Test Lexusu RX 500h: Sametový rychlík

Minulá generace Lexusu RX byla podmanivá tím, jaký klid na její palubě panoval. Ta nová ovšem ve svém vrcholném provedení vyměnila vidlicový šestiválec, motor s velmi hladkým chodem z principu, za obyčejný řadový čtyřválec s turbodmychadlem. Jestli to sametové jízdě nějak uškodilo, zkouším za volantem nejsilnější verze RX 500h.

Začněme ale zvenčí. Nové „erikso“ působilo na fotkách, které automobilka zveřejnila před víc než rokem při oficiálním představení, dost mohutně. Ve skutečném světě to ani v bílé barvě není tak hrozné, ale samozřejmě před námi pořád stojí vážně velké auto. Navíc tvarování přední masky s vybouleným „čelem“ mezi světlomety mu na vzhledu zrovna moc nepřidává.

Na přídi nicméně stojí za zmínku dobře fungující světlomety, které mají nejen ostřikovače, ale ke klasickým mlhovkám ještě navíc malé lampy pro přisvícení do zatáčky; takhle vypadají světla podle mého gusta. Spolu s párovými mlhovkami i couvačkami vzadu a červenou svítící linkou spojující obě strany zádě tady vážně není co vytknout.

Pokus o optické odlehčení masy vozu linkami oken za C-sloupky designérům vyšel. S mohutnou přídí nicméně není výsledek tak vyvážený, jak by možná mohl být, či snad jak byla minulá generace po modernizaci.

Beru konečně za kliku, elektronika odjišťuje dveře a nasedám do interiéru. Verze F Sport může mít na sedačkách a pár dalších místech interiéru červenou kůži, snad aby vyvolala dojem sportovnosti, ale nenechte se zmást, prim tady hraje komfort.

Je ovšem zejména v použitých materiálech, které jsou prvotřídní, ať už se bavíme o obložení palubní desky, či čalounění sedaček. Tím neříkám, že by zbytek interiéru byl nějak podprůměrný, jen toho tu není až tolik, co by mohlo být nějak komfortní – například až na pár výjimek zmizela tlačítka, jejichž haptická odezva byla v minulé generaci blízká dokonalosti.

A řada z těch fyzických ovladačů, které tu zůstaly, není tak dokonalá, jak by člověk od Lexusu možná čekal. Netýká se to voliče převodovky a tlačítek kolem něj, tam žádná výtka, ale třeba kroužky pro změnu teploty nepůsobí zrovna bytelně, jejich kroky nemají prstům příjemnou odezvu a číslo se na displeji mění pozdě, takže často teplotu změním víc, než jsem chtěl.

Podobně nedokonalé jsou ovladače na volantu. Čtyřsměrové kolébky nemají pevné označení, neboť lze na každé straně volantu zvlášť přepínat, co budou dělat. Lexus tedy rozhodl, že displej bude po doteku prstu ukazovat, na co jsou zrovna tlačítka přepnutá.

Zajímavý nápad, jak mít volant méně přeplněný tlačítky, jenže problém je, že po kolébce musíte prstem jezdit, aby se aktuálně zvolená funkčnost zobrazila. A dokud se nezobrazí, tlačítko na zmáčknutí nereaguje. Na pravé straně mám většinu času navoleno ovládání adaptivního tempomatu a člověk si po pár dnech zvykne, které tlačítko dělá co, takže mám tendenci ho rovnou mačkat. Jenže to se nic nestane, musím napřed palcem po kolébce kousek popojet prstem.

Adaptivní tempomat s vedením v jízdním pruhu nicméně funguje bez výhrad, i v zácpě zvládá docela dlouho jet sám, aniž bych držel volant, než začne pískat. Problémem může snad být jen hlídač jízdních pruhů, který reaguje i na kraj asfaltu – ve snaze zabránit mi sjet ze silnice tahá směrem doprostřed, což může být nepříjemné, zejména když se na úzké okresce snažím vyhnout protijedoucímu autobusu.

Když už jsem nakousl pískání, musím zmínit „eurohlásič“ aktuálního rychlostního limitu. Ten, jakožto povinný prvek výbavy, je při každém startu zapnutý a vypnutí musím hledat docela hluboko v menu. Vypnout ho je záhodno, protože velmi často hlásí aktuální dovolenou rychlost chybně, zejména když omezení ukončí křižovatka. Naštěstí ale pokud ho nevypnu, protože třeba jedu jen dva kilometry a nechce se mi to dělat pořád dokola, jen třikrát pískne a pak toho nechá.

Zapnutý ho však opravdu nenechávám často, dílem i díky tomu, že s novým infotainmentem se pracuje výrazně snáz než s tím ve starším RX a dalších lexusech. Pravda, kontroverzní touchpad na středovém tunelu jsem měl rád a trochu mi tu chybí, a ani nový systém není dokonalý a vyžaduje trochu zvyku, ale jeho intuitivnost je opravdu o mnoho lepší.

Tím hlavním, proč by člověk měl nad novým RX uvažovat, však není modernější interiér či jiný vzhled – je to komfort jízdy. Podvozek je úžasně plavný, ticho na palubě je perfektní a polykat kilometry na dlouhé trase vůz zvládá naprosto dokonale, stejně jako poskakovat hustým městským provozem. V obou případech jste skvěle izolováni od čehokoliv, co by se mohlo dít venku, sedíte ve svém vlastním kousku pohodlí bez jakýchkoliv kompromisů.

Tedy, téměř. Navzdory označení F Sport a sedačkám, které vážně dobře drží tělo a byly by na místě v kdekterém skutečném sporťáku, není RX vhodné na cokoliv, co připomíná sportovní jízdu.

Ne že by mělo nedostatek výkonu, 371 zčásti elektrických koní znamená, že vůz nabírá rychlost až ohromujícím tempem, ale těžká příď a do jisté míry i naladění zadní nápravy dávají jasně najevo, že rychlá jízda po klikatých okreskách není náplní práce tohoto korábu.

Zadní náprava je totiž natáčecí; sice jen do malého úhlu, ale i tak manévrování ve městě zásadně pomáhá tím, že se natočí proti předním kolům. Zároveň se ve vyšších rychlostech natáčejí zadní kola stejným směrem jako ta přední.

To zlepšuje stabilitu na dálnicích a v táhlých zatáčkách silnic první třídy, které nevyžadují vypnutí tempomatu z tříciferné rychlosti, ale na okreskách spolu s těžkou přídí a relativně pomalým převodem řízení to znamená, že se autu moc nechce hbitě zatáčet, a i přenosy hmotnosti trvají docela dlouho.

Je to chyba? V žádném případě – tohle auto nevzniklo pro sportovní jízdu, takže tuhle daň za výbornou schopnost komfortní jízdy na jakoukoliv vzdálenost rád zaplatím.

Tím spíš, že spotřeba paliva se po mých pár stovkách kilometrů, které jsem najezdil v podstatě jen ve městě a svižnou jízdou mimo něj, ustálila na 8,7 l/100 km, což je na bezmála čtyřsetkoňový vůz o hmotnosti přes 2,1 tuny krásná hodnota.

Rychlá jízda napříč Německem by dost možná ukázala něco kolem 11–12 litrů, protože to není pro hybrid ideální situace, naopak v městském provozu jsem, jak ukáže přístrojový štít po každé jízdě, dokázal dosáhnout čísla i 7,1, když byl podíl jízdy na elektřinu 46 procent.

Závěrem můžu zmínit snad jen ne zrovna intuitivní vystupování, protože pro otevření dveří je třeba věc, která vypadá jako klasická klika, zmáčknout směrem ven z auta jako tlačítko. Dá se za ni i normálně zatáhnout pro vystoupení v nouzi, pokud elektronika selže, jenže právě proto, že vypadá jako klasická klika, za ni člověk má tendenci spíš tahat, ale první zatáhnutí neudělá nic, musí se dvakrát.

Naopak velkým plusem je slušně přehledný přístrojový štít, který dokáže ukázat i tlak turbodmychadla spolu s podtlakem v sání a také tlakem a teplotou oleje, kromě řady dalších možností – to se mi velmi líbí. A také víc než slušná prostornost na všech místech, elektrické naklápění zadních opěradel či možnost nechat vyhřívání a ventilaci zadních sedaček na automatice.

Navzdory tomu, že v textu docela dost hovořím o nedostatcích, nové RX je vážně povedené auto. Ty nedostatky jsou totiž vesměs detaily, které člověku vůbec nemusí vadit, zejména když se v RX pořádně projede na delší trase – právě tam totiž tento bílý obr ukáže své přednosti nejlépe. Proto mi nezbývá než ho jako celek hodnotit veskrze pozitivně.