Test Opelu Astra ST: Sebejistý dlouhán

Hatchback jménem Astra v nabídce Opelu už před víc než rokem doplnil i kombík, který na sebe nechal proti oné kratší verzi relativně dlouho čekat zejména s příchodem na trh. Zda to za ten čas stálo, zkouším na převážně dálniční trase do německého Rüsselsheimu, kde automobilka Opel sídlí.

Ty tam jsou doby dlouhých oken mezi sloupky C a D, která mám za velmi atraktivní, ovšem to neznamená, že by byla astra ošklivá. Prodloužení karoserie přidává ostrým rysům na eleganci navzdory tomu, že tvary astry jsou ve výsledku docela jednoduché a přímočaré.

Pořád se mi líbí design zadních světel i naznačená ploutev, běžící po středu karoserie od kapoty až po malé, vertikálně orientované třetí brzdové světlo. A mám radost i z toho, že Opel neupouští od klasických předních mlhovek ani u aut vybavených technologií LED Matrix, kterou tahle automobilka umí špičkově.

Nebudu ale moc dlouho chodit kolem horké kaše a začnu rovnou zezadu, kde je věc na kombíku nejdůležitější – zavazadlový prostor. „Kombíková“ astra, ať už si říkala Caravan nebo moderněji Sports Tourer, na tom s prostorem pro náklad byla vždycky velmi dobře. Ta nová samozřejmě není výjimkou.

Už tak relativně velký, více než čtyřsetlitrový kufr hatchbacku se přidáním 268 mm délky vozu na výsledných 4642 mm zvětšil na 597 litrů. Zvenčí to tak moc nepůsobí, zadní převis – třebaže má přes metr – vypadá relativně krátký. To je ale jen dojem, daný mimo jiné tlustým a hodně dopředu protaženým D-sloupkem; po otevření pátých dveří máte před sebou dlouhou rovnou plochu, ještě než sklopíte zadní sedačky.

Drobnou perličkou je dvojí dvojitá podlaha zavazadelníku. Část blíž nárazníku je dodatečným úložným prostorem, u sedaček jsou schránky na lékárničku a lepicí sadu k opravě defektu. Dvakrát přístupné to není, zejména pro osoby menšího vzrůstu – i já se 184 cm výšky se tam musím docela natáhnout – či pokud kufr naložíte.

Dá se sem ale sáhnout i po sklopení zadních opěradel, čímž mimo jiné vytvoříte prostor pro náklad o objemu přes 1,6 m3. A příjemným prvkem z katalogu příplatků je síť pro oddělení zavazadelníku od prostoru pro náklad, kterou můžete vozit pod podlahou kufru a vytáhnout, jen když je třeba.

Kromě znatelného a samozřejmého přídavku celkové délky proti hatchbacku se zvětšil i rozvor náprav, a to o nezanedbatelných 57 mm na výsledných 2732. Zčásti i proto záď při pohledu ze strany nepůsobí tak velká. Co do prostoru v kabině to samozřejmě má nezanedbatelnou výhodu v citelně větším množství místa na zadních sedačkách. Tam, kde jsem v hatchbacku seděl vcelku natěsno, mám v kombíku komfortní prostor.

Pracoviště řidiče je samozřejmě zcela totožné s hatchbackem. Dvojice displejů je slušně přehledná a široce nastavitelná, fyzická tlačítka pomáhají s ovládáním toho centrálního a samozřejmě také klimatizace, všechno včetně řadicí páky je hezky po ruce. Snad až na plechovku nápoje v držáku, který je přece jen docela daleko vzadu.

Za zmínku stojí některá chytrá řešení, jako např. dělená loketní opěrka, díky níž můžete do schránky v ní něco uložit, aniž by musel spolujezdec zvedat loket. Anebo drážka na roletce přihrádky před řadicí pákou, do níž se dá umístit smartphone. Jen pak nesmíte jezdit moc ostře, neboť tu nedrží pevně.

Ostatně na ostrou jízdu ani není astra ST stavěná. Podvozek je sebejistý a v zatáčkách drží hezky, to ano, ale delší rozvor proti hatchbacku znamená o něco menší mrštnost v zatáčkách. Výměnou za to je kombík lépe stabilní ve vysokých rychlostech na dálnici. A právě to využívám na cestě Německem mnohem spíš, dálničních kilometrů mám tentokrát jednoznačně největší porci.

Astra se nenechá rozhodit nedokonalostmi povrchu ani v rychlostech blízkých dvousetkilometrové metě, dobře odolává poryvům bočního větru a krásně zvládá táhlé zatáčky. Zde mi nezbývá než opět smeknout, co se rüsselsheimským inženýrům podařilo postavit na francouzských základech.

Co se na dálnici tak úplně nehodí, je pohon. 130 koní řadového zážehového tříválce není málo ani pro svižnou jízdu v Česku běžnými rychlostmi, pokud to není moc do kopce. Německému dálničnímu tempu vůz stačí jen tak tak a kdybych jel s plně obsazeným autem, opravdu by to nebyla žádná sláva.

Pokud chcete víc, v nabídce jsou dvě verze plug-in hybridu o 180 či 225 koních, ovšem ty už s cenami začínají u milionu korun.

Na druhou stranu, díky vycizelované aerodynamice není velkým problémem přesáhnout dvousetkilometrovou rychlost a na rovince se udržet lehce nad touto hranicí. Díky aerodynamice a relativně nízké hmotnosti chloupek pod 1,4 tuny není ani spotřeba nijak extrémní – lehkou nohou se dá jezdit kolem šesti litrů, svižněji za necelých sedm.

Nezbývá než uzavřít, že stejně jako v případě hatchbacku se na astře ST jen těžko hledají vážné nedostatky. Je pohledná, velmi prostorná, působí kvalitně smontovaná a hlavně opravdu krásně jezdí. Pokud se spokojíte se 130 koňmi, i cena 730 tisíc korun za verzi Elegance s touto motorizací bez dalších příplatků je v dnešní době docela příznivá.