejdu pohodlně za volant.

Pominu-li poměrně nízko umístěné háčky na tašky v zavazadelníku, nakládání a kotvení nákladu je díky obřímu vstupnímu otvoru zezadu karoserie snadné. Sklopím-li zadní lavici, čtyři sedačky vymontované z jiného, většího MPV tu přepravím bez problémů a ani nemusí ležet na sobě.

Perličkou, která se ale s naloženým autem může opravdu hodit, je umístění rezervy a nářadí k výměně kola. Rezerva je vzadu pod autem, ale zvedák, klíč či tažné oko byste tu hledali marně – ty jsou pod nohama spolujezdce. V případě defektu tak člověk nemusí vyndávat celý obsah kufru, což se hodí zejména v dešti.

Kde kangoo skutečně není co vyčíst, je podvozek. Oproštěn o jakoukoliv snahu o sportovní svezení velmi dobře izoluje posádku od nástrah rozbitých okresek a není přitom nijak zvlášť hlučný, a to nejen na svou třídu. Co víc, nejsou velké rozdíly v chování prázdného a naloženého auta.

Pod kapotou pracuje nejsilnější motor, který se do tohoto renaultu nabízí, a sice stotřicetikoňová třináctistovka. Upřímně, slabší verze tohoto motoru by byla za trest – pro rozumný pohyb s nákladem a pár lidmi na palubě je těch 130 koní tak tak dost, pokud nemáte ve zvyku na okreskách předjíždět cokoliv jiného, než traktory a náklaďáky.

Nutno ovšem uznat, že do dynamiky vozu trochu hází příslovečné vidle převodovka. Snad v honu za nízkou spotřebou je neuvěřitelně letargická v normálním i ekonomickém jízdním režimu. V podstatě pořád má zařazeno o stupeň výše, než by bylo vhodné pro zrychlování, a často musím do plynu skoro až kopnout, aby podřadila a vůz trochu důstojně zrychloval.

Mód „Perfo“, sloužící jako sportovní režim, to zásadně vylepšuje, ale chybí mu velmi užitečný prvek těch ostatních dvou – plachtění po uvolnění plynového pedálu. Kde naopak výhrady mít nemůžu, je hladkost řazení – ta je perfektní za všech okolností, vyjma trochu cukavých rozjezdů.

Ty nicméně souvisí se start-stopem, který je neuvěřitelně horlivý a tím otravný zejména v situaci, kdy dojedu k podélnému parkovacímu místu, zastavím a chci hned couvat, abych nepřekážel déle, než je nutné. Navíc kangoo nestartuje motor, už když povolím tlak na brzdu – musím ji úplně pustit, aby zahájilo startování, což veškeré rozjezdy prodlužuje na čase a ubírá jim na plynulosti.

Jako řešení těchto problémů by se nabízela manuální převodovka, která samozřejmě je k mání. Člověk by se sice připravil o systém poloautonomního řízení Easy Pilot, který funguje velmi dobře ve všech ohledech, ale ten bych byl klidně ochoten obětovat, i když toho po dálnicích najezdím docela dost.

Je tedy osobní kangoo špatným autem? To vůbec ne. Není dokonalé, ale jeho praktičnost je na velmi vysoké úrovni, což z něj může činit lákavou nabídku pro někoho, kdo chce relativně malé a hodně variabilní auto. A cenově nejbližší konkurent ve formě Toyoty ProAce City Verso, která se jako jediná ze stellantisích paterčat dosud prodává i se spalovacími motory, není v ničem výrazně lepší ani horší.

Problém nicméně přichází z vlastní stáje v podobě výrazně levnější Dacie Jogger, která je sice prostorem za B-sloupky menší a nemá boční posuvné dveře nebo tak širokou nabídku odkládacích prostor v kabině, ale její podvozek je neméně výborný a po sklopení zadních sedaček v ní za volantem nemusím mít, řečeno s nadsázkou, kolena pod bradou.