Test Hyundai i20 N: Zaručený recept na zábavu

Nevýrazné motory, mdlé tvary a pověst modelů, které neurazí, ale rozhodně ani nenadchnou. Hyundai se na přelomu tisíciletí pral s pověstí, které se jako ambiciózní výrobce chtěl co nejrychleji zbavit. Do Asie proto přivedl Alberta Biermanna, kterého „ukradl“ ze sportovní divize M v BMW.

Jako první vlaštovku Hyundai v Evropě představil ostrý hatchback i30 N, kterého řada lidí podceňovala, ale nakonec se stal senzací a otevřel sportovní divizi N dveře i do jiných segmentů.

A právě díky i30 se nyní dostáváme k našemu testovanému autu – ambicióznímu i20 N. Vůz míří do prostředí, kde už se moc konkurence nepohybuje, například francouzské značky zcela vyklidily pole, přitom právě malé ostré hatchbacky byly jejich doménou. Hyundai tak patrně využil příležitost a dost možná trefil díru na trhu.

Správný ostrý hatchback má podle mého názoru bavit a lákat svého řidiče už od prvního pohledu, což Hyundai i20 N splňuje. Designéři pochopitelně vycházeli z běžné poslední verze modelu, ke které ale přidali boční prahy, novou masku chladiče s designem podobným kostkované cílové vlajce, zadní difuzor a velké křídlo.

Auto sice trochu působí, jako by si s ním pohráli v tuningové dílně, nicméně k duchu vozu se podobné úpravy hodí. Sportovní vzhled navíc evokují standardní osmnáctipalcová kola a červené třmeny brzd, zaručený recept na podkres už tak pohledného auta.

I proto mě u nové ostré i20 trochu zklamal interiér, který je oproti vnějšku fádní. Reputaci ale Hyundai napravuje ve skvěle tvarovaných sportovních sedadlech s mírně sklopeným sedákem, do kterých příjemně zapadne každý řidič běžného vzrůstu.

Řidiče rozhodně potěší i volant, který je převzatý z větší i30 N, a to včetně tlačítek. Interiér je obecně vzdušný, překvapivě velký a nabídne i příjemnou řadící páku s kratším chodem rovněž převzatou z většího sourozence.

Hyundai i20 N ale není jen sportovní. Důležité je připomenout, že má také poměrně použitelná zadní sedadla, kam se pohodlně vejde i cestující s postavou okolo 190 centimetrů. Hlavně díky ve třídě nadstandardnímu rozvoru náprav 2580 mm je tak i vzadu dost místa. Kufr druhého nejmenšího Hyundai na trhu pak nabídne objem 352 l, což je v porovnání s konkurencí lepší průměr.

Pryč ale od pozlátka, pojďme se podívat tam, kde se tvoří charakter a duše auta – pod kapotu. Sem Hyundai umístil zážehový čtyřválec 1,6 T-GDI s hromadou technologie.

Motor má přímé vstřikování, variabilní časování ventilů, nový mezichladič a upravené turbodmychadlo. Nabízí výkon 204 koňských sil a 275 Nm točivého momentu.

Z techniky je nutné zmínit, že i20 N má šestistupňový manuál s funkcí Launch Control a v balíčku Premium, který jsme měli k dispozici, také mechanický samosvorný diferenciál. Vše ve voze je pak konfigurovatelné, auto má 5 jízdních režimů včetně nejostřejšího nastavení N nebo automatické meziplyny.

Konstruktéři vůz oproti standardní verzi také vybavili sportovními tlumiči, vpředu umístili nápravu McPherson a vzadu polotuhou s vlečnými rameny. Karoserie byla vyztužena na 12 místech a vybavena výztuhami. Auto má mimo jiné velké brzdové kotouče, nižší poměr otáčení a osmnáctipalcová kola.

Podtrženo, sečteno, i20 N má čísla a data na to, aby správnému řidiči pořádně učarovala. A jaká je tedy realita?

Auto je v jízdě zkrátka znovu trefou do černého. Při nastartování je cítit, že pod kapotou je čtyřválec, protože chod motoru je od začátku klidný a jen mírné dunění od výfuku značí, že se jedná o sportovní vůz. Sympatický je pro mě ale počáteční projev vozu v běžných jízdních režimech jako je Eco nebo Normal.

V nich totiž auto jede jako běžný hatchback, pohodlný, tichý a přesný na řízení. Tlumiče nejsou příliš tuhé a auto vás pocitově nikam nežene.

Lze proto zcela v poklidu zajet na nákup nebo na delší výlet bez toho, aby vám páteř vylezla krkem. Hyundai i20 je zkrátka vůz dvou tváří, z nichž tu „zlejší“ poznáte až po zmáčknutí tlačítka Sport nebo N.

Po jejich aktivaci totiž auto doslova ztuhne pod rukama a ožije. Pak teprve přichází ta pravá i20 N, která najednou bleskově reaguje na řazení i otočení volantem. Nemá sice tak výrazný zvuk výfuku, ale vše vynahrazuje jízdou, která je lineární, rychlá a zatraceně přesná.

Povedl se hlavně příplatkový samosvorný diferenciál, který zajišťuje stabilitu řízení i při rychlé akceleraci na výjezdu ze zatáčky. Auto se zároveň nechá řídit plynem, po odstavení plynu následuje předvídatelná a plynulá přetáčivost.

Na světě jsou auta, která nechceme, která chceme a která potřebujeme. Nový Hyundai i20 N bych řadil do té poslední kategorie. Po stránce jízdy a designu se mu prakticky nedá nic vytknout a přesně splňuje to, co po něm jeho výrobce i řidič chtějí.

Je to příjemný hatchback na každodenní jízdu, který se stisknutím jediného tlačítka změní na sportovní malou bestii s vlastnostmi hodně slušného sporťáku. A to je sen každého milovníka ostrý hatchbacků.