Test Opelu Crossland po faceliftu: Druhé housle hrát nemusí

Když v roce 2017 přišel na trh Opel Crossland, tehdy ještě s velkým písmenem X na konci názvu, dal se vnímat v podstatně jiném kontextu. Opel ještě pod křídly amerického koncernu General Motors našel partnera pro klíčový segment v Evropě a svůj vůz tak postavil na francouzských základech platformy PF1.

Od té doby se však děly věci. Crossland je důkazem toho, že namlouvání s PSA začalo ještě předtím, než došlo k fúzi později téhož roku. Letos pak byla dokončena další svatba a Opel se spolu s PSA spojil s americko-italským Fiat-Chryslerem a vytvořil automobilku Stellantis se 14 výrobci aut.

Během této relativně krátké doby PSA začalo chrlit novinky segmentu B na modulární platformě CMP, která je podstatně modernější, tužší a umožňuje zástavbu baterií. V rámci crossoverů této třídy na ní z příbuzných značek stojí Peugeot 2008, ale i nový Opel Mokka.

Naopak Citroën C3 Aircross a právě Opel Crossland na trhu zůstávají coby levnější alternativy. Pomoci udržet si své pozice mají nejen přijatelné cenovky, ale i facelifty. Opel se do toho na první pohled vcelku obul, a i když v některých ohledech Crossland není dokonalý, nálepka crossoveru „pro nenáročné” by pro tohle auto byla zbytečně krutá.

V rámci faceliftu se Opel zaměřil především na příď. Crossland má od základu vždy LED světlomety. Jen v základní výbavě mají jednodušší grafiku a funkce. Už v souvislosti se světelnou technikou se ale objevují omezení starší platformy, Crossland nemůže mít funkci vykrývání okolního provozu zvanou „matrix”.

Výraznější je přední nárazník a model po modernizaci se tak tváří ještě vážněji, agresivněji. Na zádi nově najdete zadní svítilny se stejným tvarem, ale tmavou grafikou. Spojuje je černý pás. Ten opticky auto trochu rozšiřuje, i když to samozřejmě nestačí.

Jakkoli se mi po faceliftu Crossland líbí více než doposud, stále trpí na úzkou a vysokou stavbu karoserie. Kombinace bílého laku, černé střechy a sedmnáctipalcových kol ve stylu zaniklé sportovní divize OPC ale autu sedí.

Podobně jako u většího Grandlandu, který rovněž stojí na základech vozů PSA, má i Crossland ve srovnání s francouzskými příbuznými zcela jinou kabinu, která otevírá dveře konzervativnějším zákazníkům.

Na mysli mám krom celkově umírněné architektury například i infotainment, který je sice v zásadě shodný se staršími kompaktními modely PSA a v rámci faceliftu se na něm nic podstatného nezměnilo, ale ovládání usnadňuje oddělenými tlačítky ventilace.

Svá tlačítka mají i funkce jako vypínání držení v pruhu nebo systému stop-start. I další prvky na volantu a jeho okolí mají logiku Opelu, takže pokud jste u blesku doma více než u šípů a lvíčků, budete spokojeni.

V rámci faceliftu tu najdete jen odlišné vrcholné čalounění Alcantarou, jinak je tu vše při starém. A to je vlastně celkem dobře. Právě vnitřek vozu je totiž pádným argumentem pro to, že si Crossland nezaslouží být vnímán jako něco podřadného v rámci svého segmentu. Kabina je solidně zpracovaná a výš ji posouvají detaily jako kryté rámy dveří nebo příplatková ergonomická sedadla s certifikátem AGR.

Trumfem Crosslandu byla vždy jeho praktická stránka. Jistě že musíte vzhledem k úzké stavbě počítat s tím, že řidič se spolujezdcem se prostě musí mít rádi, sedí u sebe blízko. Podélný prostor je ale více než slušný.

Praktická je posuvná zadní lavice, díky které upřednostníte zavazadelník s objemem až přes 500 litrů a dvojitým dnem nebo místo pro zadní pasažéry. Typické schéma je dětská sedačka napravo a dopředu posunutá zadní lavice s kočárkem a nezbytným harampádím nalevo.

Techniky se modernizace významně nedotkla, žádné velké změny proto nečekejte, inženýři se zaměřili jen na ladění. Nabídka se tak nadále opírá o zážehový tříválec o zdvihovém objemu 1,2 litru s turbodmychadlem i atmosférickým plněním.

Já jsem však přebral vznětovou verzi, která je dnes v tomto segmentu už opravdu vzácná. Sama automobilka přiznává, že dieselových crosslandů během roku napočítají jen několik málo kusů, drtivá většina zákazníků jde po zážehových motorech.

Příplatek 33 tisíc oproti stejně výkonné prostřední verzi dvanáctistovky se zájemcům v této cenové relaci nechce akceptovat. Ostatně, tento vůz je především městskou štikou, a protože dieselový motor potřebuje delší čas na zahřátí, vyplatí se spíše na delší trasy. Pro které se už většina lidí rozhodne pro větší vůz.

To však nic nemění na tom, že pokud s crosslandem plánujete najezdit více kilometrů, diesel rozhodně není šlápnutím vedle. Síla tohoto auta spočívá totiž i v tom, že má skvělé motory napříč ceníkem. Zatímco zážehová dvanáctistovka si několikanásobné označení „motor roku” coby jeden z nejpovedenějšíh moderních tříválců bezesporu zaslouží, vznětová patnáctistovka je pak v mých očích naopak jeden z nejlepší kompaktních dieselů.

Během let motor prošel nespočtem modernizací. Naposledy v roce 2018 opustil zdvihový objem 1560 kubických centimetrů, u tohoto parametru najdeme číslo 1499, díky nižšímu zdvihu. Navíc se motor opět vrátil k šestnáctiventilové hlavě.

Francouzi tehdy ve výfukovém ústrojí zároveň uplatnili přes dvě stovky patentů, aby se motor mohl udržet v nabídce i přes trvající emisní hon na čarodějnice. Spojili filtr pevných částic s katalyzátorem a tuto dvojici umístili co nejblíže motoru. Díky tomu se rychleji zahřejí a řídicí jednotka nemusí vytvářet tak bohatou směs, což sníží spotřebu. Ještě před nimi je třetí, oxidační katalyzátor.

Zatímco ve větších modelech vrcholná verze disponuje výkonem 130 koní a osmistupňovým automatem, zde jich napočítáte 110 s manuální převodovkou a 120 se šestistupňovou samočinnou skříní.

Právě spárování s osmistupňovým automatem mi vždy přišlo o trochu plynulejší, zejména za studena šestistupňová verze občas zaváhá. Po studeném zimním startu se výrazně ozývá i dieselový zvuk od motoru. Po zahřátí je ale všechno v nejlepším pořádku, motor je na poměry malých dieselů nadprůměrně kultivovaný a s převodovkou si rozumí velmi dobře.

Pokud budete jezdit delší trasy mimo město, dokáže tato dvojka vykouzlit spotřebu paliva i pod 5 litrů na sto, kombinovaně se vejdete pohodlně pod 6. Zejména v nižší rychlostech pak motor nabídne více než dostatečné zrychlení.

Co se odpružení týče, znovu jde samozřejmě o kombinaci možného - inženýři se bez drahých komponentů musí vypořádat s vysokou stavbou karoserie a nabídnout komfort i bezpečnou stabilitu. Je také znát, že modely na zmiňované modulární platformě se mohou opřít o tužší základy a jezdí zkrátka lépe. Jízdní vlastnosti tedy pro Crossland nejsou ničím ke chlubení, na druhou stranu jej ale výrazně nepoškozují.

Crossland je překvapivě stabilní v dálničních rychlostech, Opel tomuto naladění se sníženým odskokem a kompresí říká „autobahn-proof”, tedy ve volném překladu „prověřen dálnicí”. V rámci modernizace skutečně došlo k mírnému zklidnění auta, zakopávání kol v měkkém uložení již není tolik patrné a snížen byl i hluk na nerovném povrchu. V této třídě však najdete obratnější i komfortnější volby.

Crosslandu se stále dá vytknout opticky i fakticky úzká stavba karoserie, která se odráží i v interiéru či jízdních vlastnostech. Rovněž fanoušci nejmodernějších technologií mohou namítnout, že vestavěný infotainment už na novější zástupce segmentu přestává svou grafikou a odezvou stačit, jakkoli dříve platil za to lepší.

Jenže pokud mám brát Crossland jako konzervativnější a dostupnější alternativu k modelu Mokka - s bohatší výbavou za o něco málo nižší cenu - musím uznat, že jde o férovou nabídku. Po faceliftu je hezčí, interiér je stále stejně dobře pochopitelný, kvalitně vyrobený a uživatelsky přívětivý, o praktičnost crossland rovněž nepřišel. Stejně jako o skvělou motorovou paletu.

Nechci škatulkovat, ale jako druhé auto do rodiny či vůz pro starší pár bude po modernizaci fungovat stále stejně dobře. Nyní při tom navíc i o něco lépe vypadá a jezdí.