Test modernizovaného Hyundai i20: Méně je někdy více

Třetí generace malého automobilu Hyundai i20 byla představena v roce 2020, během loňského roku pak automobilka představila modernizaci, která na první pohled přinesla jen velmi drobné změny.

Příď dostala poupravené tvary předního nárazníku a masky chladiče, díky čemuž by měla působit sportovněji. Vzadu je poupravený nárazník a upravená zadní světla s podpisem ve tvaru písmene Z. Vůz také zdobí upravené logo automobilky, zatímco podběhy vyplňují nové ráfky kol.

Nabídka laků se rozrostla o několik nových odstínů, včetně limetkové Lucid Lime na testovaném voze. Limetková barva navíc prozářila i kabinu formou dekorů a prošívání, zde však zaujmou především technologické inovace.

Přístrojový štít nabízí výběr mezi budíky s 4,2“ obrazovkou a 10,25“ plně digitálním přístrojovým štítem, z palubní desky ovšem nově vystupuje 10,25“ displej infotainmentu, který nabízí moderní grafiku a bohatou konektivitu.

Rychlost a plynulost systému sice není zrovna oslnivá, ale neurazí. Potěší zachování tlačítkového ovládání ventilace a celkově pestrá škála klasických fyzických ovladačů. V dnešní době pak byla příjemným nezvykem i klasická ruční brzda.

Kabina je kvalitně zpracovaná a působí moderně i díky originálnímu tvarování výdechů ventilace, které navazují na dekory v palubní desce. Nabízí také dostatek odkládacích prostor a dostatek místa pro posádku. Navzdory délce 4065 mm se za sebe celkem pohodlně posadí i dospělí cestující. Dostatek místa je i nad hlavou, cestování v pěti je však nouzové.

Prostor v kabině je ovšem vykompenzován skromnějšími rozměry zavazadelníku. Ten sice slibuje standardní objem 352 litrů, testovaný mild-hybrid s baterií pod dvojitým dnem ovšem nabízí pouze 262 litrů. Po sklopení zadních opěradel sice vzniká ložná plocha bez schodu, maximální objem ale vzroste pouze na 1075 litrů.

I po modernizaci může být Hyundai i20 osazen jedním ze tří motorů. Základ tvoří atmosférická čtyřválcová dvanáctistovka, alternativou je litrový přeplňovaný tříválec ve dvou výkonnostních provedeních.

Testovaný vůz byl osazen nejsilnější motorizací, tedy 1.0 T-GDI v kombinaci s mild-hybridní asistencí, navíc spojený s příplatkovou sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Výsledkem je nejvyšší výkon 88,3 kW (120 k) a nejvyšší točivý moment 204 Nm (s šestistupňovým inteligentním manuálem pouze 175 Nm).

Na malý hatchback s pohotovostní hmotností 1,2 až 1,3 tuny to nejsou špatné parametry, oslnivou dynamiku ale nečekejte. Vůz zrychlí z nuly na 100 km/h za 10,3 sekundy (o 0,2 sekundy pomaleji než s manuálem) a maximální rychlosti dosahuje 190 km/h.

Pocitově přitom i20 působí poměrně živě, a to zejména při rozjezdech od semaforů a při mrštném proplétání se městskou dopravou, kde může zužitkovat asistenci mild-hybridního 48V systému. Po přepnutí do sportovního režimu se pak městský hatchback neztratí ani na okreskách, kde umí nabídnout velmi slušnou dynamiku. Problémem nejsou ani dálnice a předjíždění.

Sedmistupňová dvouspojková převodovka s dnes již netradičním voličem ve tvaru písmene T (který je ovšem příjemnější než miniaturní páčky, tlačítka a otočné voliče) citelně zpříjemní cestování po městě, ačkoliv při pomalém popojíždění v kolonách umí občas zazmatkovat a lehce cuknout, při potřebě prudce zrychlit pak místy lehce váhá.

Zvuk je klasicky jadrnější, kultivovaností ale motor neuhrane. Zejména po otevření kapoty je patrné, že se chvěje jak pověstný drahý pes. Oslnivá pak není ani spotřeba, která se při jízdě městským centrem snadno vyšplhá k 7,5 l/100 km, mimo město ale není problém dosáhnout průměru kolem 5,2 l/100 km. Dlouhodobý průměr se pak podle palubního počítače pohyboval kolem 7 l/100 km.

Ještě před modernizací působil Hyundai i20 jako mimořádně schopné a dospělé auto, které vám neudělá ostudu ve městě a příjemně překvapí na delších cestách. Ve vrcholné výbavě Style, navíc s příplatkovým paketem Premium, ale vůz stojí na 17“ litých kolech, obutých do pneumatik o rozměru 214/45 R17.

Velká kola sice autu sluší, pravdou však je, že jimi utrpěl jízdní komfort. Podvozek působí tvrdě, což sice oceníte při svižnější jízdě po hladkém asfaltu (kdy umí i20 překvapit mírou jistoty a hravosti), při jízdě po tradičně rozbitých českých okreskách ale podvozek řidiče informuje o každé díře či nerovnosti a působí poněkud rušivě.

Ještě rušivější jsou ale jízdní asistenti, jako například hlídač nejvyšší povolené rychlosti a asistent hlídání jízdních pruhů, jejichž deaktivace probíhá přes dotykový displej. Naštěstí je ale možné nastavit si přístup přímo k nastavení asistentů přes programovatelné tlačítko na volantu.

Množství asistentů, které Hyundai i20 nabízí, je přitom k jeho velikosti skutečně působivé. Vedle bezpečnostních systémů, které nově rozpoznají i cyklisty, přijde vhod například i systém aktivního vedení v pruzích, který se může hodit na delších cestách.

Hyundai i20 je sice malým automobilem, nabízí ale schopnosti dospělého vozu. Cena navíc podle aktuálního ceníku startuje od 339 990 Kč, což nezní vůbec špatně. Zájemce se ovšem nesmí nechat unést nabídkou obsahující čtyři výbavové stupně a příplatkové pakety.

Cena testovaného vozu ve výbavě Style totiž startuje od 479 990 Kč, s vrcholnou motorizací od 549 990 Kč a za automatickou převodovku se připlácelo dalších 40 000 korun. S paketem Premium a lakem se pak cena vyšplhala až na 633 890 Kč, čímž se malý Hyundai i20 dostal do teritoria větších vozů.

Jakmile se ale v konfigurátoru smíříte se starým moudrem, že méně je někdy více, udělá Hyundai i20 skvělou službu malého městského a příměstského parťáka za skvělou cenu.