Test Hondy Civic 2.2 CTDi: kosmická loď na naftu

Test Hondy Civic 1.8 Sport jste si mohlo přečíst na začátku listopadu [celá zpráva], takže vás nebudeme obtěžovat dalšími podrobnostmi o vzhledu, eleganci a prostornosti. Zaměříme se na to, co znamená pro hondu výzva v podobě dieselu.

Když si sedneme do starého známého interiéru, jsme jako doma. Není to tak dlouho, co nás hýčkala benzínová verze, takže známe každý detail. Zajímalo nás, kde najdeme rozdíly. Ty jsou sice ve vybavení (zážehový motor byl ve verzi Sport, diesel Comfort), ale to je vše. Nikde není nic poznat, že by pod přední kapotou usídlil turbodiesel.

Tak mačkáme tlačítko Start, abychom poznali, co se skrývá za přepážkou u nohou. Jenže co to? Motor sice zpočátku zabručí jak potrefený medvěd, ale hned utichá a zvuková kulisa je "přeražena" potichu hrajícím rádiem.

Že sedíme v dieselu tak poznáváme z otáčkoměru, jehož červené pole začíná na 4500 ot./min.

První kilometry s dieselem jsou trochu hrubší, protože vznětový agregát o sobě dává o sobě víc znát (na TDI to však ani zdaleka nemá), ale stačí jet dvě minuty ustáleným tempem a v automobilu je ticho jak v hrobě. Pokud chcete slyšet motor, musíte jej vytáčet nad 2500 ot./min. Motor táhne plynule, nemá žádné výkonové špičky až do 4000 ot./min. Pak už je jeho zátah slabší a zanedlouho nastupuje omezovač.

V točivém momentu jsme hledali slabinu i v nízkých otáčkách a snažili se ho udusit na podtočeném motoru. Ty "kluci japonský" však myslí snad na všechno. Na trojku lze lehounce popojíždět v koloně pod 1500 ot./min, a to bez škytajícího motoru. Jedině, kdy budete muset řadit, je vjezd do obce, když šestka je vyloženě rychloběžná a už motor trápí.

Jistě se ptáte, kolik tento osobní povoz pana Spocka (pro neznalé narážím na titulek minulého testu) spotřebuje nafty? Když jsme se snažili, dostali jsme průměrnou spotřebu až na 5,8 l na 100 km, ale to byl vyloženě "economy run". Takže hodnotu, kterou vidíte na fotografii přístrojové desky, jsme téměř naměřili i po celém testu - 6,2 l na 100 km. To je celkem slušné, zvláště když uvážíme, že testovací trasa byla složená z větší části z pražského provozu, z části dálnice a zbytek silnice první třídy.

Civic s dieselem je proti benzínu ve vybavení Comfort dražší o 50 000 Kč. To je dost. Náš testovaný vůz navíc měl několik prvků příplatkové výbavy, které katapultovaly jeho cenu až na 649 000 Kč. A to je částka, která je už téměř neúnosná. Sami se podívejte na automobily o třídu výš - my jako příklad uvedeme značku, která nikdy neproslula žádnou cenovou podbízivostí. Ford Mondeo se základním turbodieselem (66 kW) a v kombíku přijde na 654 900 Kč, sedan za podobnou cenu má dokonce o stupeň lepší motor (85 kW). I přes opravdu super vlastnosti Hondy Civic jdou prodeje vozu spíš na vrub automobilovým fajnšmekrům.