Test Opelu Astra 1,7 CDTI: cesta za golfem

Konkurence mezi hatchbacky nižší střední třídy je mimořádně velká, máme tady Golf a Focus, nekorunované krále daného segmentu, snaživé korejské vozy od Hyundai a Kie. A zapomenout nesmíme ani na Škodu Octavia, což je sice liftback, ale postavený na podvozku Golfu, který se snaží přetáhnout zákazníky právě v nižší střední třídě. A to jsme vyjmenovali jen ty prodejně nejúspěšnější. Jak si mezi ostřílenými konkurenty povede čtvrtá generace Opelu Astra? Už na začátku prozradíme, že to není vůbec špatné. Testovali jsme turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec 1,7 CDTI.

Začneme ale menší kritikou. I přes poměrně velké rozměry vozu by uvnitř mohlo být více místa, konkrétně na zadních sedadlech, kde vyšší jedinci budou mít problém s koleny. Celkově ale prostornost Astry představuje dobrý průměr, 370 litrů v zavazadlovém prostoru dokonce předčí Golf (o 20 l) i Hyundai i30 (o 30 l). Vepředu je místa dostatek, sedadla jdou nastavit v širokém rozsahu, mají dlouhý sedák a jsou pohodlná i při delším cestování.

Za volantem Astry si připadáte tak trochu jako ve větší Insignii – mnohá tlačítka i ukazatele jsou podobné. Nic proti tomu. Problém ale představuje množství jednoúčelových tlačítek. Ovládání kvůli tomu není tak jednoduché, jak by mohlo být. Dílenské zpracování je velmi dobré, ani při jízdě na dlažebních kostkách nic nevrže, slícování odpovídá standardům nižší střední třídy.

Manuální převodovka má šest stupňů, odstupňování je dobré, poslední stupeň účinně snižuje otáčky při vyšších rychlostech. Přestože nelze říct, že by převodovkové skříni chyběla přesnost, občas se při pokusu o rychlé přeřazení páka v kulise lehce zadrhla. Výtečné jsou ale brzdy, účinné a dobře dávkovatelné. Řízení působí umělým dojmem a mnoho citu do konečků řidičových prstů nepřináší, účinek posilovače ale není přehnaný.

Podvozek má jednu technickou zvláštnost, a to příčný Wattový přímovod na zadní nápravě, který zlepšuje ovladatelnost vozu. Astra nemá vzdor moderním trendům konstrukčně náročnější zadní nezávislé zavěšení, ale spokojí se s „obyčejnou“ torzní tyčí. Po týdenním ježdění jsme neměli pocit, že by jízdní vlastnosti Astry byly špatné, představují lepší průměr dané třídy.

V příplatkové výbavě nechybí interaktivní podvozkový systém Flex Ride, který v režimu Sport dovede přitvrdit tlumiče a upravit reakci na sešlápnutí plynového pedálu. K dispozici je také režim Tour, který podvozek nastaví do komfortního režimu.

Naftová sedmnáctistovka přeplňovaná turbodmychadlem má zaručit nízkou spotřebu. A tu tento motor se vstřikováním common-rail přináší – není problém jezdit mimo město zhruba za 5 litrů. Dojezd pak vzhledem k objemu 56 litrů palivové nádrže vystačí na zhruba tisíc kilometrů. Utlumení motoru je velmi dobré a celkově lze jeho kultivovanost s postupnou gradací výkonu, respektive točivého momentu hodnotit kladně, tady Opel konkuruje tomu nejlepšímu, co je v daném segmentu k mání.

Opel Astra je celkově velmi vyspělé a konkurenceschopné auto. Trochu zamrzí zhruba metrákový „přebytek“ váhy proti přímým konkurentům, škoda i stísněného prostoru na zadních sedadlech (pokud vepředu sedí vyšší jedinec a posune si sedačku více dozadu). Astra boduje dobrým designem, velmi dobrými jízdními vlastnostmi a – v případě turbodieselů – úspornými a při tom přiměřeně výkonnými motory (nabídka benzínových motorů je také bohatá, rozhodně je z čeho vybírat).

Škoda jen, že Opel svá auta cenově více nepodbízí (otázkou je, jakou cenu nabídne prodejce přímo v autosalonu) a staví je na dostřel od „prestižnějšího“ VW Golf.