Test Maserati Quattroporte: luxus jinak

Vidět Maserati Quattroporte nejenom na našich silnicích je tak trochu zázrak. Všude samé Audi A8, BMW řady 7 nebo „eskové” mercedesy. Třeba loni se v Česku prodalo 30x (!) více mercedesů třídy S než modelu quattroporte (10 ks/rok). Řada 7 měla k sedmdesáti prodaným kusům a rovněž dosluhující Audi A8 šestapadesát. Přitom šestá generace tohoto luxusního italského sedanu, mimochodem v této generaci vyráběná od roku 2013, má stále co nabídnout.

Tak třeba vnější design, který je přiměřeně odvážný, hodně moderní a velmi líbivý. Proti tomu, co nabízí německá konkurence, jde o výstavní modelku mezi vesnickými holkami v teplácích. Stačí už jenom na jazyku poválet název auta – „mazeráty kvátroporte”, už to jméno zní atraktivně. Jenže – bude to stačit?

Vnitřek vozu je výtečně zpracovaný a dostatečně prostorný. Aby ne, když na délku měří quattroporte 5,2 metru a rozvor náprav činí přes tři metry. Na zadních kožených sedadlech tak dvojice cestujících najde dostatek prostoru. A 530 litrů volného prostoru pro zavazadla je také hodnotou, jež je dimenzována dobře.

Vadily nám dvě věci: za prvé příliš velký volant a za druhé grafika multimediálního systému, nyní převzatá od koncernu General Motors. Je sice lepší než dřívější systém od francouzské PSA, pořád je ale svým pojetím – snadnost ovládání, kvalita grafického výstupu – na hony vzdálen tomu, co ve svých interiérech umí předvést multimediální systém BMW řady 7 nebo mercedesu třídy S.

Na to, že jde o vznětový motor, má jeden z nejkrásnějších zvukových projevů. Popravdě, nikdy jsem neslyšel znít „nafťák” tak hluboce, skoro až s osmiválcovým barytonem. A to posádka není obtěžována reprodukovaným zvukem, to, co vychází z výfuku (všechny čtyři koncovky jsou funkční), je přirozený projev.

A díky masivnímu točivému momentu 600 newtonmetrů jde i přes pohotovostní hmotnost blízkou devatenácti metrákům zejména ve středních otáčkách o velmi svižné auto.

Třílitrový šestiválec spojený s osmistupňovou převodovkou si při dálniční jízdě jen lehce pohvizduje (1800 otáček), při odpočinkové jízdě na okresce motor na nejvyšší stupeň točí pouhých 1200 otáček.

Celková spotřeba po třech dnech ježdění vyšplhala k 9,7 litrům na sto ujetých kilometrů, při klidném počínání by ale šla minimálně o litr, spíše litr a půl snížit. Na optimistické hodnoty udávané výrobcem (5,9 l) se ale nejspíš nikdy nedostanete.

Původně jsme měli testovat benzínové provedení s pohonem všech kol (a tedy benzínovou verzi). Nakonec jsme usedli za volant dieselového provedení s pohonem zadních kol. A na posledních letošních zbytcích sněhu to bylo na uzavřené trati vskutku zábavné svezení.

Stabilizaci lze plně vypnout, pohon zadních kol a ideální rozložení hmotnosti mezi nápravy (50:50) zajišťují dostatek zábavy. Přičtěte k tomu velmi komunikativní řízení a máte tady skvělého konkurenta pro BMW řady 7, jinak považované za nejsportovnější model v segmentu luxusních sedanů.

S automatickou převodovkou lze řadit v sekvenčním režimu, klasická „pádla” pod volantem ale chybí. Menší a levnější ghibli je nabízí. Zamrzela nás ještě jedna věc: u dieselového motoru je močovinu nutné doplňovat v kufru, vedle hrdla palivové nádrže konstruktéři neměli potřebné místo.

Maserati Quattroporte možná není tak technicky dokonalé jako němečtí soupeři a nenabízí tolik technických vychytávek, celkově ale přináší o dost větší dávku emocí a jízdně potěší i náročnější řidiče. A přestože jeho koupě je více volbou srdce než rozumu, rozhodně stojí alespoň za vyzkoušení.