Test Opelu Astra: Nenápadný úspěch

Po nemastném, neslaném grandlandu a crosslandu, prvních dvou opelech postavených na základech tehdejšího koncernu PSA, by člověk mohl nabýt dojmu, že se z aut této tradiční německé značky ona německost jaksi vytratila. Už corsa, představená před nějakými dvěma lety, ale dala tušit, že to zas tak prudké nebude. A první svezení z astrou, které jsem absolvoval zkraje roku 2022, hovořilo stejným směrem.

Nyní jsem dostal příležitost vyzkoušet astru znovu, a to rovnou na dvou a půl tisících převážně dálničních kilometrech. Předchozí astra vznikla ještě v dobách, kdy Opel patřil pod koncern General Motors. Současná generace, označená písmenem K, je první astrou na platformě EMP2, jejíž třetí generaci sdílí s Peugeotem 308 a DS 4.

Tato verze vyniká ohromnou variabilitou co do naladění podvozku, říkají všechny automobilky někdejšího PSA, který je dnes součástí gigantu Stellantis. A Opel o astře tvrdí, že je „autobahn-proof“ – že dokáže perfektně jezdit vysokými rychlostmi po dálnicích. Insignia, která se k mému zármutku už přestala vyrábět, byla v tomhle blízká dokonalosti, přinejmenším ve své cenové kategorii. Povedlo se to Opelu i s astrou?

Tohle všechno se mi honí hlavou, když přebírám klíč od poněkud „nedálničního“ provedení s manuální převodovkou a tříválcem o pouhých 130 koních pod kapotou. Astru jsem dostal v týdnu, kdy se chystám na dovolenou na severovýchod Polska.

Astra je pořád stejně krásná, jako když se před řadou měsíců představila, a to i se základními reflektorovými světly. Jsou to sice taky ledky, ale silně doporučuji připlatit za matrixy IntelliLux – základ svítí hluboce podprůměrně. Jsem vděčný aspoň za klasické mlhovky, které na mokré silnici v noci dokážou trochu pomoct.

Vůz se odemyká, když se s klíčem v kapse blížím. Beru za klasickou kliku a usedám do sedačky s poněkud zvláštní kombinací elektrického a manuálního ovládání. Elektrické tu je naklápění sedáku a čtyřsměrová bederní opěrka, jinak člověk musí pracovat s pákami.

Standardní výbavou astry je displej v místě přístrojového štítu, který těší čitelností rychlosti, ovšem malý otáčkoměr téměř bez čísel u stupnice tu skoro ani nemusí být. Líbí se mi ale velmi široké možnosti nastavení jak pro tento displej, tak i pro centrální obrazovku.

Infotainment, který astra sdílí s novým Peugeotem 308 či DS 4, se zkrátka povedl, a to i když v tomto případě pod displejem není druhý s nastavitelnými zkratkami. Místo něj tu je několik fyzických tlačítek, která používání také hezky usnadňují. Zejména příjemná jsou fyzická tlačítka k ovládání teploty či vyhřívání sedaček, která francouzským modelům chybějí.

Obecně se všechno v interiéru používá hezky a rychle si na vše člověk zvykne. Příjemným překvapením je také velikost kufru, který pojal věci dvou lidí na dovolenou včetně kempingového vybavení.

Ještě příjemnějším překvapením však je jízda astrou, a to zejména co do spotřeby paliva. Průměr cesty na sever Polska, kdy jsme jeli i kousek Německem, abych řádně vyzkoušel dálniční vlastnosti astry, byl 6,2 l/100 km.

A to jsem se v Německu s rychlostí opravdu nestyděl, byť dvoustovka nepadla, protože vždycky dřív začalo pršet nebo skončil úsek bez omezení rychlosti. Kvůli poměrně nízkému výkonu už od stočtyřicítky naskakují čísla pomaleji, ale ke 170 km/h se jde dostat celkem snadno.

I v takové rychlosti je vůz sebejistý, zvládá nástrahy dálničního povrchu včetně terénních vln a nemusím se bát ani ostřejší zatáčky. Jinými slovy, „autobahn-proof“; Opelu se v astře podařilo udržet ducha německého cestování navzdory francouzské technice. Právě tady je největší rozdíl oproti francouzským sourozencům, kteří nad českým dálničním limitem začínají ztrácet sebejistotu.

Jak se dá čekat, když nezkoumám horní konec tachometru, spotřeba je citelně nižší. Cestou z Úhořeva do Ostravy napřed jedeme zhruba 100 km po okreskách a při nájezdu na rychlostní silnici vidím číslo 4,6 l/100 km. Před dálnicí to je 5,1 l/100 km, a konečně po dojetí do Ostravy 5,8 l/100 km.

Na zážehový motor nádherná čísla, daná jistě i výbornou aerodynamikou. Ta se projevuje i v tom, že vůz krásně plachtí. Naopak kvůli malému objemu se nedá moc efektivně brzdit motorem.

Závěrem se sluší doplnit, že podvozek je v nižších rychlostech tužší, ale stále dost pohodlný a hlavně sebejistý, že snad kvůli starým mapovým podkladům je auto schopné z ničeho nic na dálnici ukázat limit 60 km/h a že vůz má příjemně velkou nádrž. (Jsou to snad francouzské geny? Francouzi mají v autech rádi velký dojezd na jedno natankování, podobně jako Češi velký kufr.)

Ve výsledku mě tedy nová astra navzdory některým nedostatkům opravdu příjemně překvapila. Za docela slušnou cenu toho nabízí docela hodně po stránce prostoru, všestranné využitelnosti a zejména jízdních vlastností.