Test Peugeotu 308 SW s nejsilnějším hybridním pohonem: Největší chybu řeší elektromotor

V relativně krátké době podruhé sedám za volant nového francouzského kombíku Peugeot 308 SW, a to rovnou ve vrcholové plug-in hybridní variantě. Rozdílem je, že tentokrát na něj mám celý týden, nikoliv jen pár desítek minut, jako při prvním svezení. Obstojí i v důkladném testu, jak se to podařilo hatchbacku?

Nebudu se opakovat s designem, „třistaosma“ se vážně povedla už jako hatchback a mně jsou delší karoserie kombíků svým elegantnějším vzhledem bližší, nemůžu-li mít klasický sedan. Škoda snad jen zadních lamp trochu plýtvajících prostorem, jsem však rád za párové mlhovky i couvačky.

Chválu zaslouží také přední lampy, které jednak dobře vypadají a jednak vrhají na silnici světlo silné a rovnoměrné, takže ve tmě dobře vidím, kam jedu. Snad jen funkce LED Matrix by se mohla zapínat dřív – potřebuje opravdu tmu tmoucí, nestačí jí pokročilé šero, takže poměrně dlouhou dobu musím pracovat s „dálkami“ manuálně.

Opakovat se nemusím ani v interiéru – designově povedený, až na přístrojový štít kontroverzně vystrčený nahoru pod čelní sklo v rámci systému nazvaného i-Cockpit. Vyzdvihnout však zasluhuje vynikající dodatečný displej pod tím centrálním k uložení pěti zkratek. Peugeot to nazývá i-Toggles a je to skvělé řešení personalizace interiéru.

Obecně způsob, jakým si v triu kompaktů Peugeot 308-Opel Astra-DS 4 můžete upravovat zobrazení v centrálním displeji, v přístrojovém štítu i v head-up displeji, je-li jím vozidlo vybaveno, a u francouzských vozů i v menu zkratek, je perfektní. Ty zkratky jsou ale prostě nejlepší u Peugeotu.

Jedna zvláštnost tu přece jen je. Vůz je v nejvyšší výbavě a na palubě je vážně skoro všechno, co vás napadne. Včetně vyhřívaných sedaček čalouněných kůží Nappa s masážní funkcí – ovšem elektricky se ovládá jen ta řidičova, spolujezdec musí pracovat s páčkami.

Zmíněné čalounění je v modrozelené barvě s názvem Naboo a ta se k bílému zevnějšku skvěle hodí. Ještě lepší na nich však je masážní funkce, která nabídne spoustu polštářků a režimy jako třeba „Kočičí tlapky“. Ta náhodně polštářky nafukuje a tím napodobuje kočku chodící vám po zádech.

Nejsilnější hybrid je k mání jen ve verzi GT a lépe vybavené GT Pack. Nejde však jen o délku seznamu prvků na palubě auta, proti levnějším variantám je i drobně upravený podvozek. Je tužší, ale nečekejte nic prkenného. Odpružení dobře hlídá pohyby kol a dobře také tlumí nerovnosti, jen vám je prostě dá znát. Výhodou je, že vůz zvládá svižnou jízdu s příjemně vysokou dávkou sebejistoty.

To se hodí, protože zejména v rychlostech do 100 km/h dokáže být docela rychlý díky pomoci elektromotoru. Dokonce si troufnu říci, že obzvlášť ve sportovním módu jsou rozjezdy až dravé. Snadno se tedy vejdu do mezery mezi dvěma auty, když se napojuji na hlavní, ale ta největší výhoda je jinde – elektromotor úplně maže nepříjemnou prodlevu převodovky konvenční verze při rozjezdu. Právě to mi na „spalováku“ vadilo nejvíc. Jízda s plug-inem je tedy podstatně plynulejší a příjemnější.

A taky úspornější, nabijete-li baterii doma ze zásuvky, nutno dodat. Snažím se baterii nabíjet, jak to jen jde, a celkový průměr spotřeby benzínu za 813 ujetých kilometrů mám 5,2 l/100 km. Když jsem jel z jesenické chalupy do Prahy, vyrážel jsem s nabitou baterií, přes sedlo Skřítek jel velmi svižně a při nájezdu na dálnici u Holic displej ukazoval průměr 3,6 l/100 km; celková spotřeba té trasy i s dálnicí byla 4,9 litru.

Domácí nabíjení baterie z běžné 230V 10A zásuvky trvá samozřejmě celkem dlouho – podle katalogu 6 hodin. Testovaný kousek měl ve výbavě příplatkovou 7,4kW nabíječku, se kterou to „z nuly na sto“ baterii trvá necelé dvě hodiny – v ideálních podmínkách.

V reálném světě dobije půlhodinová zastávka u veřejné nabíječky většinou něco kolem 2,5 kWh, což není k zahození, ale není to ani na čistě elektrickou jízdu, nemáte-li možnost nabíjení doma. Na plné nabití baterie má vůz podle katalogu ujet 59 km, displej ukazuje při plném nabití 54 km a myslím, že s trochou snahy by se 50 km mohlo dát ujet.

Závěr je tedy nasnadě – plug-in hybridní „třistaosma“ v kombíku je vážně dobré auto, dokážete-li překousnout specifika i-Cockpitu a některé další drobné nedostatky, jako někdy trochu chaotické chování aktivního hlídače jízdních pruhů nebo fakt, že k hybridu nejde přikoupit rezervní kolo. Výhod je prostě mnohem víc.