Test Hondy Civic 1.8 i-VTEC: nedoceněný japonský golf

„Máte hezký auto,“ usmál se řidič skútru do otevřeného okénka při čekání na semaforu. Takových reakcí bylo během týdenního ježdění s vypůjčeným civicem nepočítaně. V pořadí devátá generace (podle nás spíše důkladnější facelift osmičky, ale budiž) má opět netradiční vzhled, který je ve srovnání s  golfy či focusy výrazný na první pohled. Možná i proto se ale v česku civic prodává tak mizerně, málokdo má odvahu vystoupit s uniformního davu.

Nedá se totiž říct, že by Honda Civic nabízela horší jízdní nebo provozní vlastnosti než konkurence. Nebo ne? Například vnitřní prostor: civic s délkou 3,9 metru a rozvorem náprav 2595 mm je uvnitř dostatečně prostorný, vyšší jedinci si ale budou stěžovat na místo nad hlavou – i kvůli příplatkové prosklené střeše je ho méně než na co jsou zvyklí cestující ve focusu či golfu. Pro nohy je ale místa dost, a to i na zadních sedadlech.

Kufr nemá sice kdovíjak nízkou nákladovou hranu, je ale hodně hluboký a i díky dobrému tvarování nabídne skvělých 477 litrů. Bonusem navíc jsou široce výklopné páté dveře.

Kokpit je také stejně jako vnější vzhled nevšední – výtečný je digitální rychloměr, na který je dobře vidět (stejně jako na velký, uprostřed umístněný otáčkoměr). Ergonomie je rovněž povedená a výtky nelze mít ani k dílenskému zpracování. Méně šikovné je ovládání palubního počítače a víčko padesátilitrové nádrže, které musíte ručně odjistit pojistkou u spodní části řidičových dveří. Ale to jsou víceméně drobnosti. Horší je, že v noci se na čelní sklo výrazně zrcadlí modrá barva ukazatelů.

Pokud nechcete turbodiesel, je asi jedinou rozumnou volbou atmosférická osmnáctistovka (benzínové 1.4 rovnou vyškrtněte ze seznamu, pokud chcete jezdit alespoň trochu svižně). Problém je, že jedna-osmička je odspodu hodně letargická (zejména díky opravdu malému točivému momentu), pro rychlejší jízdu ji musíte hnát nad 4000 otáček.

Na to nejsou řidiči zmlsaní přeplňovanými motory typu TSI koncernu Volkswagen zvyklí. Čekáte svíčkovou se šesti a místo toho vám naservírují zeleninový salát. Atmosférické motory mají své kouzlo, obzvláště v dnešní době, kdy výkon motoru svírají nejrůznější ekologické normy a nařízení, ale v tomto případě by se větší výkon rozhodně hodil.

Pokud jste vyznavači klidné jízdy, popisovaná osmnáctistovka vám bude vyhovovat, dá se s ní bez problémů jezdit za 7,5 litru. Jenže když na to trochu šlápnete (a vysoké otáčky, kdy motor odevzdává to nejlepší, k tomu přímo vybízejí), stoupne spotřeba na 12 litrů.

Už kvůli vynikajícímu podvozku (viz dále) je škoda, že motor 1,8 i-VTEC nenabídne větší sílu od nižších otáček. Vytáčení k červenému poli je sice při sólo jízdě na okresce zábavné, při předjíždění na dálnici ale motor posádku obtěžuje hlukem a zvýšenou spotřebou. A to ještě máte k dispozici tlačítko ECON, které snižuje výkon motoru v zájmu nižší spotřeby paliva – to je pak, i při plném sešlápnutí plynového pedálu, odezva motoru ještě ospalejší.

Podvozek deváté evoluce civicu právem patří mezi elitu nižší střední třídy. Auto je stabilní i při rychlostech za českým dálničním limitem, v zatáčkách se prakticky nenaklání a dlouho předvádí neutrální chování. V rozbitých zatáčkách neodskakuje a tlumiče společně se stabilizátory bez problému ustojí i divoký průjezd zatáčkou. To vše ovšem bez prkennosti nebo výraznější ztráty komfortu. Nerovnosti (zejména příčné) sice v interiéru občas tlumeně pocítíte, ale v celku jde o velice dobrý kompromis  komfortně/sportovního nastavení.

Slabých míst nemá ani přesné řízení s dobře naladěným posilovačem, dobře dávkovatelné brzdy nebo přesná šestistupňová manuální převodovka. Pokud umíte řadit, rozhodně volte manuál, který je mnohem lepší než nepovedeně sladěná a spotřebu zvyšující pětistupňová automatická převodovka.

Suma sumárum lze civicu vytknout následující: málo prostoru pro vyšší jedince, malou nabídku motorů a ospalé reakce motoru. Mezi největší klady patří skvělé jízdní vlastnosti, netradiční vzhled i prostorný kufr. Ceny jsou nastaveny rozumně, v základu máte vždy kompletní bezpečnostní výbavu, za mnohé z komfortních prvků si však musíte připlatit. Nejlacinější verzi s benzínovou čtrnáctistovkou seženete do 380 tisíc, jedna-osmička je za 429 tisíc a výborný turbodiesel 2.2 i-DTEC stojí v Česku od 499 tisíc korun.