Test Peugeot RCZ R: nejostřejší lev

V prostředí automobilových a motocyklových výrobců obvykle označuje písmeno R sportovní verzi a případě RCZ tomu není jinak. V čem je RCZ R jiné než původní RCZ? Na první pohled je patrný pevný spoiler, který pomáhá ve vyšších rychlostech generovat větší přítlak  - při 200 km/h je to 15 kg, což není mnoho, esteticky ale zadní křídlo zvyšuje atraktivitu tohoto kupé.

Vnější rozměry jsou prakticky stejné, za zmínku ale stojí o 10 mm nižší výška (může za ni snížený podvozek), délka je o nepostřehnutelných 7 mm větší (za ni může zadní křídlo). Důležité je zmínit, že „erko‘ je ze všech RCZ nejlehčí – včetně náplní a virtuálního 75kilogramového řidiče váží 1355 kilogramů, což je na takto výkonné kupé skvělá hodnota.

V kombinaci červeného laku (+ 13 500 korun), karbonové střechy (30 tisíc korun navíc) a černých devatenáctipalcových kol (pneumatiky mají rozměr 235/40) vypadá „erko“ perfektně, nadprůměrné bylo i množství pohledů kolemjdoucích.

Uvnitř najdete plaketky s písmenem R a výborně tvarované sportovní sedačky čalouněné kombinací kůže/alcantara, které skvěle obejmou tělo. Pokud jste ale prostorově objemnější, nemuselo by se vám v nich kvůli menší šířce sedadel sedět zrovna příjemně.

Zamrzí, že chybí nějaké další ukazatele (třeba plnícího tlaku turbodmychadla apod.), takhle je kabina až na sportovní sedačky stejná s výchozím modelem. A plaketka na středovém tunelu to opravdu nezachrání. Škoda také ohromného množství tlačítek na středovém panelu, tady by neškodila redukce jako u jiných nových modelů od Peugeotu.

Dvojice zadních sedaček je alibismus, nesedne si sem ani dítě, natož dospělý. Možná, že Peugeot měl RCZ vytvořit jako dvoumístné auto (a ušetřit zákazníkům hmotnost i cenu zadních kožených sedaček) a vzadu nechat čalouněná místa pro uložení drobností – třeba jako to má Porsche Cayman.

Po nastartování potěší příjemně agresivní, hutný zvuk, který ale neprobudí při protúrování spící sídliště. Motor samotný je vcelku tichý, občas od něj uslyšíte decentní odfrknutí turbodmychadla ve stylu blow off ventilů. Během jízdy po městě zaznamenáváme menší komfort při přejezdu nerovností, není to prkenný projev tlumičů, často ale při jízdě ve městě odfiltrují nerovný povrch tak nějak napůl.

Tlumiče jsou o dost tvrdší jak vpředu, tak zejména vzadu a vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou zkrátka i přes dobré odladění na rozbitých silnicích zázraky nedovede. Řízení je velmi příjemně naladěno, převodovka v kulise klade větší odpor, na škodu to ale u vrcholné verze sportovního kupé není.

Také dálnice není místem, kde ze sebe RCZ R dostává to nejlepší, motor je docela hlučný a citelný je i aerodynamický hluk.  Při tachometrových 130 km/h točí motor na šestku 3400 otáček (při 90 km/h 2400 ot.), což není málo. Každodenní použití s jízdami po městě i dálnicích (kde je auto směrově stabilní i nad 200 km/h) není pro RCZ R problém, nejlépe se ale cítí na opuštěné okresní silnici s dobrým povrchem.

Po přejetí z rozmlácené okresky třetí třídy působí jízda na oblíbené silničce jako balzám. Erko funguje výborně, je vidět celkové sladění; auto velmi ochotně mění směr, má výbornou trakci a chová se nezáludně. Zatáčky projíždíte v zakleknutí předních kol, která krásně vykrouží oblouk při nečekané neutralitě.

Je to zábavné, a třebaže RCZ není „zadokolka“, nezkazí zábavu za volantem – také díky standardnímu mechanickému samosvornému diferenciálu Torsen. Velmi dobře je nastavené ESP, které - pokud neuděláte jezdeckou chybu - do řízení prakticky „nekecá“, v případě potřeby jde i vypnout, ale v praxi je to skoro zbytečné.

Počítat je ale třeba s občasným taháním volantu, jednoduše proto, že přední kola přenášejí na silnici až 330 Nm točivého momentu. Při dobržďování před zatáčkou je také cítit neklid zádě, ale to je projev, který naopak některým řidičům bude vyhovovat. Á propos – přední kotouče o průměru 380 mm a  čtyřpístkové třmeny jsou na zpomalování dimenzovány dostatečně.

Značně přepracovaný je motor, základní šestnáctistovka má jiný blok motoru, kované písty a větší turbodmychadlo značky Borg Warner. Výsledný 270 koní je o 70 k a 55 Nm lepší hodnotou, než jakou mělo dosud nejvýkonnější RCZ.  Ostatně poměr 169 koní na litr zdvihového objemu je mimořádnou hodnotou.

V praxi potěší plynulý nástup s postupným zvyšováním lehce nad hodnotu šesti tisíc otáček. Turboefekt nebo skoky v přísunu newtonmetrů na přední poháněnou nápravu se nekonají, i tady se povedlo konstruktérům velmi dobré sladění.

Spotřeba se při normální jízdě pohybuje kolem osmi litrů naturalu 95, se zatížením samozřejmě roste, bez problémů i k osmnácti litrům.

Konečný verdikt? Kromě drobných chyb zmíněných v úvodu se zdá RCZ R jako výborné kupé. Má svoje mouchy, ale jako celek funguje. Jenže to se nesmíte podívat do ceníku, kde vás čeká z reality vytržená cena 1 025 000 korun. Ano, základní výbava je štědrá, jakkoliv další desítky tisíc můžete ještě utratit, ale tohle je s ohledem na konkurenční Astru OPC nebo Mégane R.S. prostě příliš.