Test Opelu Insignia, evropského Auta roku 2009

Opel Vectra nebyl z těch automobilů, na které by majitelé pěli ódy, a to i přes nepopiratelný komerční úspěch tohoto vozu. Nová Insignia, nástupce Vectry, je někde úplně jinde a ve střední třídě, kam patří, se může srovnávat s vozy typu Ford Mondeo nebo Volkswagen Passat.

Už vzhled Insignie je nutné pochválit - moderní, svěží design, který jako celek funguje. Není nabubřelý jako u některých konkurenčních značek především z Německa, neexhibuje, ale zároveň se na něj dobře dívá. A platí to především v zadních partiích - například zadní světlomety s nepravidelným kapkovitým tvarem nemají slabé místo. Námi testovanou verzi navíc zdobila dvojice koncovek výfuků z oceli.

Kufr je dobře přístupný, nabídne solidních 500 litrů volného prostoru.

FOTO: maž, Novinky

Jak je na tom Insignia s praktičností? Vepředu s místem problém není, vzadu je ho dost v oblasti kolen, ale méně než byste čekali v oblasti hlavy. Prudce se svažující střecha ubrala pár desítek milimetrů a pokud měříte 180 cm a více, vzpřímeně se neposadíte. Zavazadelník se základním objemem rovných 500 litrů je dobře přístupný a vhodně je řešen i jeho tvar; zadní dělené sedačky je možné složit do roviny.

Vzadu by mohlo být více místa pro hlavy cestujících.

FOTO: maž, Novinky

Kabina potěší jednak svým vzhledem, výběrem materiálů i zpracováním. Napoprvé si možná budete myslet, že jste si omylem sedli do jiného auta, třeba Fordu nebo Audi. Tak dobrý je interiér.

Za dvouose seříditelným volantem se pohodlně usadí řidičky a řidiči snad všech typů postav, sedadla jsou navíc příjemně tvrdá a záda z nich nebolí ani po dlouhých cestách. U předních sedáků máte možnost vysunout podpěru stehen, což je řešení, které přes dvacet let využívá BMW. V Opelu funkční, leč neoriginální.

Výhled z vozu přes relativně dlouhou kapotu s masivním nárazníkem je pouze průměrný stejně jako výhled skrz dvě vnější zpětná zrcátka - ta jsou kvůli líbivému designu zbytečně malá.

Opel Insignia - interiér je prvotřídní.

FOTO: maž, Novinky

Podvozek se povedl, i v rychle projížděných zatáčkách se auto nenaklání, nicméně na nerovnostech v zatáčce zaznamenáte neklid podvozku. Jinak je tlumení nerovností (i s testovanými 19palcovými nízkoprofilovými pneumatikami) výtečné.

Řízení je přesné a relativně ostré, při rychlých změnách směru jízdy ale zjistíte, že není citlivé. Ani přepnutí do sportovního režimu, které zvýší odezvu na plyn a přitvrdí podvozek, nepomáhá.

Opel Insignia - z tohoto pohledu vyniknou ladné, dynamické tvary.

FOTO: maž, Novinky

K řazení šestistupňové manuální převodovky nelze mít námitek, je přesná a při přechodu přes neutrál klade vhodný odpor. Snad jen drobnost - na kovovou pojistku zpětného chodu je třeba dávat pozor - pokud si s ní budete manipulovat zbrkle jako autor článku, skřípnete si do ní prsty.

Brzdy se dobře dávkují, jsou ostré a účinné - v této třídě samozřejmost. Mimochodem, ruční brzda má nyní podobu malého tlačítka, je totiž elektromechanická.

Přeplňovaný dvoulitrový benzínový motor nabízí nadprůměrnou dynamiku, ve středních otáčkách zabírá jako silný tubodiesel, ale nechá se vytočit do šesti tisíc otáček. Mezi dvěma a čtyřmi tisíci otáček je 350 Nm točivého momentu opravdu znát (škoda, že je zvuk motoru utlumen, slyšíte jen nasávání turba). Spotřeba se po ujetí šesti stovek svižných kilometrů ustálila na hodnotě 10,5 litrů benzínu. Kdo chce spotřebu kolem šesti litrů, pro toho má Opel připraveny dva různě výkonné turbodiesely.

Insignia se bezpochyby povedla. Ať už budeme hodnotit jízdní vlastnosti, praktičnost nebo zpracování či vnější design, patří mezi to lepší ze střední třídy. Škoda jenom menšího prostoru po hlavy vyšších cestujících vzadu a malých vnějších zpětných zrcátek. Jinak lze tomuto Opelu vytknout spíše drobnosti. Ve střední třídě se nová Insignia určitě neztratí.