Test: Renault Megane GT s nejsilnějším dieselovým motorem

Výraznější přední nárazník, šedé detaily typu zpětná zrcátka nebo výraznější zadní difuzor, ovšem se schovanými koncovkami výfuku. To jsou prvky výbavového stupně GT Line, respektive GT, který je dostupný jen s dvojicí nejsilnějších motorizací (GT Line se třemi). Vnější design v sobě nezapře eleganci, v modré barvě jde o slušivé, byť méně praktické (viz dále) auto. Specifická kola mají nejméně 17 palců, obouvat lze i kola o palec větší. Ty také mělo testované provedení.

Uvnitř jsou pak hlavně jiné z hlediska vzhledu i funkčnosti vynikající sedačky a volant potažený umělou kůží (škoda, že Renault nepoužil alcantaru). Stejně jako ve verzích GT Line, i pro GT jsou přední sedadla sportovní, s výrazným bočním vedením a integrovanými opěrkami hlavy.

Pokud se jich bude vaše manželka bát, není nic snazšího než ji do nich posadit. A patrně se s odporem nesetkáte, protože výplň je příjemně tuhá a tvarování s dostatečnou šířkou v oblasti hýždí „zvládne” nejenom křehkou dámu, ale usadili jsme sem i dvoumetrového chlapa s metrákovou váhou.

Vyhřívání sedaček je pouze dvoustupňové. Doby, kdy pětistupňové měla i malá auta (třeba fabia první generace) jsou tedy nenávratně pryč. Dva stupně jsou málo, plně postačující jsou tři. A navíc za vyhřívané sedačky i v této nejvyšší výbavě zaplatíte pět tisíc. Tento prvek by v jinak celkem bohaté základní výbavě u verze GT chybět neměl.

Z hlediska prostornosti vpředu problém není, vzadu je ho jenom průměrně. Hlavou se lidé nad 180 centimetrů dotýkají čalounění stropu, před koleny sice mají místa relativně dost, není ale kam zasunout nohy - přední sedačka je příliš blízko u podlahy. Zavazadelník má vysoko položenou hranu s užším vstupním otvorem, 384 litrů představuje v nižší třídě dobrý průměr. Rodinné auto s dobrou prostorností to není, ovšem vysloveně nezklame.

Zklamáním je málo intuitivní ovládání multimediálního systému, naladit si oblíbenou stanici je zbytečně složité, přitom třeba navigační systém je velmi dobrý - zobrazuje aktuální dopravní situaci, upozorňuje na stacionární radary, ale ovládání realizované výhradně před dotykovou obrazovku, není dobré. Špatné je i elektrické ovládání oken, kdy si ruku ukroutíte – ovladače jsou umístěné příliš vzadu.

Výkon nejsilnější dieselové verze činí 120 kW a 380 Nm (od 1750 otáček), produkovaných z pouhé šestnáctistovky (pochopitelně přeplňované turbodmychadlem). Pokud toto má být naftový vrchol dané modelové řady, je to málo, jakkoliv motor vytočený mezi 2500 - 3500 otáčkami jede vskutku dynamicky.

Octavia RS má v naftové verzi dvoulitr, který produkuje stejný točivý moment, ovšem větší výkon celkový výkon -135 kW. Zrychlení na „stovku” je tak o více než sekundu rychlejší (7,9 s) a lépe na tom je mladoboleslavský sok i v disciplíně zvané maximální rychlost (230 km/h). S cenovkou 773 tisíc (s automatickou převodovkou) je ovšem naftová Octavia RS podstatně dražším modelem než recenzovaný Megane GT.

Co se Meganu nedá upřít, to jsou velice dobré jízdní vlastnosti. Zadní náprava sice tu a tam přenese nějaký hrbol směrem k posádce (zejména při pomalejší jízdě), jinak ale jsou tlumiče i pružiny naladěny příjemně: poskytují dostatek jistoty a přitom nejsou příliš houpavé ani moc utažené.

O Renaultech se sice po hospodách a na internetu povídá ledacos, natáčení zadní nápravy a naladění na neutrální chování je na technických tratích velice příjemné. A to má čtvrtá generace vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou, zadní víceprvkové zavěšení se u Meganu nenabízí, stejně jako verze s pohonem obou náprav.

Přehnaně přeposilované řízení (účinnost lze ztlumit v komfortním módu) pošle auto přesně tam, kam mu vytyčíte stopu. A přední náprava auto krásně podrží v nájezdu do oblouku, zatímco zadní pomáhá zatáčet.

Do 60 km/h se zadní kola natáčí do opačného směru než přední; ve vyšších rychlostech se pak natáčí stejným směrem jako přední kola. Megane vážně jezdí moc hezky, ostatně nejostřejší verze R.S. pravidelně vyhrává srovnávací testy v těch nejrenomovanějších světových časopisech.

Dvouspojková automatická převodovka EDC sice nemá ráda pomalejší rozjezdy a cuká více než konkurenční DSG, ovšem samotné řazení je bezproblémové. V této verzi má šest rychlostních stupňů a je zpřevodovaná celkem nakrátko. Při „tachometrových” 155 km/h točí motor tři tisíce otáček, u dieselů je typičtější při třech tisících rychlost 170-180 km/h. Pro doplnění: při 90 km/h točí motor na šestku 1800, při 130 km/h 2500 otáček.

Ale dynamice to jenom prospívá, jakkoliv spotřeba se jen obtížně sráží pod šest litrů. Při normální dálniční jízdě s dvacetiprocentním podílem města jsme jezdili za 6,5 l, rychlý dálniční přesun vyhnal spotřebu na 7,4 l, ale pod šest se dostanete jen pokud jedete pod 120 km/h, jinak ne.

Celkově je Megane GT s dieselovým motorem povedené auto z hlediska vnějšího designu a jízdních vlastností. Šestnáctistovka má relativně vyšší spotřebu, kritizovat musíme rovněž ovládání multimediálního systému a navigace. Není to špatné auto, od označení GT bychom ale čekali víc.