Test Hyundai Santa Fe: Korejský kyberpunk funguje

Hyundai byl na přelomu tisíciletí značkou, která o svou pozici na světových trzích teprve bojovala. K tomu patří i dávka nutné odvahy a experimentu, která se ukázala při uvedení Santa Fe první generace. Do kolotoče civilních off-roadů, vznikajícího segmentu SUV, tak vstoupil Hyundai poměrně brzy.

Kvality modelu během následujících let rostly spolu s reputací značky i důležitostí daného segmentu. V takové chvíli, zejména s přílivem čínské konkurence, se většina firem nejen v automobilovém průmyslu uchyluje ke konzervaci zavedeného a udržení stávajících zákazníků. Ovšem Hyundai má očividně odvahy stále dost.

Vždyť se na Santa Fe podívejte. Přísně hranatá karoserie je umocněna svícením do tvaru velkých písmen H, na autě nenajdete snad jediný prvoplánově elegantní detail, přitom to spolu všechno hraje. A záď se svítilnami ve spodní části a obřím nápisem posílá design novinky do kosmu vůbec nejvíce.

Leckomu se nemusí vůbec líbit, ale je potřeba uznat, že pokud si často stěžujeme, že jsou nová auta od sebe nerozeznatelná, Santa Fe si rozhodně všimnete.

Navíc nejde jen o designový jazyk automobilky. Hyundai svůj podpis skrývá do všech modelů, které se ale navzájem zároveň podstatně liší. Přerostlý hatchback Ioniq 5, tatrovácky aerodynamický Ioniq 6 nebo nevšední dodávka Staria razí jiný, přitom zároveň stejný přístup k designu.

Při nástupu do interiéru nejprve zamrzí, že zadní kliky nefungují pro bezklíčové odemykání a zamykání. Ihned po otevření se ale projeví výhody hranaté karoserie, uvnitř je totiž spousta místa ve všech směrech. A to i ve třetí řadě sedadel, která i v tomto segmentu bezmála pětimetrových SUV nebývá plnohodnotná. V Santa Fe si zde však i dospělý dokáže představit delší jízdu.

I palubní deska vyměnila oblé tvary za hrany. Dominuje dvojice spojených obrazovek s rychlým a spolehlivým systémem, který svou grafikou neruší a vyniká logickým řazením klíčových funkcí. Potěší oddělené ovládání ventilace a prostorný středový tunel, ze kterého se odstěhoval volič převodovky. Ten naleznete pod volantem.

Potřeby dnešních uživatelů také dobře reflektuje výsostné místo pro bezdrátové nabíjení dvou telefonů zároveň.

Hyundai se v interiéru nebojí barev, objednat si lze dokonce i tmavě zelený vnitřek. Materiály jsou v rámci cenové hladiny vozu kvalitní a velmi dobře zpracované.

V nové generaci se Santa Fe už spoléhá jen na hybridní pohon, vždy s přeplňovanou zážehovou šestnáctistovkou. Vedle samonabíjecího hybridu s pohonem předních či všech kol je vrcholem testovaný plug-in hybrid s možností dobíjení ze sítě a čtyřkolkou.

Systémový výkon 186 kW, 253 koňských sil, je dostačující i pro snadné předjíždění, ale důležitější je dobrá pružnost v nižších otáčkách. Díky výpomoci elektromotoru, který má sám 72 kW.

Na elektřinu v kombinovaném režimu ujede dle tabulek 54 kilometrů. Při plynulé jízdě se přitom skutečně lze držet kolem 40 až 50 kilometrů, při větším podílu městského provozu zvládne i více. Velmi komfortní je volba stupňů automatické rekuperace prostřednictvím pásek pod volantem a možnost plachtění po puštění akcelerátoru, díky čemuž lze využít zdařilé aerodynamiky.

Hyundai počítá především s dlouhodobým nabíjením během parkování, jelikož plug-in hybrid nemá možnost nabíjení stejnosměrným proudem na rychlonabíjecích stanicích, navíc palubní nabíječka má výkon jen 3,3–3,6 kW. Nedokáže tak využít ani plný výkon nabíjecích lamp na ulicích či wallboxů v nákupních centrech.

Často se tak musí řidič spoléhat na hybridní režim, kdy si systém ponechá přibližně 13 procent kapacity baterie a elektricky jede jen při ustálené nebo nízké rychlosti. Naštěstí je však v tomto režimu pohon naprosto suverénní, funguje skvěle, plynule a úsporně. I s v podstatě vybitou baterií tak není problém jezdit pod osm litrů na 100 km v kombinovaném režimu. Po vznětové motorizaci se tak zákazníkům tolik stýskat nemusí.

Novinka je vybavena pokročilými asistenty parkování či semiautonomní jízdy. Režim plné asistence řízení funguje dobře, jen čidla pro snímání pohledu řidiče jsou velmi citlivá, a stačí jen o trochu delší pohled mimo vozovku, klidně na obrazovku nebo do zpětného zrcátka, a už se posádka dočká nepříjemného pípání, mnohem dříve než u konkurence.

Při jízdě chce svým měkkým naladěním Santa Fe nabídnout především komfortní svezení a při prudším průjezdu tak vůbec nevadí větší náklony. Důležité je, že stopu vůz drží předvídatelně, přehnaná nedotáčivost se nekoná.

Většinu nerovností se novince daří filtrovat dobře a celkově jde o relaxační vůz s dobrým odhlučněním, avšak nelze si nevšimnout jemného chvění na nekvalitní vozovce. Vůz této kategorie by se měl ještě více uvolnit, do karoserie na typické české okresce přenáší příliš mnoho vibrací místo toho, aby jemné nerovnosti takzvaně spolknul. Vliv na to můžou mít velká kola i těžší baterie plug-in hybridu, ale s tímto neduhem ještě možná lze pracovat i laděním jednotlivých komponent odpružení.

Plug-in hybridní verzi v Santa Fe lze doporučit jen v případě, že nepočítáte s rychlým dobíjením na cestách, ale máte kde dobíjet po delší dobu, doma či v práci. Odpružení této varianty nefunguje na některých typech silnic stoprocentně, ale jinak tohle auto dokáže být rodinným parťákem, kterým byl i předchůdce.

S tím rozdílem, že Santa Fe nyní rozrazilo dveře konzervativního salonku rodinných SUV neuvěřitelně odvážným designem. Navíc vyniká prostorným a kvalitně provedeným interiérem, má pokročilé a snadno ovladatelné moderní technologie a úsporný pohon v jakémkoli režimu užívání.