Test Peugeotu 3008 Hybrid4: Silný i úsporný

Když jsem před několika měsíci poprvé sednul za volant jediné dostupné verze Peugeotu 3008 s pohonem všech kol, velmi příjemně mě při krátkém svezení překvapila. Totiž, je to plug-in hybrid a k jízdě na elektřinu používá primárně zadní kola. Ale nepředbíhejme.

Modernizace, kterou Peugeoty 3008 a 5008 prošly v loňském roce, jim vážně zlepšila vizáž. Zabíháním do detailů bych se nicméně opakoval, proto zmíním jen „zuby“ denního svícení a větší displej v interiéru jako jedny z jejích nejdůležitějších prvků.

Zůstala neortodoxní konfigurace s přístrojovým štítem posunutým až nahoru pod čelní sklo – 3008 patří k hrstce peugeotů, kde na přístrojový štít vidím – a také tlačítka připomínající klávesy klavíru na středové konzoli pro ovládání infotainmentu. Velmi příjemné je obložení palubní desky – šedý filc je skvělý na dotek i na pohled a ambientní osvětlení ho lehce nasvěcuje.

S obložením ladí středy sedadel a třebaže černá a šedá jsou samy o sobě poněkud nudné barvy, v této kabině s velmi členitou palubní deskou se jim daří vytvořit příjemné prostředí. Nikde totiž není jednolitá masa čehokoliv, a tak se mi tu sedí vážně příjemně.

Záhy nicméně zjišťuji, že boční vedení sedaček je spíše hypotetické. Ne že by tohle auto mělo nějak řezat zatáčky, ale svižnější jízdy je schopno – má ostatně 300 koní – a pro tu by se hlubší sedačky hodily.

Vyzdvihnout ale musím jejich masážní funkci – sedačky mají spoustu malých polštářků, které záda různě masírují dle zvoleného programu. Jedna z možností se jmenuje „kočičí tlapky“ a třebaže jsem si reálnou kočku na svých zádech představit nedokázal, bylo to velmi příjemné zpestření třísetkilometrové cesty do Jeseníků.

Že to je na plug-in hybrid hodně? Právě naopak – tahle auta mají výhodu v tom, že můžou po městě jezdit na elektřinu, ale kdykoliv vyrazíte někam dál, odpadá stres s nabíjením, neboť máte spalovací motor. Ovšem, snaze jezdit po městě jen na elektřinu podráží nohy fakt, že 3008 Hybrid4 nemá možnost rychlonabíjení, ale to je u plug-in hybridů bohužel normou.

Kromě toho je při delší cestě vždycky zajímavé chování hybridního systému. Pokud totiž auto necháte v automatickém režimu využívání energie, mělo by předpokládat, že v cíli bude nabíječka, a optimalizovat běh na elektřinu či benzín tak, aby byla spotřeba benzínu co nejnižší a baterie v cíli vybitá.

Cesta do Jeseníků tedy začínala s nabitou baterií a nastavenou tovární navigací přesně na takovou trasu, kterou jsem chtěl jet. Vůz jsem nechal v režimu Hybrid a baterie byla prázdná – tedy, „prázdná“, displej ukazoval 0 km dojezdu, ale plug-in hybridy si v baterii vždy nechávají třeba 20, 30 % energie, aby mohly jezdit jako hybridy a v tomto případě i aby fungoval pohon všech kol, neboť ta zadní jsou poháněna pouze elektromotorem – 30 km před cílem. Spotřeba po dojetí do cíle byla 6,6 l/100 km, což u třísetkoňového auta s mým stylem jízdy považuji za skvělou hodnotu.

Auto předpokládalo správně, v cíli byla nabíječka, takže jsem další den ráno měl zas „plnou“ a mohl vyrazit na výlet. Ten byl dlouhý 133 km, ovšem ne najednou, takže bez nastavené navigace až do cíle. Urazil jsem ho klidnější jízdou, ovšem s plně obsazeným vozem se spotřebou benzínu 3,1 l/100 km.

Celkový průměr spotřeby za ujetých osm stovek kilometrů s několikerým nabíjením byl 5,4 l/100 km; na plnou baterii vůz hlásí dojezd 34-40 km podle předchozí průměrné spotřeby. Vím, že bych měl k litrům benzínu připočíst ještě kilowatthodiny elektřiny, ale vycházím z dat, která mi poskytuje auto. A k těm nepatří spotřebované kilowatthodiny v jednom či druhém denním počitadle.

Jízdní vlastnosti jsem naznačil už při krátkém svezení před několika měsíci a tentokrát je to úplně stejné – s elektro-čtyřkolkou Peugeotu se jezdí příjemně, protože při lehkém plynu upřednostňuje zadní elektromotor. Dělá to proto, že vzadu je jeho síla vedena na kola jen přes jednostupňový reduktor jako u elektromobilů, kdežto vpředu mu stojí v cestě ještě převodovka, což samozřejmě znamená ztráty. Pohonem primárně zadních kol tak Peugeot docílí nižší spotřeby elektřiny.

Příjemné je i posunutí těžiště auta dolů a dozadu díky baterii umístěné u zadní nápravy, ale stále uvnitř rozvoru. A samozřejmě, spousta síly. Pod plným plynem, kdy vůz povolá do zbraně všech 300 koní spalovacího čtyřválce a dvou elektromotorů, rychlost na displeji naskakuje tempem až neuvěřitelným na kompaktní crossover od Peugeotu. Ostatně, katalogová hodnota zrychlení na stovku za 5,9 sekundy je dostatečně výmluvná.

Výhrady nemám ani k chování čtyřkolky v režimu 4WD, určenému na nezpevněné silnice. Není to žádný drsný offroad, ale ani s plným obsazením na drsnější šotolinové cestě jsem si nevšiml byť náznaku zaváhání. Stejně tak je výborný adaptivní tempomat ve spolupráci s aktivním vedením v jízdním pruhu – ovšem, pokud funguje. Často se během mého testovacího týdne stávalo, že se prostě odmítal zapnout.

Další výtka může mířit k poměrně tuhému podvozku, nutnosti nastavování jasu displejů kdesi v menu či k faktu, že ve volantu je cítit moment, kdy elektrický posilovač začne zabírat. Zkrátka, když chci jemně otočit volantem, napřed to skoro nejde, než řízení zaregistruje mou snahu a pomůže mi elektromotorem. Působí to trochu jako nedodělek a trpí tím jen některá auta koncernu PSA, resp. dnes téhle části Stellantisu, u ostatních značek jsem si ničeho takového nikdy nevšiml.

S plug-in hybridní 3008 se mi jezdilo nesmírně příjemně, ale nebylo to dokonalé. Totiž, právě tohle podivné fungování posilovače řízení a pár dalších detailů, jako např. chybějící automatický jas displejů, hází dle mého názoru trochu klacky pod nohy snaze Peugeotu stát se prémiovou značkou.

Když k tomu přidám ještě progresivní hydraulické odpružení Citroënu, díky kterému jsou jeho auta při jízdě nesrovnatelně komfortnější než peugeoty, těžko věřit, že se vedení koncernu rozhodlo při pozicování značek správně. Pokud jste ale nad nějakou kategorizací uvnitř koncernu ochotni mávnout rukou a Peugeot 3008 Hybrid4 se vám líbí pro to, čím je, rozhodně jeho koupí neuděláte chybu.