Test Kawasaki W800 – jednoduché retro ve složitém světě

Stává se to běžně. Když přijedete na W800, lidé si myslí, že jste si pořídili veterán. Penzisté zpravidla pookřejí, vzpomínaje na „staré dobré časy“. Náctiletým tímto strojem definitivně potvrdíte tezi, že ve třiceti je člověk jen docela malý krůček nad rakví. Jinými slovy - odhalit pravou podstatu tohoto stroje se na ulici podaří málokomu.

Téměř každý se totiž nechá svést drátěnými koly, obstarožně tvarovanými řídítky, nádrží, sedlem i výfukem a pro potvrzení své teorie o starém motocyklu poukáže pouliční pozorovatel na motorový prostor. V něm se skví toliko dva bohatě žebrované vysoké válce. Motor má na pravé straně i královskou hřídel, málokdo dnes ale ví, co to vlastně je, takže si toho málokdo vůbec všimne. Co je ale patrné - na rozdíl od současných motorek na W800 chybí chladič kapaliny, kabelů je málo a motorový prostor vypadá uspořádaně.

Milovníci motorek, zejména řady W650, budou hledat rozdíly mezi minulou generací. Nejprve se podiví, jak se nový model nakopává, když chybí startovací páka. „Už je tu jen elektrický startér, se vstřikováním by startovací páka nešla příliš sladit,“ odpovíte a pak ukážete na věc, která vypadá jako karburátor, ale je to kryt nad vstřikováním.

Pak se budou majitelé minulých W650 ptát na výkon nové W800. Nejen oni čekají, že o téměř 100 ccm zvětšený objem motoru bude znamenat vyšší výkon. Tato očekávání ovšem zůstanou nenaplněná, motorka má totiž opět jen 50 koní. Jsou ale k dispozici o 500 otáček dřív (6500 ot./min). Dramaticky odlišný je projev motoru, maximum točivého momentu (60 Nm.) už totiž neleží nahoře, jako u předchozí W650, ale dostáváte je hned v 2500 otáčkách.

Ve spojení s krátkou jedničkou to znamená rychlé starty – škoda jen spojky, která u tohoto stroje zabírala vysoko a měla velmi krátkou dráhu. Polohovatelné páčky překvapily a potěšily. Samotná jízda bude vyhovovat řidičům, kteří nepovažují motorku za sportovní nástroj. W800 sice umí jet až 160 km/h, ale už od 120 km/h to není nic nepříjemného, nejen proto, že v zrcátkách není kvůli vibracím nic vidět. Jezdit na starodávně vypadající motorce rychle tedy můžete jen výjimečně, jinak budete frustrováni. Nicméně ona roztřesená zrcátka nesouvisí s rychlostí, ale s otáčkami motoru. Zhruba nad 3000 otáček zmizí okolí do šmouh a záblesků.

Ani zatáčky nepatří k místům, ve kterých by W800 excelovala. Zejména jsou-li silnice horší, motorka se začne vlnit. Ani samotná vzpřímená pozice jezdce nenahrává nějakému divokému broušení stupaček. Možná si myslíte, že tady popisuji samé extrémní situace, na které tato motorka prostě není stavěná, pak je ale třeba vzpomenout stroje kategorie Cafe Racer, které svým majitelům k rychlejšímu svezení slouží. V tomto směru se tedy modely Triumphu zdají lepší volbou. Moto-Guzzi dokonce pro fandy vyrábí přímo model V7Racer.

Je fakt, že v detailech a zpracování působí Kawa W800 poctivěji než oba zmiňovaní. Plech je tu většinou plechem, japonští montéři jsou svědomitější než ti evropští a konstruktér asijského stroje ze staré školy dbal na detaily důrazněji než ten, který tvořil na Starém kontinentu.

Přesto je Kawasaki možná zbytečně cudná. Výfuk vypadá nádherně, ale není skoro slyšet. A možná i kvůli tomu místo hledání brzdných bodů na někdejších přírodních okruzích, k čemuž vás budou svádět evropští konkurenti W800, prostě pojedete raději na této Kawasaki „jen tak“ na výlet. Ano, jednoduchá motorka ve složitém světě.