Test Range Roveru Evoque po modernizaci: Opravdový luxus v kompaktním balení

Hned po premiéře v roce 2011 se evoque stal nejen designovou, ale snad až módní ikonou. Britům se podařilo vměstnat typické tvary obrovského off-roadu nejen do o třídu menšího Sportu, ale rovnou do kompaktní třídy.

S druhou generací v roce 2018 však evoque významně dospěl. Dostal modernější platformu a výrazně kvalitnější interiér, přitom se Land Rover soustředil na to, aby se na délku neprodloužil.

Stále tu tak máme auto, které se svými proporcemi vymyká zvyklostem malých SUV. Na rozdíl od takového BMW X1 nebo Audi Q3 jde spíše než o nafouklý malý hatchback o zmenšené SUV. Vidět je to na robustnosti komponent podvozku, šířce karoserie a délce rozvoru náprav v porovnání s délkou karoserie. Ale také na hmotnosti, která přesahuje 1,8 tuny.

Recept nacpat obrovská až 21palcová kola do rohů karoserie o délce 4,3 metru, zdůraznit svažující se střechu a sebevědomou příď je stále neodolatelný. Evoque vypadá skvěle, a i když mu logicky chybí typický zadní převis velkého Range Roveru, design vozu je nezaměnitelný.

S modernizací se právě větším bratrům v portfoliu luxusní řady Range Roveru přiblížil novou maskou chladiče a zadními svítilnami, které mají spojený design. Zadní světelný podpis tak přišel o čtyři segmenty s prostorovým efektem, na druhou stranu nové ztvárnění dále vůz opticky rozšiřuje.

Nové jsou některé laky karoserie, změnila se struktura výbav a design kol, ale to je zvenčí vše. Co funguje, netřeba měnit.

S faceliftem se podobně jako větší modely evoque dočkal nové architektury středového panelu a přístrojové desky. Pryč je druhá obrazovka s fyzickými ovladači ventilace i horní obrazovka s efektním natáčením. Nový infotainment má větší, vystouplý tablet a pod ním je minimalistická odkládací skříňka s menším voličem převodovky.

Systém je stabilnější, rychlejší, graficky zdařilý a má velmi intuitivní řazení jednotlivých prvků menu. Ale ovládání ventilace je již čistě dotykové. Především stránce designu se předchozí řešení, navíc postupně modernizované pro lepší stabilitu a výbavu, jevilo jako zajímavější, dražší. Odlišovalo evoque více od levnější konkurence, což nutně potřebuje v každém detailu.

Menší úkrok lze pozorovat i po stránce kvality materiálů, které jsou nově více udržitelné. Před modernizací působila kabina skutečně velmi luxusním dojmem, což se s novými materiály a řešením přístrojové desky trochu vytrácí.

Srovnáváme zde ale evoque s evoquem, proto je třeba zdůraznit, že v rámci malých SUV se stále jedná o vrchol nabídky, co se provedení interiéru týká. Úroveň zpracování, nepopsatelný pocit při zavření dveří, sedadla a celkový design jsou stále devízou tohoto vozu.

Na svou délku navíc nabídne dostatečný prostor na zadních sedadlech a zavazadelník o objemu 472 litrů je rovněž velmi slušný.

K luxusnímu pocitu uvnitř přispívá i posez za volantem, který se samozřejmě s faceliftem nezměnil. I v rámci malých rozměrů se totiž automobilce podařilo napodobit kapitánské křeslo velkého Range Roveru. Sedíte příjemně vysoko, s velkým volantem kolmo k tělu, ale zároveň uvolněně. Není to zjevné na první pohled, ale je to tam a jde o další věc, kterou se evoque liší od konkurence.

I přes velká kola v rozích karoserie se vozu v podobně mlhavé, ale stále zřetelné míře daří napodobit i majestátní jízdní vlastnosti větších bratrů. Zřejmě i díky vyšší hmotnosti se po silnici dokáže nést a dýchat, jako to snad žádné jiné podobně velké SUV neumí. Na rozbité silnici či polní cestě se kola rozpohybují a tlumiče zvládají udržet karoserii v klidu.

Zároveň je evoque mrštný a svou hmotnost v zatáčkách dobře maskuje. Nejde o sportovně laděný vůz, ale přední kola stopu drží velmi srdnatě, mají dostatek přilnavosti i na rozbité cestě a řízení je naladěné akorát, aby bylo uvolněné a v rámci možností přesné.

Od několikrát zmiňovaných větších modelů se evoque samozřejmě liší koncepcí pohonu s motorem vpředu napříč namísto podélné zástavby. S tím se pojí pohon všech kol se středovou spojkou, což se na takovou terénní expedici nehodí stejně jako středový diferenciál, na občasné výlety do lehkého terénu se však tohle auto hodí více než kterýkoli konkurent.

S hrdostí značky se pojí světlá výška 212 mm nebo skvěle naladěná čtyřkolka s přizpůsobitelnými terénními režimy pro bláto, sníh, písek či kamení. Vždyť který výrobce opatří v základu kompaktní vůz celoročními pneumatikami pro SUV a letní pryže již do terénu zcela nevhodné nechá jen jako volitelnou opci?

V terénu pomáhá i zmíněný design vozu s velkými koly v rozích, skvěle naladěné odpružení nebo sametově řadící devítistupňový automat s hydrodynamickým měničem.

V páru je převodovka v našem případě se vznětovým dvoulitrem, který je dobře odhlučněný. Jeho 200 koní ve vrcholné variantě na auto dobře stačí, byť suveréna v provozu to nedělá. Znovu se zde promítá vyšší hmotnost, stejně jako do spotřeby paliva. Lze pohodlně jezdit pod sedm litrů, ale zástavba dieselu do malého crossoveru většinou znamená zázračnější čísla.

Range Rover Evoque po modernizaci přišel o něco ze svého nevšedního a luxusně zpracovaného interiéru, i v tomto parametru se však řadí na špičku segmentu. Stejně jako mrštným, ale hlavně uvolněným, tichým jízdním projevem na silnici i schopnostmi v lehkém terénu. Rozhodně zákazníky nemusí lákat jen svým designem.

I přes své rozměry a koncepci s motorem napříč jde o zmenšený Range Rover v tom nejlepším slova smyslu. Tedy sice těžší, ale poctivě postavené, elegantní SUV.

A za to všechno se platí. Pod 1,2 milionu se nedostanete a se čtyřkolkou jste na 1,4 milionu v dobře vybaveném základu. Pokud chcete to nejlepší, ale stále samozřejmě se čtyřválcem, přijde tohle auto na více než dva miliony korun.

To připomíná ceník vozů od prémiových konkurentů, ale o třídu výše. Evoque má každopádně spoustu argumentů, díky kterým si svou cenu dokáže obhájit a ve kterých stejně velkou konkurenci, byť klidně o stovky tisíc levnější, často strčí do kapsy.