Test Kawasaki Z750R: hodná baculka s ostrým make-upem

Těžko říct, proč stroje v této kategorii musí připomínat naježený kaktus, nicméně je to prostě fakt. Stačí se rozhlédnout napříč segmentem – Suzuki, Yamaha i Triumph nabízejí v této kubatuře podobně primárně agresivní linky - prolisy propojené s výstupky a ostrými hranami.

Bonusem tvarů testovaného stroje byl mohutný přední světlomet, který nejenže je veliký, ale i dobře svítí. Proti tomu motorce chybějí madla u sedla spolujezdce. I proto se s motorkou na místě hůře manipuluje. Také prostor pod samotným sedlem vypadá poddimenzovaně. Povinnou vestu tak budete muset vozit zřejmě neustále na sobě a lékárničku v batohu. Přidejte si tam i doporučovanou sadu nářadí a sprej na opravu propíchnuté pneumatiky.

Proti základní verzi se testované „R“ liší zejména podvozkem – ten zjednodušeně řečeno vychází z minulé Z1000. To znamená lehčí hliníkovou kyvnou vidlici, radiální čtyřpístkové třmeny Nissin, jiná a lehčí jsou i kola a zadní tlumič výfuku. Pak jsou tu i detaily v podobě některých zatmavených plastů nebo "zlatých" doplňků. Motor ale zůstal stejný jako v základní verzi.

Jeho 106 koní vypadá na papíře docela slušně, ve srovnání s konkurencí ovšem "zelení" body nesbírají. Suzuki GSR750 nabídne stejný výkon, ale (sice jen těsně) vyšší točivý moment – 80 Nm. A především – je o 14 kg lehčí a o 10 000 Kč levnější. Stejné hodnocení musíte vyřknout, když srovnáte Kawasaki s Yamahou FZ8. Ta se navíc cenovkou dostává ještě níž (pod 200 000 Kč), a z motoru vydoluje ještě další Newtometry (celkem 82 Nm).

Zpoza řídítek Kawasaki Z750R budete marně hledat ono „R“ jako „racing“. Čím si ho tahle motorka zasloužila, budete se ptát? Jen tím, že dobře zatáčí? Motor jde totiž za plynem zcela lineárně, nic, k čemu by byly potřeba větší znalosti nebo umění závodníka. Zhruba od 7 000 otáček pochopitelně nastává hlavní přísun síly, to je ale pro čtyřválcové motory typické.

Ani brzdy nejsou vyloženě sportovní. Ano, jsou v této (cenové) třídě nadprůměrné, ovšem ani za ně bych motocyklu nedal označení „R“. Také podvozek je lepší než u běžné verze, stroj je s ním veselejší a hbitější, ale opět – proč je konkurence lehčí? K nižší hmotnosti se dostali přes lepší materiály, jiná cesta nevede. Nezasloužila by si tahle Kawasaki něco navíc? Jediný „eRkový“ je zvuk motoru, na ten má Kawasaki zřejmě patent, protože umí být při splnění všech limitů a emisí nebojácný a hutný.

Věky osvědčené pravidlo říká, že výsledné dojmy souvisejí s očekáváním. Podle mého názoru Kawasaki Z750R prostě slibuje víc, než poskytne. Jízdně je mnohem blíže základnímu modelu ER-6n než velkému a vynikajícímu Z1000. Pokud jde o konkurenci, bere Z750R body především za brzdy, ochotou zatáčet a za zvuk motoru. Pokud se dokážete oprostit od velkých očekávání, spojených s písmenem „R“ a zvládáte design této modelové řady, verze Z750R vás nezklame. Ano, to je přesně ono – nezklame… Ovšem jen v případě, že pro vás písmeno „R“ nic neznamená.