Test Nissanu X-Trail 2.0 dCi: druhý dech

Není obvyklé, že by se auto povedlo už na první pokus. Je spousta značek, které teprve až v druhé generaci dospěly k rozumnému výsledku. Jenže Nissan má dlouholeté zkušenosti s terénními vozy, takže X-Trail hned napoprvé byl výborné auto.

Do druhé generace se však dostal ještě více duch „vychytralého Japonce“ a auto působí dospěleji. Především se podívejme na změnu z chlapeckých rysů karoserie na solidního pána středního věku.

Ačkoli auto je na pohled velmi podobné, při podrobnějším pohledu se objeví, že vlastně proti první generaci není nic stejné. Přední světlomety? Kapota? Nárazníky? Ne - nic není tak, jak to bylo dřív. Vše je mohutnější a už od pohledu fortelnější. Však je také auto o nějaký ten centimetr delší.

I v interiéru je znát, že vyzrálý věk vozu sedí. S povděkem kvitujeme přemístění přístrojů ze středu přístrojové desky na standardní místo za volant a vytvoření mohutné palubní desky. S ní se člověk cítí tak nějak více jako v teréňáku.

Líbí se nám na ní i to, že kam se oko podívá, všude je nějaká skrytá schránka. Třeba na krajích jsou vyhřívané nebo chlazené přihrádky na nápoje. Střed přístrojové desky je pak uhlazenější a je poznat, že v Nissanu si dali více záležet na slícování a kvalitě materiálů.

Nyní otevíráme páté dveře u zavazadelníku. Tak zajímavé řešení jsme už dlouho neviděli. Dvojitá podlaha v sobě skrývá plochou přihrádku a stejně širokou a velmi hlubokou zásuvku, do kterých se mohou dávat drobnosti, jako třeba zablácené boty. Vypadá to jako velmi chytrý systém, jenže... Když se chce člověk dostat k rezervě, musí nejdříve vyndat první podlahu, výztuž, zásuvku a druhou podlážku.

Navíc šuple není při jízdě zcela pevně aretováno, takže je neustále zdrojem drnčení a všelijakých pazvuků. Kdybychom si auto kupovali my, raději bychom si nechali pořádně velký klasický kufr, do kterého bychom nasadili staré osvědčené omyvatelné výložky.

Pojďme se spolu podívat na podvozek a motor. Pod přední kapotou nabízí Nissan čtyři různé agregáty. My měli silnější dvoulitrový vznětový čtyřválec, který vykazuje na motorové brzdě výkon 127 kW a točivý moment 360 N.m při 2000 ot./min.

Je to velmi příjemný motor, který má přesně tolik síly, aby se nepral s protivětrem, strmým stoupáním a s předjížděným kamiónem a přitom měl spotřebu na přijatelné úrovni. Během našeho testu palubní počítač hlásil 7,7 l na 100 km. Bylo to tedy o tři desetiny více než udávají tabulky u kombinované spotřeby, ale je třeba si uvědomit, že drtivá většina kilometrů byla najetá v hustém pražském provozu.

Jako velmi dobrý hodnotíme podvozek. Ovladačem na středovém tunelu se dá volit, jaké rozdělení síly člověk po voze chce - dvoukolku, automatické připojení nebo stálou čtyřkolku. Elektronika si pak hlídá všechno ostatní.

Tento systém nazvaný ALL MODE 4x4-i je o dost lepší, než ten co byl minulé generaci. Ačkoli u automatu se elektronicky přelévá točivý moment na jednotlivé nápravy podle potřeby, nikde není ani náznak zpoždění při nutnosti záběru jiných kol, než jsou ta protáčející se. A to jsme auto zkoušeli na mokrém spadaném listí, v bahně i na silnici. Stále se podvozek choval naprosto přesvědčivě a byl bleskurychlý.

Nissan X-Trail je však stále spíše hybridem mezi osobním vozem a terénním. V terénu je asi lepší než někteří jeho konkurenti (například Honda CR-V), ale na silnici zase za nimi zaostává. Jízda není nepříjemná, je klidná, plavná, ale na tu jistotu a perfekcionismus hondy se prostě ještě Nissan nedostal.

Když se podíváme na cenu, začíná X-Trailu na 755 000 Kč. Za dalších 44 tisíc je slabší z turbodieselů, což je stále velmi dobrá cena. Ale pak se začne přemýšlet nad výbavou a skoky jsou už vyšší.

První cena naší motorizace je 929 000 Kč, a to je už cena jako hrom. Jenže co na to konkurence? Honda je na tom ještě o několik desítek (skoro stovek) tisíc hůř.

Tak se podívejme třeba do Evropy na námi testovaný Opel Antara. No, tak tady už to stojí za zamyšlení. Základní cena německého vozu je totiž 799 900 Kč, základní turbodiesel je pak nabízen za 819 000 Kč. Nissan se tak dostává najednou na hodně konkurenceschopnou hladinu.