Test omlazeného Mitsubishi Space Star: Veselý městský bojovník

Pro většinu aut je osmý rok působení na trhu rokem posledním. Městský prcek od Mitsubishi však do něj dostal modernizaci, která ho přiblížila jak roku 2020, tak i současným modelům značky, a to zejména zepředu. Dostal větší světla, chromové linky a v případě kousku ve zlaté barvě, který mám na týden na hraní, také paket Sport s nástavci prahů a nárazníků.

Oproti minulé inkarnaci skutečně prokoukl a vážně mu to sluší. I hezčí LEDková světla vzadu vypadají moderně, třebaže nově mají jen jedno couvací světlo, a nenajdete tu okatě falešné kousky plastu.

V kabině je naopak všechno při starém, což ale není špatně. Space Star je díky absenci zbytečných kudrlinek slušně prostorné auto. Sedí se vysoko na sedačce se sotva nějakým bočním vedením, což ale znamená, že se dovnitř vážně snadno nastupuje a výhled z vozu je velmi dobrý.

Zaujmou čtyři elektrická okna a tempomat; takhle levnému autu bych odpustil, kdyby tu ani jedno z toho nebylo. Velký dotykový displej v duchu ostatních mitsubishi nenabízí navigaci, ale nepotřebuje ji, protože podporuje Android Auto a ve městě je beztak Waze lepší než drtivá většina vestavěných navigačních systémů.

Na rozdíl od loni testovaného kousku jsem tentokrát dostal vůz s převodovkou CVT, třebaže si troufnu odhadnout, že většina space starů prodaných v Česku bude mít pětistupňový manuál. Bezestupňová převodovka je tu ale spojená s hydrodynamickým měničem momentu pro lepší plynulost jízdy.

Upřímně, už dlouho jsem nepotkal „špajz“, který by reagoval takhle předvídatelně a troufnu si říci starosvětsky. Auto se hýbe přesně tak, jak povoluji či zvětšuji tlak na brzdový pedál, a v žádném případě nemám ve složitější situaci obavu, co zrovna udělá.

Zároveň převodovce chybí virtuální převodové stupně, takže při plném plynu „neřadí“, nýbrž prostě nastaví šest tisíc otáček a pomocí změny převodového poměru nechá auto zrychlovat. Uším to možná není příliš příjemné, ale je to velmi efektivní – zrychlení na městských 50 km/h je dílem pár sekund a děje se to bez jakéhokoliv škubání či nepohodlí.

Její výhodou oproti pětistupňovému manuálu je také to, že má větší rozsah převodových poměrů, což znamená lepší zrychlení a zároveň nižší spotřebu při ustálené jízdě.

Právě taková rychlost je velmi důležitá, neboť space star je autem do města a možná kousek za něj. Proto je mrňavý a hlavně úzký, aby se vešel mezi obrubník a nevychovaného řidiče octavie, který při dobrzďování na semaforu nemyslel na to, že někdo může chtít jet do prázdného odbočovacího pruhu.

Že se tedy v zatáčkách musím držet všeho možného, abych po interiéru nelítal jak hadr na holi, a že na dálnici by se dal slovy „mnoho hluku pro nic“ parafrázovat Shakespeare, je naprosto v pořádku. Tohle auto je ve svém živlu ve městě a převodovka CVT mu perfektně sedí, jak dokazuje i spotřeba – velmi svižnou jízdou jsem se dostal na průměr 6,5 litru a město tvořilo drtivou většinu mých cest. S trochu lehčí nohou nebude průměr pod 6 l/100 km žádný problém.

Ve městě vám taky nebude vadit trochu přílišný hluk od zadních kol, který se oproti veru před faceliftem moc nezlepšil, jen na letních pneumatikách je méně výrazný. Naopak se bude hodit bezklíčový přístup – další věc, jejíž absenci bych za tyhle peníze odpustil – s tlačítkem i na pátých dveřích, nebo úžasně přehledný přístrojový štít s gigantickým tachometrem.

S automatickými světly se zase nestane, že by člověk jel v tunelu či v noci jen na denní svícení, automatické stěrače zajistí, že se gumičky v tom tunelu nebudou zbytečně opotřebovávat rychlým kmitáním po suchém skle.

Odpružení se sice sem tam na dorazy tlumičů dostane, ale to musíte v rychlosti vymést opravdu velkou díru, jinak zvládá asfalt „pražského typu“ – hladký koberec a pak najednou velká díra – velmi dobře. A lomená dráha kulisy řazení znamená, že když se naučíte pohyby mezi D a R, spolu s úchvatným rejdem je manévrování či otáčení v úzkém prostoru snadné a rychlé.

Pro koho je tedy Space Star vhodný? Pro všechny, kteří chtějí upřímné mrňavé autíčko do města za levno; pokud by vám 366 tisíc za testovanou nejvyšší výbavu přišlo příliš, výbava Invite je podstatně levnější a o nic důležitého s ní nepřijdete.

V každém případě si na nic nehraje, a to je na něm tak přitažlivé, že mě i přes pouhých 80 koní a čas zrychlení na stovku, na který potřebujete spíš kalendář než stopky, opravdu baví v něm jezdit.

Jasně, sedačky by mohly být měkčí, všude v kabině jsou tvrdé plasty, velké výmoly dají ránu slyšitelnou v celém autě, „za sebe“ se těsně nevejdu a v kufru novou skříň z obchodu domů nedovezete. Cokoliv jiného však Space Star zvládne s úsměvem na rtech – jeho metaforických i vašich skutečných.