Test Mercedesu E 300 de 4Matic po faceliftu: Klasik s netradičním pohonem

Dnes je na trhu jen málo tak ikonických vozů, jako je Mercedes třídy E. Auto, které běžně slouží jako čtyřválcové taxi, služební auto pro střední i vyšší management či prestižní osmiválcová limuzína má uprostřed životního cyklu po faceliftu. Změny se odehrály po stránce designu i technologií, vznětový plug-in hybrid pak dostal i testovaný pohon všech kol či větší baterii.

Nabídka motorizací u aktuálního „éčka” je skutečně pestrá, nakonec ale platí, že u tohoto typu automobilu má často co říci spíše firemní politika než uživatel samotný.

Jakkoli jsou pobídky pro elektrifikovaná auta v Česku ve srovnání se západní Evropou opravdu minimální, elektrifikovaný diesel může být zajímavou příležitostí, jak při správném užívání, tedy pravidelném dobíjení, ušetřit a za palivo nevyhazovat ani při delších cestách. Obavy z přeci jen opravdu komplikovaného ústrojí jsem ale před převzetím vozu rozhodně měl...

Zatímco verzi před faceliftem jste si při pohledu zezadu mohli splést s vrcholnou třídou S minulé generace, facelift se zase vydal po stopách nového vydání „eskové” limuzíny.

Stejně jako ostřejší výraz přídě si i záď s horizontálně umístěnými svítilnami získala mé sympatie o poznání snáze než předchozí provedení.

Jen bych si dovolil malou poznámku. Podobně jako u konkurenčního BMW zákazníci prahnou po paketu M s výraznějšími nárazníky a celkově sportovnějším vzhledem, začalo být nepsanou povinností klientely Mercedesu zaškrtnout políčko AMG paket. Alespoň ten exteriérový, jako u testovaného kusu.

Upřímně bych to v případě třídy E nedělal. Vždy jsem tento sedan měl rád pro tradicionalismus a neochvějnou eleganci. A pokud se vykašlete na AMG paket a půjdete do linie Exclusive, vrátíte tím hvězdu zpět na své místo nad masku chladiče, která bude užší. Přidejte k tomu výraznější chromové prvky na bocích či elegantnější kola i ztvárnění interiéru...

Takto má podle mého vypadat limuzína od Mercedesu. Ale je to otázkou osobního vkusu, samozřejmě.

Do interiéru se v rámci faceliftu nastěhoval nový volant, který má ve verzi od AMG divoké ztvárnění s úzkými dotykovými ploškami. Čekal jsem, že mi budou připadat k vzteku, ale haptická odezva život s těmito tlačítky-netlačítky zpříjemňuje. Přednost bych ale přesto dal klasickým ovladačům.

Nový je i kompletní infotainment. I do „éčka” se již nastěhoval systém MBUX, který s sebou nese pokročilé hlasové ovládání, které docela dobře umí česky, ale také dotykovou obrazovku s dotykovou ploškou na středovém tunelu.

Pro celý systém platí vlastně do značné míry to stejné jako pro zmiňovaný volant. Vypadá to moc hezky, rozlišení obrazovky je špičkové, a překvapivě se to dobře ovládá. Jenže předchozí systém Command byl tak dobře odladěný, že jakkoli je MBUX povedené rozhraní, občas mi některé úkony trvají déle než dříve.

Některé úkony trvají systému, další pak zase uživateli – proto jsem v současné generaci spíše fanouškem rozhraní od BMW a Audi. Je však potřeba zdůraznit, že se bavíme o jemných odlišnostech, ve skutečnosti i MBUX patří do té nejvyšší ligy, co se technologií uvnitř dnešních aut týká.

Jinak se celkové ztvárnění vnitřku nemění. Design interiéru se mi stále moc líbí, mimochodem mnohem více než hranatější ztvárnění příbuzného GLE. Materiály jsou velmi precizně zpracované a příjemné na dotek, sedadla perfektní.

Prostor na zadních sedadlech patří do třídního průměru, kde však může plug-in hybridní třída E zklamat, je zavazadelník. Dnes už jsme si odvykli, aby baterie vytvořily v kufru takový schod. Dle údajů se zmenšil z 540 litrů na 370 litrů.

Pozitivem je sice fakt, že leckteré předměty potom vzadu tak nepoletují, ale pro rodinné vyžití už tento hrb může být omezující.

V rámci faceliftu se v nabídce objevilo několik nových mild-hybridních motorů, i testované ústrojí je však stále relativně čerstvé, v nabídce se objevilo v roce 2018, po faceliftu navíc s pohonem všech kol.

Vedle kombinace plug-in hybridního pohonu se zážehovým motorem nabízí Mercedes i své specifikum, párování dobíjecího hybridu s dieselem. Tento pohon se na testovaném vozu prozradí jen číslovkou na zádi. Pod „E 300 de” si ale nelze představit třílitr, spalovací část tu má na starosti dvoulitrový čtyřválec.

Jde v podstatě o motor z modelu E 220 d, tedy agregát poslední generace, technicky velmi moderní motor. Sám nabízí výkon 143 kW, elektromotor pomáhá svými 90 kW. Systémový výkon činí 225 kW, 306 koňských sil. Ještě zajímavější je hodnota točivého momentu 700 Nm.

Ústrojí pracuje spolu s devítistupňovou samočinnou převodovkou a baterií o kapacitě 13,5 kWh. To postačí na 46 kilometrů elektrického dojezdu dle přísnější metodiky WLTP, ke které se však přiblížíte v teplejších dnech a při defenzivní jízdě. Ujet 40 kilometrů v příměstském a městském provozu však není takový problém.

Na elektrický režim funguje „éčko” skvěle, chválím i přístup k rekuperaci brzdné energie, kterou lze regulovat v několika režimech pádly pod volantem. Od ovládání jedním pedálem až po jízdu setrvačností po puštění akcelerátoru. Elektrický režim také dává na odiv odhlučnění aerodynamiky a podvozku, které je na velmi dobré úrovni.

Zásuvku na dobíjení najdete na poměrně bizarním místě v zadním nárazníku. Palubní dobíječka o výkonu 7,4 kW stačí k tomu, aby se vůz dobil za 2 hodiny z wallboxu. Bohužel však chybí dobíjení stejnosměrným proudem, které dobíjení menších i větších modelů výrazně zkrátí.

Obával jsem se o souhru vznětového motoru s elektromotorem, poté, co v bateriích dojde „šťáva”. Jistě že po studeném startu se motor ozve s dieselovým rykotem, ale díky povedenému odhlučnění mi pocitově přišel spíše jako méně kultivovaný šestiválec. Po zahřátí už pracuje velmi tiše a kultivovaně, zapojování motoru do procesu je plynulé, jen s minimálním cuknutím.

Pohon účinně rekuperuje a dokáže spalovací jednotce asistovat i při dlouhodobě vybité baterii. Potom potěší, že dvoutunovou limuzínu neženete zážehovým přeplňovaným motorem, které při vyšší zátěži mívají vyšší spotřebu, ale tímto dieselem, který se i při větší námaze spokojí s nějakými 6 až 7 litry při klidné jízdě, ve spěchu či v městském provozu bez nabíjení šplhá na stále přijatelných 8 až 9 litrů.

Jako u všech plug-in hybridů je ale nutné pravidelně dobíjet, aby se tento pohon vyplatil. Ve chvíli, kdy má doma a v práci uživatel možnost dobíjení, získává lokálně bezemisní, maximálně tichý vůz s tím, že když vyrazí na jednání přes půl Evropy, dorazí tam klidně za nějakých 6,5 l/100 km. Nádrž má stále 60 litrů oproti standardním 6 l u čtyřválců, dojezd tak v praxi může olizovat i 1000 km. V tom je kouzlo této kombinace.

Z chování ústrojí mě štvala v podstatě jen rekuperace brzdné energie v režimu Comfort s vybitými bateriemi. Zde už si pádly nic neregulujete a auto má tendenci spouštět autonomní rekuperaci, když vidí překážku. Zasahuje tak do tempa, což je mi nepříjemné.

Po stránce jízdních vlastností si krom skvělého odhlučnění všimnete i komfortu od podvozku. Na většině nerovností si odpružení s adaptivními tlumiči zachovává důstojnost, přesto bych si staromilsky přál, aby bylo i aktuální „éčko” tím houpavým „gaučem” jako dříve.

Na druhou stranu leckdo spíše ocení, že díky tužšímu odpružení je auto zároveň mnohem jistější a obratnější ve vyšším tempu. V páru s příjemně nastaveným řízením se s tímto autem příjemně cestuje v jakémkoli tempu, nadváha z baterií přitom není tolik znát.

Jako obdivovatel zážehových motorů velkých objemů uznávám, že myšlenka plug-in hybridního vznětového čtyřválce nezní tak lákavě, když za podobné peníze pořídíte i verzi E 450 s mild-hybridním šestiválcem na benzín. Jenže testovanému vozu nelze upřít, že funguje. Nejen na papíře, ale i v reálném provozu.

Dvoulitr je až neuvěřitelně hladkým společníkem celého ústrojí, navíc přispívá k tomu, že je provoz auta stále relativně úsporný, i když není kde nabíjet. Což bývá častou bolestí vozů tohoto typu.

I přes svou netradiční kombinaci tak pod kapotu klasického Mercedesu třídy E překvapivě velmi dobře pasuje. Facelift přinesl i o poznání vyváženější design exteriéru i moderní prvky uvnitř, u kterých si však nejsem tak jist, že budou každému vyhovovat. Každopádně tohle auto v záplavě kříženců na silnicích zůstává po generace pilovanou jistotou.