Test Mercedesu třídy E: Tradiční i digitální

Balancování mezi tradicí a modernou si Mercedes do značné míry ulehčil zásadním rozhodnutím. Žijeme totiž v době, kdy je elektromobil vážné téma a v tomto segmentu již seriózní prodejní artikl, ale bez spalovacích motorů byste se ještě neobešli.

Zatímco BMW se s novou řadou 5 snaží skloubit oba světy do jednoho, Mercedes zvolil odlišný postup. Až provokativně nový pohled na manažerskou limuzínu poskytl ve formě modelu EQE, postaveného na čistě elektrické platformě.

Specifika pro elektromobily, které pro zástavbu baterie a dojezd zásadně potřebují dlouhý rozvor, vysokou podlahu a maximální důraz na aerodynamiku, byla tímto naplněna jinde. Třída E se tak může i v této generaci soustředit na to, aby byla dobrou třídou E.

Činí tak po desetiletí a z „Éčka“ je tak bez pochyb automobilová ikona, která tvoří nejen hodnoty značky, ale celého segmentu. Na své předchůdce novinka navazuje typickou okenní linií limuzíny a celkovými proporcemi s dlouhým zadním převisem karoserie.

Ještě více na strunu konzervativcům hraje verze Exclusive s klasickou maskou s hvězdou v podobě „zaměřovače“, která jinak zůstala už jen vlajkové třídě S. Testovaná linie AMG nicméně jistě bude populárnější, dnešní zákazníci zkrátka touží alespoň po vizuálním sportovním duchu i u takovýchto vozů.

Uvnitř se vás interiér snaží vizuálně obejmout, působí tak o špetku stísněněji, než byste čekali, ale o to více útulně. Především podélná prostornost je však tradičně skvělá, a to i díky opět nataženému rozvoru kol o 22 milimetrů.

Mercedes nabízí dvě varianty palubní desky, podobně jako u všech současných velkých modelů značky vyjma spalovacích SUV, které stojí na starší platformě. Základem je horizontálně členěný centrální displej, ale testovaný vůz má takzvaný superscreen.

V tom případě vedle odděleného řidičova displeje tvoří palubní desku obří sklo a dvě obrazovky, včetně té pro spolujezdce. Vize značky je taková, že si pasažér za jízdy může hrát hry nebo koukat na filmy.

Jde tomu naproti spoustou aplikací třetích stran, které se obecně často používají, nechybí třeba vestavěný TikTok, hra Angry Birds a další. Dokonce nechybí ani selfie kamera uprostřed. Smysluplnost těchto prvků už každý musí posoudit sám.

V interiéru je ale možná střet světů znát nejvíce. Auto má skvěle tvarovaná sedadla, obklopují vás precizně zpracované kvalitní materiály a do toho máte před sebou tři obrazovky našlapané technikou.

Důležité ale je, že palubní systém lze stále intuitivně ovládat, rychle a spolehlivě reaguje a lze jej přizpůsobit i tak, že si své každodenní cesty ke klíčovým prvkům najde i konzervativnější uživatel. Jen dotykové plošky na volantu místo tradičních tlačítek stále vyžadují více pozornosti, než by si řidič uprostřed složité jízdní situace představoval.

Třída E může mít stále oblíbený vznětový i zážehový dvoulitr a sametové šestiválce. Kromě těchto mildhybridů, kde elektřina hraje jen minimální roli, však čím dál větší podíl v nabídce mají plug-in hybridní varianty s možností napájení ze sítě.

Ty zaujmou a vyplatí se především zákazníkům, kteří pravidelně jezdí kratší trasy a nechtějí být zároveň omezeni na trase dlouhé. Tedy specifickou klientelu. Pokud do ní dotyčný nepatří, jistě sáhne po klasických spalovacích motorech. Svou roli ale jistě často hraje i firemní politika vozových parků, pro které může být plug-in hybrid z mnoha důvodů výhodný či prestižní.

Pod zkratkou testovaného vozu „E 400 e“ se skrývá dvoulitrový zážehový čtyřválec s výkonem 185 kW, 252 koní, kterému sekunduje elektromotor o výkonu 95 kW, 129 koní, uložený v devítistupňové automatické převodovce. Hodnoty kombinovaného výkonu 280 kW, 381 koní a maximum točivého momentu 650 Nm stačí k působivé dynamice.

Navíc Mercedes již tradičně nebere elektrickou část ústrojí na lehkou váhu. Baterie má nemalých 19,5 kWh kapacity. Podle tabulek tak vůz na plné dobití ujede 95-111 kilometrů, což se i během testu potvrdilo.

Ve standardu je nabíjení střídavým proudem výkonem 11 kW, což znamená, že domácí dobíjení z dostatečně výkonného wallboxu zabere méně než dvě hodiny. Za příplatek však nechybí palubní nabíječka o výkonu 55 kW, třeba během nákupu a nabíjení u rychlodobíjecí stanice na stejnosměrný proud to znamená, že nabito máte do půl hodiny. Právě možnost stejnosměrného nabíjení je stále mezi plug-in hybridy vzácností.

Výkon elektromotoru v elektrickém módu pro běžné jízdní situace naprosto stačí. Důležitější je bezproblémová souhra obou částí ústrojí poté, co se takřka neslyšně a bez vibrací připojí spalovací motor.

Převodovka řadí bez cukání, a přitom velmi chytře. Díky plynulé souhře ovládacích prvků a příplatkovému vzduchovému odpružení, které karoserii dovolí se zhoupnout a dobře si poradí i s ostrými nerovnostmi, se řidič ihned přepne do uvolněného režimu.

Přitom to ale neznamená, že by tohle auto bylo jen kolébající se bárkou. Řízení je zároveň přesné a limuzína zůstává při průjezdu obloukem velmi dlouho neutrální. Nová platforma „Éčku“ navíc nadělila i natáčení zadních kol, díky kterému je obratnější než kdy předtím. Jak nová generace působí zvenčí, tedy elegantně a zároveň lehce, tak i jezdí.

Když se někdo snaží skloubit včerejšek se zítřkem, snadno to nedopadne slavně. Mercedesu se to ale s novou třídou E podařilo, a i když některé prvky doby digitální jsou už možná za hranou, nebrání pokračovateli rodu znovu stanout na vrcholu svého segmentu.