Test modernizované Dacie Duster: Stále skvělý pracant

Jedno z mých nejoblíbenějších moderních aut – bez legrace – prošlo v loňském roce drobnou modernizací. A třebaže se kromě možnosti mít dvouspojkovou převodovku, kterou ale tento oranžový kousek nemá, nic zas až tak nezměnilo, nemohl jsem si ho nechat ujít.

Je totiž poctivý a na nic si nehraje. Stojí relativně málo peněz – se slušnou výbavou a čtyřkolkou se dá pořídit okolo půl milionu – a perfektně zvládá český venkov. Samozřejmě, je mu třeba odpustit některé ústupky nižší ceně, tím spíš, když některé z nich jsou dost nepochopitelné.

Co je po faceliftu? Zvenčí to jsou nová světla na obou koncích auta. Ty vzadu mají LEDkové obrysovky a svítí s denním svícením, což vítám. Jen jejich design, připomínající lampy na novém joggeru, mi ke zbytku auta moc nesedí. Vpředu jsou nově LEDková i potkávací světla a k jejich funkci ve tmě nemám velkých výhrad.

V interiéru je největší změnou nový infotainment z jiných nedávno představených dacií; v tomto případě verze Media Nav, která má i vlastní a bez problémů použitelnou navigaci, nevadí-li vám absence dat o hustotě provozu. Já radši používám Android Auto.

Duster v rámci modernizace dostal i více portů USB, dva vpředu jsou v základu a dva další pro zadní sedačky jsou za příplatek. Takže člověku konečně netrčí kabel zprostřed palubní desky, jako tomu bývalo dříve, a dá se připojit víc než jeden telefon.

Vítaným zlepšením jsou podsvícená tlačítka na volantu, naopak přístrojovému štítu stále chybí regulace jasu. Zamrzí to o to víc, když si člověk všimne, že kapotu drží zvednutou dvě drahé plynové vzpěry místo jedné levné tyčky a že už ve standardní výbavě je automatické rozsvěcení světlometů, které není zas tak nutné, tím spíš, když duster „na denní“ svítí i vzadu.

Ani tato poměrně bohatá výbava Prestige nemá nejen automatické stěrače, ale ani nastavitelný cyklovač stěračů. Přesto tu drobná automatika je – když nastartuji. setřu vlhkost z čelního skla a pak zařadím zpátečku, duster setře i zadní sklo, čímž často jen rozmaže nečistoty.

Duster těší loketní opěrkou s malou schránkou, slušnými sedačkami s vyhříváním a také příjemnou prostorností. Dost velký je i kufr, ovšem ne na výšku – má pod sebou plnohodnotnou rezervu – ani krycím platem, které nahradilo dražší roletku. Neotvírá se moc vysoko, a tak je přístup do vzdálenější části zavazadelníku obtížnější.

Na dusteru ale bylo vždycky nejdůležitější to, jak jezdí. S potěšením hlásím, že se tady nic nezměnilo – pořád je skvělý na okreskách a v lehkém terénu, ovšem za cenu zejména akustického pohodlí v dálničních rychlostech. Víc než 130 km/h tady opravdu nemá cenu zkoušet, dusteru se víc líbí lehce pod touto hranicí.

Poprvé mám „na hraní“ verzi se vznětovou patnáctistovkou. Její start i projev je klasicky dieselový, ale zároveň nepříliš rušivý. A hlavně, jakékoliv nevýhody dokáže smazat spotřebou – za necelých 1500 km jsem svým náročným stylem jízdy viděl na displeji průměr 5,6 l/100 km. Do toho je započítán i lehký terén, focení a dlouhé přesuny.

A také – dovolím si zde malou odbočku – zkoušení, co zvládnou moderní celoroční pneumatiky ve skutečně zimních podmínkách. Duster jsem totiž dostal na pryžích Goodyear Vector 4Seasons, na nichž čtyřkolky vyjíždějí z továrny, takže jsem musel vyzkoušet, co to znamená, je-li na silnici skutečně sníh.

Byl jsem příjemně překvapen, díky uzamykatelné čtyřkolce (voličem na středovém tunelu je možné pevně spojit viskózní spojku mezi nápravami) a moderní elektronice se duster spolehlivě rozjel i do opravdu prudkého kopce. Ani ve vyšších rychlostech na uježděném sněhu nebyl problém.

Zpět ale k technice dusteru. Třebaže je duchem terénní auto, nemá redukční převod, ovšem velmi krátké první rychlosti se docela daří ho nahradit. Terénem se tedy dokáže plazit krásně, navíc pomáhá světlá výška 21 cm a absence zbytečných výčnělků nárazníků. Navzdory ukotvení bočních zrcátek je slušný i výhled z vozu, a kdyby nestačil, je tu 360° kamerový systém.

I další tři rychlosti jsou kratičké; ve městě je zkrátka třeba pořád kvaltovat, po rozjezdu tam mám fofrem čtyřku. Na to je třeba se připravit, přesedáte-li z běžného moderního auta, kterému v honu za nízkou spotřebou konstruktéři namontovali dlouhé převody.

Mám ovšem dojem, že při modernizaci si vývojáři trochu hráli s předepsanými tlaky vzduchu v pneumatikách. Podvozek pořád není tuhý a je poměrně pohodlný na všelikých výmolech, ale na ostrých nerovnostech je duster s tlakem pneu na předepsané úrovni poněkud tvrdý.

Některá auta jsou spotřební věci – koupíte si je, a jakmile skončí leasing, prodáte je dál a koupíte si něco nového. Existují však auta, která by si člověk koupil a nechal deset, patnáct, třicet let – protože jsou prostě tak dobrá. Duster v mých očích do této množiny bezvýhradně patří.

Ano, má nedostatky. Kromě již zmíněných míst, kde se okatě šetřily náklady, to je taky třeba poněkud laciný koberec podlahy kufru. Nebo riziko, že se tvrdé plasty rychle poškrábou či začnou vrzat.

Tohle všechno bych ale byl ochoten akceptovat a dustera 4x4 do své garáže zaparkovat. Dlouho bych se rozhodoval mezi dieselem a benzínem přebudovaným na spalování LPG, ale duster sám o sobě je stále perfektní auto, které není ani v nejmenším nutné omlouvat nízkou cenou.